Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ani kapka nazmar. Bizarní superúsporná vozítka staví i legenda F1

  15:14aktualizováno  15:14
Londýn (Od zpravodaje iDNES.cz) - Své malé městské vozítko T25 ukázal legendární konstruktér monopostů Formule 1 Gordon Murray už v roce 2010. Od té doby se projekt postupně vyvíjí a vloni se objevil nový prototyp vytvořený ve spolupráci se společností Shell. Právě za jeho volant jsme se usadili během londýnského Shell Eco Marathonu.

Prototyp Shell Concept Car, na kterém pracoval i Gordon Murray | foto: Luděk Vokáč, iDNES.cz

Pro někoho může být trochu záhadou, proč petrolejářská společnost podporuje inovace v oblasti úspory paliva, ale Shell tak činí dlouhodobě, akce nazvaná Eco Marathon se koná už od roku 1985 a její kořeny dokonce sahají ještě hlouběji do historie.

Fotogalerie

Eco Marathon je především výzvou pro studenty středních a vysokých škol, jejichž úkolem je postavit dle pravidel vozítko s co nejnižší spotřebou. Zároveň je to také přehlídka různých nápadů a řešení, jak učinit automobilovou dopravu efektivnější.

Kromě studentských vozítek, která soutěží ve dvou základních kategoriích, tu tak vystavují Shell a jeho partneři své vozy a koncepty ekologických vozidel. A do některých nechají návštěvníky dokonce i nasednout a vyzkoušet si je.

Minivůz od legendy F1

V Londýně, kde se letošní finále Shell Eco Marathonu konalo ve dnech 25. - 28. května, jsme si tak mohli vyzkoušet celkem tři neobvyklá vozítka. Všechna na samotné trati maratonu, tedy na 1 659 metrů dlouhém okruhu, který vznikl v okolí londýnského olympijského parku. Zatímco soutěžní vozítka musí pro úspěšný pokus absolvovat tento okruh desetkrát, my jsme vždy měli šanci dané vozidlo poznat jen na jedno kolo. Není to mnoho, ale i z takového krátkého svezení se dá leccos poznat.

První vozítko, do kterého jsme usedli, je zatím nejnovější inkarnace projektu úsporného a malého městského vozu od legendárního konstruktéra Gordona Murraye. Ten svůj vůz T25 představil už v roce 2010 a vloni odhalil jeho novou verzi, která byla vyvinuta ve spolupráci se Shellem a motorářskou společností Geo Technology, již vede pro změnu někdejší konstruktér motorů Formule 1 Osamu Goto. Právě tento prototyp jsme si mohli vyzkoušet.

Malé auto, nazvané jednoduše The Shell Concept Car, je v podstatě evolucí původního T25. A je to velmi neobvyklé vozítko. Malé a úzké autíčko je určeno pro tři cestující – řidič sedí vpředu uprostřed, spolujezdci za ním po stranách – jako v McLarenu F1, který je také známým dílem Gorona Murraye.

Pozor na hlavu

Velmi zvláštní je už nastupování do tohoto auta. Nemá totiž klasické dveře, ale odklápí se celá část kabiny s čelním a bočním sklem, kusem střechy a bočními panely. Po odklopení vznikne docela dobrý nástupní prostor, posádka do auta vlastně velmi snadno vkročí, není nutné se nijak hrbit a obávat se, že se člověk praští. Ale pozor, nastupování nemusí být příjemné pro starší osoby, protože je při něm přeci jen potřeba překročit poměrně vysoký práh.

Prototyp Shell Concept Car, na kterém pracoval i Gordon Murray

Na co si určitě musí dát vyšší cestující pozor, je zavírání. To probíhá jednoduše: řidič se usadí do svého centrálního sedadla, natáhne ruce po karbonové konstrukci a prostě s ní práskne dolů. A ačkoli vypadá koncept jako docela vysoké auto, kvůli vysoké pozici sezení tu nad hlavou není místa nazbyt a vyšším jedincům hrozí, že se praští karbonovou střechou do hlavy. Vlastně to působí hodně komicky, ale může to být dost nepříjemné. Vyšší řidič (redaktor má 185 cm) má také trochu problém s výhledem: čelní okno končí relativně nízko, a tak vysokým postavám ve výhledu vadí střecha.

Jinak je ale pracoviště řidiče vcelku příjemné a jednoduché. Sedí se tu na vysoké židli, která asi nebude pohodlná na dlouhé cesty, ale při poskakování ve městě naopak může mít své výhody – řidič má kolem sebe hezky volno a může se ve své židli „vrtět“. Přístrojová deska je velmi strohá a ovládacích prvků minimum – třeba automatická převodovka se ovládá otočným knoflíkem, řadit lze i pádly pod volantem.

Malý, ale čiperný

Jednoduché uspořádání auta má dva účely: držet nízko hmotnost i případnou cenu. Vozítko váží pouhých 550 kilogramů, což se má jako velká výhoda promítnout do spotřeby paliva. Tu se přitom koncept nesnaží snižovat třeba elektrifikací, při svém pohonu se spoléhá čistě na spalovací motor. Tím je maličký tříválec o objemu 660 kubických centimetrů a výkon asi 43 koní. Motor vychází konstrukčně z malého agregátu Mitsubishi pro vozy kategorie Kei Cars, ale byl kompletně přepracován právě v týmu Osamu Gota. A Shell pro něj vyvinul na míru maziva tak, aby motor běžel ideálně s co nejmenšími odpory.

Agregát není žádný silák, ale pár desítek koní mít bude a to na rozpohybování malého a lehkého vozítka v městském provozu bohatě stačí. Akcelerace z klidu je překvapivě svižná, odpich na semaforech by tak byl parádní disciplínou takového auta. Vděčit tomu může i za pohon zadních kol. Ale po hbitém startu už nelze žádné divoké výkony očekávat. Dynamika zhruba do 30 km/h je dobrá, výš už jen podprůměrná, navíc jsme ji nemohli z bezpečnostních důvodů na krátké trati příliš vyzkoušet (stále je to jen jeden prototyp).

Do kabiny proniká výrazně hluk agregátu, v tomto ohledu jsme si vzpomněli na naši dávnou zkušenost s Tatou Nano. Jinak je ale prototyp od Shellu vlastně mnohem kompletnější auto, byť pojme jen tři cestující a je ještě menší.

Karbonový vůz se totiž jinak při jízdě chová překvapivě civilizovaně. Je docela komfortní (až na ten hluk od motoru) a řidič má díky své pozici uprostřed velmi dobrý přehled, co se kolem něj na všech stranách děje.

Přitom se nedostavuje pocit nebezpečí, naopak, prostor po stranách řidiče navozuje dojem alespoň nějakých deformačních zón, které by jej mohly ochránit (spolujezdci na tom ale budou hůře). Jízdní vlastnosti jsme také nemohli kdovíjak prozkoumat, každopádně vyšší stavba nabádá k opatrnějším nájezdům do zatáček, byť nepochybujeme, že ve skutečnosti bude koncept díky nízkému těžišti držet stabilitu dobře. Řízení nemá absolutně žádnou zpětnou vazbu, jde zlehka a auto na pokyny reaguje trochu „gumově“. Ale to při pohybu ve městě určitě vadit nebude. Celkově nás tato záležitost na čtyřech kolech příjemně překvapila. Na to, že jde o jediný koncept, funguje příjemně, jednoduše a tváří se skoro jako hotové (byť neobvyklé) auto.

Zatím jen cvičení

To ovšem neznamená, že by se něco takového, notabene pod taktovkou Shellu, chystalo do výroby. Zůstává zatím jen u konceptu, zkušenosti nasbírané při vývoji se snaží autoři uplatnit v praxi třeba tak, že by na tomto konceptu někdo založil sériový vůz. Zatím je stále ve hře elektrická Yamaha Motiv.e, která je ale trochu jinou odnoží původního konceptu Gordona Murraye.

Na to, jestli se nakonec získané poznatky podaří uplatnit v praxi, si tak musíme počkat. Auto, které by mělo mít průměrnou spotřebu asi 2,6 litru na 100 kilometrů, totiž podle nás překvapivě není žádný nesmysl. Je praktické, krom města určitě zvládne i příměstský provoz: vždyť na stovku má zrychlit za 15,8 sekundy a maximálka leží někde kousek pod hranicí 160 km/h, ale to už bychom asi pokoušet nechtěli. Obratné a jednoduché autíčko do města by za rozumnou cenu rozhodně smysl dávalo.

V kůži studentských závodníků

Další dva prototypy, která nás nechal Shell vyzkoušet, se už přímo vztahují k samotné soutěži Eco Marathon. Usednout jsme mohli do vozítka, které bylo postaveno podle technických regulí soutěže a na trati jsme si mohli vyzkoušet, co to znamená snažit se stlačit spotřebu na minimum. Usadili jsme se do stroje kategorie Urban Concept, jelikož do doutníkové tříkolky kategorie Prototype se nasoukají jen postavy menšího vzrůstu. I tak to byl zážitek – maličké autíčko má s běžnými vozy společné jen to, že má čtyři kola a typické ovládací prvky, jinak je to ale čistě koncepční záležitost, která by na silnici vyrazit nesměla.

Ukázkové vozítko pro Shell Eco Marathon

Upřímně, krátká jízda „na spotřebu“ nebyla vůbec jednoduchá. O to více jsme si uvědomili, že týmy studentů musí klást velký důraz nejen na samotnou konstrukci vozu, ale také pečlivě vypilovat jízdní styl svých řidičů. Jedno zbytečné sešlápnutí pedálu a veškerá snaha přijde vniveč.

My jsme se od počátku prali s ovládáním auta: na pokyn plynového pedálu nejprve jako by nechtělo reagovat, pak najednou následoval prudší příval síly. A to je špatně, protože vozítko má poháněno jen pravé zadní kolo a to znamená, že vůz má tendenci se při zrychlení stáčet doleva. A když k tomu dochází, znamená to, že nejedeme efektivně a plýtváme palivo.

Špičkoví jezdci v kategorii vozů se spalovacím motorem prý na vytyčené trati (včetně závěrečného stoupání) motor použijí dvakrát a to na velmi krátkou dobu, kdy takto stihnou vozítku udělit dostatečnou hybnost na to, aby zbytek okruhu proplachtilo. My se snažili plachtit co to šlo, plynový pedál ale musel k podlaze asi čtyřikrát z toho v závěrečném stoupání na docela dlouhou dobu. Zbytečně dlouhou, protože v cíli jsme museli brzdit.

Autíčko se na trati klepalo a třepalo, ale jízda byla překvapivě zábavná. Po možná zbytečně prudkém odpichu do první zatáčky následovala co nejdelší fáze plachtění z mírného kopce. Tady nám bohužel možná až trochu pozdě došlo, že není vhodné volit závodní stopu, ale naopak stopu co nejkratší a je nutné více číst trať a její nerovnosti (ty totiž auto mohou zpomalit). Za tu krátkou chvilku bylo velmi těžké se sžít s reakcemi plynového pedálu, který neměl úplně plynulý chod a i to vyústilo v nepříliš dobrý výsledek. Dosažená spotřeba totiž měla hodnotu zhruba 2,63 litru na 100 kilometrů, tedy tolik, za co by měl jezdit i Shell Concept Car od Gordona Murraye. Přitom tohle vozítko bylo ještě mnohem lehčí a jednodušší.

Snadno se tedy ukázalo, že ultra úsporná jízda takříkajíc naslepo není vůbec jednoduchá věc. A že studentské týmy nemají vůbec lehký úkol, mít patřičně lehkou nohu je totiž v soutěži stejně důležité, jako mít kvalitně zkonstruovaný svůj závodní vůz.

Autonomní budoucnost

Pro některé studenty se ale stávající úkol s dosažením co nejefektivnějšího vynaložení energie lehký zdá být. A proto chystá Shell do příštího roku další výzvu. Stávající dvě kategorie vozů doplní v podstatě kategorie třetí: autonomních vozítek. Ta stále budou muset vézt řidiče, který bude jakýmsi bezpečnostním prvkem, ale jinak by mělo takové autíčko umět projet trať samo – a opět co nejefektivněji. Shell už připravil ve spolupráci s Univerzitou v Oxfordu koncept takového vozu a s týmy studentů připravuje rámec pravidel pro příští rok.

Autonomní vozítko pro Shell Eco Marathon

A my jsme se v autonomním vozítku mohli svézt. Vlastně to byl ze všeho nejobyčejnější zážitek – z bezpečnostních důvodů jsme se museli usadit na sedadlo spolujezdce a tak jsme jen sledovali, jak autíčko s námi a „bezpečnostním řidičem“ obkroužilo trať. Tu se prý naučilo den předtím ráno a pak už dovedlo okruh zvládnout samo. Jistě, nezní to jako nic světoborného, podobných řešení existuje na světě spousta, ale tohle je fascinující výzva pro studenty, nikoli pro velké automobilky a další nadnárodní korporace. A možnost, že budou moci studenti zkoušet v kontrolovaném prostředí soutěže své nápady na poli autonomních vozů, je skvělá.

Dobré návyky

Krom těchto výzev je totiž Shell Eco Marathon i o budování určitých dobrých návyků. Nejen, že nutí studenty vymýšlet co nejefektivnější pohon vozu, učí je návykům úsporné jízdy, ale učí je také dalším disciplínám. Od týmové spolupráce, určité zdravé kamarádské rivality (soupeřící týmy si rády v případě potíží vypomohou) až po respektování pravidel. Ačkoli se malá a lehká vozítka pohybují po trati Eco Marathonu průměrnou rychlostí zhruba 25 km/h (to je minimum, kterého musí auto za deset okruhů dosáhnout), bezpečnostní opatření tu panují skoro jako na závodech Formule 1.

Týmy prochází důkladnou technickou přejímkou, která je sama o sobě pro ně velkou výzvou, jezdci mají svá školení a naprostou povinností jsou bezpečnostní prvky jako přilba, nehořlavá kombinéza, rukavice a další. A tak i když mnohá závodní vozítka vypadají hodně divoce a velmi neuvěřitelně, budoucí inženýři, kteří je staví, nebudou nijak zaskočení pravidly, která následně potkají ve své kariérní praxi.





Nejčtenější

Lochkovský tunel je součást jižní části Pražského okruhu. (Ilustrační snímek)
Jízda v tunelu: Pětina řidičů zápasí s úzkostí a řídí nepředvídatelně

Síť evropských dálnic je protkaná tisícovkami tunelů. Podle expertů nehrozí v tunelu vyšší riziko nehody, nezbytné je ovšem striktní dodržování rychlostních...  celý článek

Opel Insignia
Nová insignia v testu: velký opel nabídne náramné svezení

Evropská komise před pár dny schválila převzetí Opelu koncernem PSA. A Francouzi si mnou ruce, v insignii dostali skvělé auto, které je rovnocenným konkurentem...  celý článek

Ale když se tohle všechno vypne, působí zpoza volantu jako příjemné a normální...
Toyota pracuje na elektromobilu, který se nabije za pár minut

Japonská automobilka Toyota vyvíjí nový typ baterie, kterou lze nabít během několika minut a která umožní podstatně delší dobu dojezdu. Vozy s touto baterií...  celý článek

Volkswagen v září přiznal, že software umožňující manipulovat s testy emisí...
V Německu chtějí auta s cinknutými TDI vyhnat ze silnic

Naftové vozy koncernu Volkswagen vybavené softwarem pro falšování údajů při měření emisí by mohly přijít o registraci, pokud jejich majitelé odmítnou...  celý článek

Rolls-Royce Phantom
Smekněte, jeho výsost Phantom přijíždí. Nový rolls je chrám ticha

Když se ten antický chrám masky chladiče z ručně leštěné oceli, za kterou se diskrétně převaluje dvanáctiválec, valí bulvárem, ulice ztichne. Být designérem...  celý článek

Další z rubriky

Nový Peugeot 308 dokazuje, že budoucnost dieselů je vše, jen ne růžová.
Peugeot 308 dokazuje, že budoucnost dieselů není růžová

Na podzim začne platit nová, přísnější emisní norma Euro 6c. Peugeot 308 ji po faceliftu splňuje jako první model na trhu v předstihu už nyní, navíc podle...  celý článek

Hyundai Tucson
Do služby u policie nastupuje 800 Hyundaiů Tucson

Společnost Hyundai Motor Czech zahájila dodávku více než 800 kusů modelu Tucson Policii České republiky. Stát vyjdou na 337 milionů korun, přičemž za každé SUV...  celý článek

Rolls-Royce VISION NEXT 100 (103EX)
Británie od roku 2040 zakáže prodej benzinových a naftových aut

Britská vláda chce od roku 2040 zakázat prodej aut s benzinovým či naftovým motorem. V té době už by měly být všechny vozy na britských silnicích plně...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.