Spoustu místa v kufru zabere rezerva a mnoho motoristů už určitě napadlo nahradit ji speciální lepicí sadou s malým kompresorem, kterou dostávají moderní auta stále častěji (za rezervní kolo se pak připlácí). Třeba Škoda vyřadila rezervní kola ze základní výbavy už v roce 2009. Malá krabička je skladná, zabere mnohem méně místa než rezerva a do uvolněné vany pod podlahou kufru se pak vejde balík plen a k nim třeba dvě balení plechovkového piva.
To je lákavé, ale má to i svá negativa a rizika. První je legislativní: auto má jezdit s výbavou, se kterou bylo schváleno do provozu. Pokud tedy má z výroby rezervu, má jezdit s ní. Na druhou stranu má většina dnešních aut schválení s lepicí sadou i rezervou.
„Dle aktuální verze vyhlášky č. 341/2014 už nemusí být vozidlo vybaveno zvedákem, klíčem na matice kol a náhradními koly v případě, že je vybaveno buď koly speciální konstrukce umožňující nouzové dojetí po defektu, nebo sadou pro bezdemontážní nouzovou opravu,“ vysvětluje Magda Pančochová ze společnosti Continental Barum.
U novějších aut by tedy problém být neměl, u Fabie první generace by ovšem už trochu šťouravější policista mohl dělat potíže, pokud si uvědomí, že v době uvedení vozu se taková věc vůbec nepoužívala. Z malého technického průkazu ani žádného štítku na voze se vyčíst nedá, zda má mít auto rezervu, nebo sadu na opravu pneumatiky. Největší problém pak bude asi na STK.
Druhý otazník se vznáší nad praktickou použitelnosti. Samotná lepicí sada, kterou automobilky dávají do aut, obvykle opravdu funguje a zvládne ji použít snad každý (a kdo ne, poradí mu návod). Limitem je ovšem to, že tak dokážete vyspravit jen malé defekty (asi do průměru 6 mm), typicky díru od hřebíku. Proraženinu na bočnici z díry po propadlém kanálu už nezacelí. Při cestě skoro výhradně po dálnicích na italskou nebo chorvatskou pláž riziková místa, kde přijít k většímu defektu, asi nepotkáte, ale na cesty po Albánii bude rezerva určitě bezpečnější.
Pokud zhodnotíte všechny klady a zápory a rozhodnete se rezervu z vozu vyjmout a nahradit ji opravnou sadou, shánějte ideálně ty, které auta dostávají z výroby. Fungují mnohem lépe než pochybná druhovýroba. Ve značkovém servisu stojí mezi 6 a 7 tisíci včetně kompresoru, ale koupit jdou také v e-shopech nebo z druhé ruky. V takovém případě zkontrolujte stáří speciálního roztoku, kterým se díra zalepuje - obsah lahvičky se napustí přes ventilek do gumy.
„Kromě toho se vyplatí prověřit kapacitu lepicí sady, jestli zvládne zalepit pneumatiky rozměru, které máte na svém autě,“ připomíná Magda Pančochová z Continentalu. „Při použití lepicí sady určitě nejde o definitivní opravu. Je to dočasné řešení, kdy můžete v případě defektu pokračovat v jízdě dalších 200 km rychlosti 80 km/h,“ varuje Pančochová. Pneuservis pak gumu opraví definitivně. Může si ovšem účtovat více za vyčistění vnitřku pneumatiky od lepidla - servisy lamentují, že jde to ztuha.
Telefon na asistenci
Někteří motoristé se s moderními vozy už vůbec nechtějí špinit. Říkají, že nejlepším nářadím na opravu auta jsou mobil, kontakt na servis a kreditní karta. Samy asistenční služby uvádějí, že právě výjezdy k prázdným pneumatikám patří k nejčastějším. Defekt se samozřejmě touto cestou dá řešit i o dovolené. Služby asistenčních služeb nabízejí samy automobilky nebo pojišťovny. Pokud vyrážíte na dovolenou se starším autem, možná se vyplatí zrovna na toto krátké období sjednat pojištění s krytím jejich služeb.„Můžete pak využít i odtah do nejbližšího autorizovaného servisu,“ vysvětluje Lukáš Popelka z Porsche ČR.
Platí to i pro zahraniční cesty. Například značky koncernu Volkswagen k tomu nabízejí ještě speciální garanci na pneumatiky: „PneuGarance se vztahuje na neopravitelná poškození vzniklá při běžném provozu, včetně najetí na obrubník, a platí po dobu tří let,“ popisuje Popelka, i v tomto případě lze záruku uplatnit také v zahraničí.
Speciální pneumatikyPokud jste si naplánovali před cestou na dovolenou pneumatiky přezout, můžete zauvažovat o pláštích, které umožňují pokračovat v jízdě i při ztrátě tlaku. Ty vyhláška též chápe jako alternativu za tradiční rezervu. Pláště typu run-flat nabízí několik výrobců. „Využívají technologie zesílené bočnice. Ta umožní pokračovat v jízdě i při defektu bez nutnosti nasazení rezervního kola s možností dojezdu 80 kilometrů při maximální rychlosti 80 km/h i v případě ztráty tlaku,“ popisuje Magda Pančochová z Continental Barum. Další výrobce pneumatik Bridgestone představil před letošní sezonou variaci na runflatové pneumatiky. „Technologie DriveGuard používá patentovanou konstrukci chladicích žeber v kombinaci s vyztuženými bočnicemi, které jsou díky své odolnosti schopny plnit nosnou funkci,“ popisuje David Kalaš, technický školitel značky. Continental pak nabízí dokonce samozalepovací pneumatiky (nesou označení ContiSeal). Speciální hmota nanesená zevnitř pneumatiky díru sama zacelí. Funguje to bezchybně u klasických děr, třeba od hřebíků, ovšem s proraženou bočnicí nebo větším defektem si neporadí. „Nesmíme zapomenout na to, že auto vybavené runflatovými pneumatikami, případně i pneu s ContiSeal technologií, musí být vybaveno funkčním systémem monitoringu tlaku v pneumatikách,“ připomíná Magda Pančochová. |
