Šest ročníků festivalu přineslo zajímavosti, senzace a kuriozity

Za relativně krátkou dobu života festivalu Divadlo se navršila řada zajímavých událostí hodných zaznamenání. Každý ze šesti ročníků přispěl do pomyslné festivalové kroniky - ať už provokativními divadelními počiny, návštěvami významných osobností, ohlasy v zahraničním tisku či nezapomenutelnými historkami ze zákulisí.

* ZE ZAHRANIČNÍCH DIVADEL nejčastěji na festivalu účinkovala tato tělesa: tři insceance předvedly slovenské soubory GUnaGu, Astorka-Korzo'99 a Slovenské národní divadlo, dvakrát v Plzni vystoupilo berlínské Volksbühne a Nekrošiusův litevský soubor, hrající pod hlavičkou festivalu Life.

* ZE ZAHRANIČNÍCH HERCŮ se nejčastěji objevili Emília Vašáryová (dvakrát v inscenaci Slovenského národního divadla, jednou s Divadlem Na zábradlí) a Martin Huba (dvakrát v inscenaci Slovenského národního divadla, jednou se Štúdiem S).

* NEJHRANĚJŠÍM ČESKÝM AUTOREM festivalu je Iva Peřinová, zahraničním Anton Pavlovič Čechov - ani letos nebudou chybět. Poprvé v Čechách byli v Plzni uvedeni dva renomovaní světoví autoři, Werner Schwab a Vladimír Sorokin, českou premiéru měla na festivalu i hra Thomase Bernharda Immanuel Kant (režie Krystian Lupa, Teatr Polski Wroclaw).

* NA PROGRAMU FESTIVALU byly všechny české inscenace, které jako nejlepší v roce obdržely Cenu Alfréda Radoka.

* V ANKETĚ KRITIKŮ, vyhlašované časopisem Svět a divadlo od roku 1995, také zvítězily v kategorii nejlepších zahraničních inscenací Schwabovy Prezidentky (režie Peter Wittenberg, vídeňský Burgtheater - na festivalu v roce 1995), Čechovův Višňový sad (režie Martin Huba, Slovenské národní divadlo - 1996) a Shakespearův Hamlet (režie Eimuntas Nekrošius, Life Litva - 1997).

* Z PROGRAMU ODPADLY dosud tři inscenace. Smůlu měli bratři Mrštíkové, když se jejich Rok na vsi (Miroslav Krobot a pražské Národní divadlo) i Maryša (Vladimír Morávek a Divadlo Husa na provázku z Brna) neuskutečnily pro náhlá onemocnění - v Národním divadle onemocněl Josef Vinklář, Michalovi Bumbálkovi z brněnského divadla v době, kdy se měl na festivalu představit v roli Francka, operovali v plzeňské nemocnici slepé střevo. Představení inscenace Kumšt bratislavského Štúdia S se neuskutečnilo proto, že Marián Labuda dal přednost lukrativnímu natáčení filmu Fontána pre Zuzanu 3.

* DRAMATURG KAREL KRÁL LITUJE, že na programu festivalu chyběly některé inscenace. Kromě těch, které nebylo možné uskutečnit z důvodů ryze technických - například některé inscenace opery Národního divadla - zmiňuje například Morgensternovy Šibeniční písně (režie Eva Tálská, Divadlo Husa na provázku) a Kunderovu hru Jakub a jeho pán (režie Ivan Rajmont, Divadlo Bez zábradlí). Za zvláště smolnou považuje absenci režií Evy Tálské. Letos se kvůli technickým problémům nepodařilo přivézt do Plzně ani její "cirkus" Se mnou smrt a kůň.

* NEJVĚTŠÍ MEZINÁRODNÍ UDÁLOSTÍ festivalu se stala beseda Václava Havla s jeho přáteli, dramatiky Arthurem Millerem, Tomem Stoppardem a Ronaldem Harvoodem. Setkání, které bylo součástí druhého ročníku festivalu a 61. Světového kongresu PEN klubu, se uskutečnilo v roce 1994. Při této příležitosti zažil festival Divadlo i největší koncentraci významných osobností.

* O FESTIVALU PSALY NOVINY a odborné časopisy v řadě zemí. Kromě evropských států (včetně Norska a Turecka) otiskly rozsáhlou reportáž z festivalu i noviny v Íránu.

* KROMÍ DIVADEL přináší hostům festivalu zvláštní potěšení i místní pohostinnost. Významný britský kritik Ian Herbert, který o festivalu referoval v prestižním týdeníku Time Out, ukončil své psaní nadšeným opěvováním plzeňského piva, které ilustroval reprodukcí pivního tácku.

* DIVADELNÍ VÝSTUP ANTONÍNA PROCHÁZKY při festivalu v roce 1995 stojí za zvláštní zaznamenání. Při slavnostních projevech v plzeňském sídle Britské rady zrušil oficiální charakter chvíle beanovskou etudou nedočkavého opilce, který se chce dát nenápadně do jídel připravených k recepci. Julek Neumann, který o festivalu psal do časopisu Svět a divadlo, označil tento výstup za jeden z hereckých vrcholů festivalu.

* KURIÓZNÍ RÁZ ZÍSKALO slavnostní zahájení Prezidentek vídeňského Burgtheatru v roce 1994. Dřív, než začalo představení, vystoupilo na pódiu několik řečníků. Proslovy působily komicky, neboť jeviště mělo zřetelný tvar zadní části těla.

* POLITICKÝ ROZMĚR MĚLA NÁVŠTĚVA Václava Havla na festivalu v roce 1996. Jeho přítomnost na představení Slovenského národního divadla Višňový sad byla podporou divadlu, které bojovalo s tehdejší slovenskou politickou reprezentací. České televizní zpravodajství ale zvláště zaujalo, že se v Plzni poprvé veřejně objevil se svou pozdější manželkou Dagmar Veškrnovou.

* ZŘEJMĚ NEJVĚTŠÍ OTŘES způsobilo divákům představení Sorokinovy Svatební cesty (režie Frank Castorf, Volksbühne). Hlavně scéna, při níž hlavní hrdina zapíjí vodkou slanečka, načež mu vzniklá břečka teče po bradě, vyvolala záchvaty nevolnosti i u divadelně protřelých návštěvníků. Tato inscenace ale také nadchla, a to i odvahou, s kterou se vyjadřovala k politicky motivovaným traumatům.

* KURIÓZNÍ DISKUSI NA TÉMA, zda předvádění rudé vlajky ve scénických obrazech z života mexické, levicově orientované malířky Fridy Kahlo (režie Johann Kresnik, Volksbühne) není propagací komunismu, vyvolali v českém tisku teatrologové Petr Pavlovský a Vladimír Just.

* NA ZÁVĚR ZAJÍMAVOST k letošnímu ročníku: francouzský Que-Cir-Que vystoupil na přelomu srpna a září pod pražským Belvederem, a to ve spolupráci festivalu a Správy Pražského hradu. Produkci, která měla v Praze veliký úspěch, navštívili i Václav a Dagmar Havlovi. O tom, že se jim produkce Que-Cir-Que hodně líbila, svědčí i soukromá audience členů souboru v sídle prezidenta.