"Však jsme také hned v první den otevření databáze zaznamenali sedmdesát tisíc vstupů," potvrzuje obrovský zájem Samuel Truschka z tiskového odboru ministerstva vnitra. Ale neodhaduje,jaký díl zájemců čerstvou službu správně pochopil.
Databáze totiž neříká nic víc a nic míň než to, zda automobil zadané státní poznávací značky, čísla motoru a čísla karoserie není v České republice policejně hledán jako kradený, navíc jen v posledních třech letech.
Smělý, ale malý krok
Na jedné straně je zdejší zveřejnění policejní databáze kradených vozidel odvážným krokem, k jakému se hlavně kvůli obavám, aby aktuální informace nezneužívali automobiloví zloději, dosud neodhodlali kupříkladu ani v Německu či dalších motoristicky vyspělých evropských zemích. Ovšem na straně druhé by kupci staršího auta neměli zjištěná fakta považovat za víc než za jeden z prvních kroků komplexní prověrky všech rizik vybraného vozu. A čím je automobil mladší, dražší, kvalitnější a v okolnostech dovozu komplikovanější, tím musí být jeho kontrola důkladnější a hlubší. "Nikdy jsme netvrdili, že zveřejnění databáze znamená konec zlodějen aut v Česku," pokračuje Samuel Truschka. "Kriminalisté neoficiálně odhadují, že to může problém kradených vozů a obchodu s nimi omezit o pět až deset procent, což by byl úspěch." Motorista, který se pro prověrku vozidla v databázi rozhodne, musí počítat s tím, že změnil-li zloděj třeba jen jediný údaj v číslech motoru a karoserie - například z trojky udělá osmičku, L promění v E a podobně - nebo dokonce vymění státní poznávací značku, vydá registr zprávu, že auto není v jeho evidenci. I to význam služby rozmělňuje, neboť se vnucuje otázka: Existují vůbec ještě natolik hloupí zloději, kteří by nabízeli na prodej vůz tak, jak ho ukradli, tedy bez nejmenší úpravy? "Existují - a budou existovat, dokud se pro taková auta najdou hloupí kupci," míní pražský znalec zabezpečení a identifikace motorových vozidel Michal Roček, který otevření policejní databáze a její kvalitu oceňuje. "Informace jsou k dispozici ihned, zdarma, a pokud jsme je porovnávali s údaji soustředěnými v naší firmě, tak jsou i spolehlivé." Samuel Truschka navíc míní, že registr není pro případy zfalšovaných údajů zcela bezmocný: "Dalším dotazem lze totiž z databáze dostat přehled různých kombinací čísel, jak je zloděj mohl změnit." Ani to sice jistoty neskýtá, ovšem poslouží-li údaje třeba jen k vytipování místa, na kterém se pak třeba při důkladnějším pohledu - skutečně ukáže podezřelá úprava čísla nebo písmene, trvá základní doporučení: "Sebemenší pochybnost je důvodem ke ztrátě zájmu o nabízený vůz," radí plzeňský obchodník s novými i staršími automobily Petr Svoboda. "Na přeplněném trhu je přece dostatek jiných bezproblémových aut."
Bez spojení s cizinou
Lidé, kteří hodlají při zájmu o koupi jetého motorového vozidla zmíněnou databázi využít, tedy musí objektivně zhodnotit její možnosti. Předně je důležité vycházet ze skutečnosti, že obsahuje údaje jen o osobních motorových vozidlech, která byla odcizena v Česku a na policii jako kradená nahlášena v posledních třech letech. Bezpočet aut odcizených v zahraničí a nabízených na zdejším trhu, ať už kompletní, nebo po částech, registr nezaznamenává. I po prověrce v databázi ministerstva vnitra tedy trvá nebezpečí, že vůz na cestě v cizině nebo hned na hranici zjistí jako kradený, a tudíž zabaví tamní policie. Západoevropské země, které tuzemci nejčastěji navštěvují, přitom mají svoje databáze hledaných aut propojené a není vyloučeno, že třeba v Německu zadrží policie vozidlo odcizené ve Švýcarsku. "Netuším, kdy bychom mohli být na jejich databáze napojeni. Zatím využíváme buď zdlouhavé oficiální dotazy, nebo mnohem rychlejší osobní kontakty se zahraničními kolegy či se zástupci firem pátrajících po zmizelých autech po celé Evropě," říká policista, který se zabývá vyšetřováním krádeží automobilů a kvůli své profesi si přeje zůstat v anonymitě. K nedokonalostem internetové databáze patří i fakt, že v každém okamžiku není totožná s tou, se kterou pracuje policie. "Zatímco policie má informace o kradených vozidlech prakticky okamžitě, internet je aktualizován vždy po čtyřiadvaceti hodinách kromě sobot a nedělí," potvrzuje Samuel Truschka. V databázi pochopitelně jsou jen auta, jejichž krádež už pravoplatní majitelé zjistili a nahlásili. Neobjeví se tam tedy kupříkladu vůz odcizený při zimním spánku z nehlídané garáže nebo majiteli na dlouhé služební cestě. Nic nového v internetové databázi nezjistí ani člověk, který už s vozidlem ve druhé polovině devadesátých let byl na policejním dopravním inspektorátu kvůli převodu či jakékoliv jiné změně, tedy třeba při výměně motoru, karoserie či státní poznávací značky, schválení závěsného zařízení a podobně. Jeho vůz byl - podle státní poznávací značky i čísel motoru a karoserie - prověřen automaticky.
Dovoz s větším rizikem
"Neměl by ale vzniknout dojem, že databáze nemá valný smysl," konstatuje Michal Roček a doplňuje, že služba ministerstva vnitra dobře poslouží k základní prověrce obyčejné ojetiny - hlavně nekomplikovaného, staršího a v tuzemsku oficiálně koupeného a nepochybně už delší čas provozovaného vozidla, jakých je na trhu ojetin většina. "Půjde-li zájemce o koupi v prověrce nabízeného auta ještě dál, určitě tím věci neublíží." Naprosto odlišná situace je však u vozidel, která se do země dostala jako jetá nebo havarovaná ze zahraničí. T a mohou být v cizině kradená nebo z kradených dílů sestavená, kradená a s využitím legálních dokladů (z vysloužilého či totálně zničeného vozidla) uvedená do provozu nebo mohou v tuzemsku jezdit na padělané doklady svého zahraničního dvojčete či dokonce trojčete... Možných nepravostí či jejich kombinací je celá řada a tuzemský registr k tomu nepoví zhola nic. Prověrka takového auta je věcí specialistů některé ze čtyř pěti firem, které se tomu v Česku věnují. "Právě u ojetin původem z ciziny jsou značná rizika," tvrdí Martin Pajer, ředitel pražské společnosti Cebia, která se před devíti roky jako první v zemi začala zabývat prověrkami zmíněných vozidel. "Kupříkladu my prověříme měsíčně 1600 až 1800 automobilů a u 17 až 18 procent z nich shledáváme probémy, kvůli nimž koupi nedoporučíme."
Riziko koupě kradeného automobilu
Zdroj Riziko v %
Neznámý člověk na ulici 40
Inzerát v dením tisku 25
Autobazar 20
Přítel, známý 10
Příbuzný 4,99
Značkový prodejce 0,01
ZDROJ: CEBIA
Databáze totiž neříká nic víc a nic míň než to, zda automobil zadané státní poznávací značky, čísla motoru a čísla karoserie není v České republice policejně hledán jako kradený, navíc jen v posledních třech letech.
Smělý, ale malý krok
Na jedné straně je zdejší zveřejnění policejní databáze kradených vozidel odvážným krokem, k jakému se hlavně kvůli obavám, aby aktuální informace nezneužívali automobiloví zloději, dosud neodhodlali kupříkladu ani v Německu či dalších motoristicky vyspělých evropských zemích. Ovšem na straně druhé by kupci staršího auta neměli zjištěná fakta považovat za víc než za jeden z prvních kroků komplexní prověrky všech rizik vybraného vozu. A čím je automobil mladší, dražší, kvalitnější a v okolnostech dovozu komplikovanější, tím musí být jeho kontrola důkladnější a hlubší. "Nikdy jsme netvrdili, že zveřejnění databáze znamená konec zlodějen aut v Česku," pokračuje Samuel Truschka. "Kriminalisté neoficiálně odhadují, že to může problém kradených vozů a obchodu s nimi omezit o pět až deset procent, což by byl úspěch." Motorista, který se pro prověrku vozidla v databázi rozhodne, musí počítat s tím, že změnil-li zloděj třeba jen jediný údaj v číslech motoru a karoserie - například z trojky udělá osmičku, L promění v E a podobně - nebo dokonce vymění státní poznávací značku, vydá registr zprávu, že auto není v jeho evidenci. I to význam služby rozmělňuje, neboť se vnucuje otázka: Existují vůbec ještě natolik hloupí zloději, kteří by nabízeli na prodej vůz tak, jak ho ukradli, tedy bez nejmenší úpravy? "Existují - a budou existovat, dokud se pro taková auta najdou hloupí kupci," míní pražský znalec zabezpečení a identifikace motorových vozidel Michal Roček, který otevření policejní databáze a její kvalitu oceňuje. "Informace jsou k dispozici ihned, zdarma, a pokud jsme je porovnávali s údaji soustředěnými v naší firmě, tak jsou i spolehlivé." Samuel Truschka navíc míní, že registr není pro případy zfalšovaných údajů zcela bezmocný: "Dalším dotazem lze totiž z databáze dostat přehled různých kombinací čísel, jak je zloděj mohl změnit." Ani to sice jistoty neskýtá, ovšem poslouží-li údaje třeba jen k vytipování místa, na kterém se pak třeba při důkladnějším pohledu - skutečně ukáže podezřelá úprava čísla nebo písmene, trvá základní doporučení: "Sebemenší pochybnost je důvodem ke ztrátě zájmu o nabízený vůz," radí plzeňský obchodník s novými i staršími automobily Petr Svoboda. "Na přeplněném trhu je přece dostatek jiných bezproblémových aut."
Bez spojení s cizinou
Lidé, kteří hodlají při zájmu o koupi jetého motorového vozidla zmíněnou databázi využít, tedy musí objektivně zhodnotit její možnosti. Předně je důležité vycházet ze skutečnosti, že obsahuje údaje jen o osobních motorových vozidlech, která byla odcizena v Česku a na policii jako kradená nahlášena v posledních třech letech. Bezpočet aut odcizených v zahraničí a nabízených na zdejším trhu, ať už kompletní, nebo po částech, registr nezaznamenává. I po prověrce v databázi ministerstva vnitra tedy trvá nebezpečí, že vůz na cestě v cizině nebo hned na hranici zjistí jako kradený, a tudíž zabaví tamní policie. Západoevropské země, které tuzemci nejčastěji navštěvují, přitom mají svoje databáze hledaných aut propojené a není vyloučeno, že třeba v Německu zadrží policie vozidlo odcizené ve Švýcarsku. "Netuším, kdy bychom mohli být na jejich databáze napojeni. Zatím využíváme buď zdlouhavé oficiální dotazy, nebo mnohem rychlejší osobní kontakty se zahraničními kolegy či se zástupci firem pátrajících po zmizelých autech po celé Evropě," říká policista, který se zabývá vyšetřováním krádeží automobilů a kvůli své profesi si přeje zůstat v anonymitě. K nedokonalostem internetové databáze patří i fakt, že v každém okamžiku není totožná s tou, se kterou pracuje policie. "Zatímco policie má informace o kradených vozidlech prakticky okamžitě, internet je aktualizován vždy po čtyřiadvaceti hodinách kromě sobot a nedělí," potvrzuje Samuel Truschka. V databázi pochopitelně jsou jen auta, jejichž krádež už pravoplatní majitelé zjistili a nahlásili. Neobjeví se tam tedy kupříkladu vůz odcizený při zimním spánku z nehlídané garáže nebo majiteli na dlouhé služební cestě. Nic nového v internetové databázi nezjistí ani člověk, který už s vozidlem ve druhé polovině devadesátých let byl na policejním dopravním inspektorátu kvůli převodu či jakékoliv jiné změně, tedy třeba při výměně motoru, karoserie či státní poznávací značky, schválení závěsného zařízení a podobně. Jeho vůz byl - podle státní poznávací značky i čísel motoru a karoserie - prověřen automaticky.
Dovoz s větším rizikem
"Neměl by ale vzniknout dojem, že databáze nemá valný smysl," konstatuje Michal Roček a doplňuje, že služba ministerstva vnitra dobře poslouží k základní prověrce obyčejné ojetiny - hlavně nekomplikovaného, staršího a v tuzemsku oficiálně koupeného a nepochybně už delší čas provozovaného vozidla, jakých je na trhu ojetin většina. "Půjde-li zájemce o koupi v prověrce nabízeného auta ještě dál, určitě tím věci neublíží." Naprosto odlišná situace je však u vozidel, která se do země dostala jako jetá nebo havarovaná ze zahraničí. T a mohou být v cizině kradená nebo z kradených dílů sestavená, kradená a s využitím legálních dokladů (z vysloužilého či totálně zničeného vozidla) uvedená do provozu nebo mohou v tuzemsku jezdit na padělané doklady svého zahraničního dvojčete či dokonce trojčete... Možných nepravostí či jejich kombinací je celá řada a tuzemský registr k tomu nepoví zhola nic. Prověrka takového auta je věcí specialistů některé ze čtyř pěti firem, které se tomu v Česku věnují. "Právě u ojetin původem z ciziny jsou značná rizika," tvrdí Martin Pajer, ředitel pražské společnosti Cebia, která se před devíti roky jako první v zemi začala zabývat prověrkami zmíněných vozidel. "Kupříkladu my prověříme měsíčně 1600 až 1800 automobilů a u 17 až 18 procent z nich shledáváme probémy, kvůli nimž koupi nedoporučíme."
Riziko koupě kradeného automobilu
Zdroj Riziko v %
Neznámý člověk na ulici 40
Inzerát v dením tisku 25
Autobazar 20
Přítel, známý 10
Příbuzný 4,99
Značkový prodejce 0,01
ZDROJ: CEBIA
 Odborníci odhadují, že ministerská databáze na internetu může trh s kradenými vozy omezit o pět až deset procent. |
