Pokud nemáte přebujelé ego a přerostlé nebo vypasené tělo, je rapid naprosto dostačující. Rodinu se dvěma dětmi uspokojí s přehledem.
Deset tisíc kilometrů jsme s liftbackovým rapidem najeli za tři měsíce. Závěrečná trasa měla tisíc kilometrů tam a tisíc zpátky v plném obsazení a s nacpaným kufrem. Ukázala neduh, který při krátkých každodenních cestách neodhalíte. Ty na pohled parádní sportovně tvarované příplatkové sedačky se ukázaly na dlouhé jízdy jako nepohodlné. Tělo podrží dobře vysokými bočnicemi. Jsou tvarované tak, že do nich zapadnete zadkem až úplně dozadu k předělu mezi sedákem a opěradlem. Problém je ale v tom, že nemají žádnou oporu bederní páteře, takže sedíte na předních sedadlech s kulatými zády a ty časem začnou bolet.
Kdo vozí děti a na dlouhých trasách jim pouští pohádky na přehrávačích, bude muset vymyslet, jak je na sedačku, která má opěrky hlavy spojené s opěradlem, uchytit, se standardním držákem jste nahraní. Řešením obojího je ušetřit za parádu a zůstat u standardních sedadel.
Rapid je obyčejné, jednoduché, skromné auto. Pravda, s turbodieselem, bohatou výbavou a ve speciální verzi Monte Carlo už je za víc než půlmilion, zato se za ním lidé ohlížejí. Fakt.
Za těch deset tisíc kilometrů nepotkala auto žádná porucha, jen vkládaný kobereček pod pedály už začíná jevit stopy ošoupání.
Dva roky s rapidem 1,2 TSI"Rapida máme v rodině přes dva roky a jsme spokojení," popisuje čtenářka iDNES.cz Petra Rambousková. Její rodina je pořádně urostlá, přesto se do rapidu vejde bez potíží. "Auto má dost místa vzadu, i když tři děti tam usadíme jen do podsedáků bez područek," dodává Rambousková. "Jezdí výborně, vzpomínám si, jak mě zpočátku překvapovalo, jaký tah to má na dvojku," vypráví. Jejich rapid má pod kapotou benzinovou přeplňovanou čtyřválcovou jedna-dvojku TSI. Za 26 měsíců s ní najeli 48 500 kilometrů, do servisu míří pravidelně jednou ročně. Co Rambouskové vadí, že přes vysoké víko kufru nevidí při couvání vzad. "Zadní okno má navíc velký sklon," vysvětluje. "Při parkování prostě nevidím na přední blatník auta za sebou." A radí si připlatit za zadní stěrač, ten totiž v základní výbavě rapidu liftback chybí (příplatek je 2 800 korun - pozn. red.). Chválí si, jak je auto tiché a hlavně velký kufr. Do rapida přesedali z Felicie Combi, která má kufr o sto litrů menší. |
Největší rozpaky se vážou k motoru. Turbodiesel 1,6 TDI s 85 kilowatty je mezi kupci rapidu raritou. Tento model míří hlavně na privátní (nefiremní) klientelu a ta bere kvůli ceně a nižším nájezdům raději lacinější benzinové motory.
Čtyřválcové TDI, které dostává i octavia se superbem, zdobí spotřeba, má ale méně vybrané způsoby. Motor je hlavně dost slyšet, má hrubý chod a nezlepší to ani jeho zahřátí. Občas motor zaslechnete i při jízdě po dálnici. Trochu obhroublé má i chování, nemá totiž vůbec rád změny režimu. Je to prostě dálkový běžec libující si v ustálených otáčkách.
Jako maratonec se ale osvědčí dobře. Po počátečním zajetí klesla spotřeba z 5,2 na pět litrů nafty. Na otočku do Chorvatska jsme dojeli za 4,8 litru. S trochou snahy dokáže jet ještě úsporněji. Nejníž jsme se opakovaně dostali na 4,2 litru (provoz jsme nebrzdili). Nejmíň pije motor na okresce, kupodivu málo na dálnici a nejvíc ve městě. Na plnou nádrž (55 litrů) dojedete na dovolenou k moři s přehledem.
Spodní dva kvalty jsou velmi těžké, na pětku zas ve sto třiceti točí dva a půl tisíce otáček, dálniční šestý rychlostní stupeň tedy nijak nechybí.
Suma sumárum: papírové hodnoty na to má, ale žádný výbušný sprinter to není, šampionem rozjezdů od semaforu rozhodně nebude. I když sil má hodně ve velkém rozsahu otáček. Kolem třináct set dokáže pracovat dobře (níž už začíná klepat, i když vám napovídač řazení na přístrojovce tvrdošíjně píše něco jiného), ještě kolem čtyř tisíc dokáže zatáhnout.
Jízdní vlastnosti jsou jisté a bezpečné, zatáčky projíždí rapid suverénně, s lehkostí. S lehčím benziňákem bude zatáčet ještě radostněji než s těžkým turbodieselem pod kapotou. V hodně rychlých obloucích nebo ostrých šikanách je občas cítit, že je rapid vcelku úzký v poměru k délce a trochu víc se nakloní, není totiž tak rozkročený na nápravách. V hodně vysokých rychlostech na německé dálnici citlivější povahy mohou cítit trochu nervózní záď.
Oproti počátku výroby rapidu se s postupnými modernizacemi vylepšil komfort. I na nízkoprofilových kolech ( 215/50 16“) ještě dokáže utlumit nerovnosti, na rozbité okresce se ale přeci jen už rozklepe.
Kabina je zařízená účelně. Ohmatávači plastů budou ohrnovat nos nad tvrdostí a nad celoplastovými výplněmi. Pozná se to ale jen na omak, na pohled k materiálům nemůže být výhrad. Z auta je dobře vidět, díky rovné „nestoupající“ lince pontonu karoserie vidí ze zadních oken i děti v autosedačkách. V rapidu máte pocit určité subtilnosti, v porovnání s mohutnou octavií, která obestaví posádku hradbou materiálů, působí rapid skromněji. V tom má blíž fabii.
Je to plnohodnotná náhrada za octavii první generace, která se odporoučela z výroby před šesti lety a ty nejstarší kousky už začínají být opravdu vetché. Má podobné rozměry, jezdí taky velmi podobně. Kabina je větší (má mnohem víc místa na zadních sedadlech), kufr má rapid papírově stejně velký (528 litrů octavia, 530 rapid), ale ten v octavii nám přijde skladnější. V rapidu je možné využít prostory pod podlahou okolo příplatkového rezervního kola. Když za něj nepřiplatíte, bude místa ještě víc (550 litrů).
Líbí se:
- Dobrý výkon světel. Auto má levnější provedení xenonů bez ostřikovačů a samonivelace. V noci ale svítí velmi slušně.
- Odkládací prostory a různé vychytávky a praktické drobnosti (třeba festovní háky na tašky v kufru). Oboustranná podlážka do kufru je k nezaplacení, hlavně její plastová omyvatelná strana.
- Zadní plato se dá nacpat za opěradla zadních sedadel a vytvořit tak zástěnu, takže můžete kufr naplnit až pod víko.
- Výhled z auta, díky pravidelným tvarům karoserie se dobře odhadují její konce.
- Přesné a jisté řízení i řazení. Někomu nemusí vyhovovat na spodu zploštělý volant verze Monte Carlo.
Drobností, co nás štvou:
- Občas si omylem zapneme vyhřívání sedadel - tlačítka jsou umístěná na okrajích řady spínačů různých funkcí. Občas o tlačítko zavadíme rukou, jindy kolenem.
- Pouze okno u řidiče má ovládání jedním dotykem, o ostatních musíte tlačítko držet. Na to u škodovek zvyklí nejsme, kdo je ovšem zvyklý třeba na asijská auta, remcat nebude. Otrava je ale tlačítkové startování a odemykání ve spojení s odpojením elektřiny ihned po vypnutí motoru. Když vypnete motor, už okna nezavřete, takže musíte znovu auto „oživovat“.
- Parkovací čidla jsou pro manévrování natěsno skoro nepoužitelná. Dávají si obrovskou rezervu, takže už desítky centimetrů od překážky píská parkovací asistent konstantně a řidič stejně neví, jak daleko ještě může jet. To je zrovna u rapidu s liftbackovou karoserií s mohutným vysokým kufrem nešikovné.
