"Je to KdF 166 Schwimmwagen, plovoucí auto. Ve čtyřicátých letech minulého století ho zkonstruoval Ferdinand Porsche. Je to nástupce brouka v bojové verzi," vysvětloval majitel vozu. Na pozornost je zvyklý, s vozem, který na zádi nese lodní šroub, jí budí všude, kam dorazí.
První brouky se začaly jako lidová vozidla v Německu montovat v roce 1933. "Ale pak přišla válka a dělaly se z toho vojenské verze. Nejprve KdF 82, potom přišla na řadu obojživelná auta," vypráví Jan Lukášek.
Jeho model pochází z roku 1943. Vypadá naprosto stejně jako před sedmdesáti lety a je plně funkční. "Dokonce i plaveme. Jezdíme na srazy a plavení tam předvádíme," dodává milovník starých válečných vozů. Vodníka nebo Kaďoura, jak se tomuto vozu také český říká, sehnal asi před šesti lety od kamaráda. Nebylo v příliš dobrém stavu, bylo potřeba spoustu věcí vyměnit.
"Všechno jsem posháněl na burzách, jak se to ostatně u veteránů nejčastěji dělá. Některé součástky ale nebylo možné sehnat ani v původní podobě, ani jako repliky. Kamarád mi jich pár musel na soustruhu vyrobit. Je to pořád jen plech," krčí rameny majitel.
Veterán za dva miliony
Volkswagen KdF 166 SchwimmwagenVojenský obojživelný automobil s pohonem všech čtyř kol se čtyřmístnou karoserií, s motorem umístěným vzadu a sklopným lodním šroubem na zádi. Sériová výroba byla zahájena v roce 1942. Karoserii vyráběla berlínská firma Ambi-Budd. První prototypy vznikly v roce 1940 na základě armádní zakázky. Obojživelníci s karoserií podobnou typu KdF 82 měli rozvor 2400 mm, rozchod kol obou náprav 1360 mm. Ve výbavě u těchto prototypů byla i pádla a třimetrová tyč na měření hloubky. Pohon všech kol měl vypínatelný pohon přední nápravy. Celkem bylo vyrobeno do podzimu 1944 celkem 14 276 vozů KdF 166 při ceně 4200 říšských marek. Vůz poháněl benzínový vzduchem chlazený čtyřválec 1131 cm³, 25 koní, převodovka měla zvláštní převod pro bezpečné vyjíždění na břeh. Vozidlo dosáhlo na silnici rychlosti 80 km/h, na vodě 10 km/h. Spotřeba se pohybovala kolem 9 až 10 litrů na 100 km na silnici, 10 litrů na hodinu plavby, objem dvou nádrží v přídi byl 50 litrů. |
Jak říká, vůz dával dohromady tři roky. "Byla to makačka. Strávil jsem na tom všechny soboty a neděle, veškerý volný čas," přiznává. Před třemi lety konečně vyjel. Malé obojživelné auto si nyní cení na jeden a půl až dva miliony korun.
A není to ani zdaleka jediný veterán, který mu stojí v garáži. "Doma mám ještě KdF 82, předchůdce tohoto obojživelníka. Dále pak dva vojenské Steyery, jeden model 1500, což je osmimístný kabriolet v přepadové verzi. Vyjedu s ním příští rok, teď ho dodělávám. Mám ještě civilní kabriolet Steyer z roku 1937. Ten je pro rodinu," směje se sběratel.
Péče o auta z konce první poloviny dvacátého století je pro něho obrovským koníčkem. Už jen proto, že tato stará auta to prý v terénu hravě nandají dnešním off-roadům a džípům plným moderní techniky.
"To jsme dělali takový malý soukromý sraz Suzuki. Zkoušeli jsme s nimi prorážet sníh. Suzuka urazila deset metrů, KdF 166 třikrát tolik. Je to loď, spodek má oplechovaný, jede krásně i po tom sněhu. Vyjede to všechno. Navíc je to lehké. Když to někde zapadne, popadnem to a vynesem," srovnává Lukášek.
Jak se obojživelník pohybuje v terénu, se mohli přesvědčit i všichni, kdo přijeli na silvestrovský sraz veteránů do Bystřice nad Pernštejnem. Dopoledne kolona historických vozů vyrazila na zhruba padesátikilometrovou vyjížďku.
"Jezdíme různě po okolí lesními a polními cestami, kde se nám podaří získat od lesáků povolení. Po silnici je to z celé délky jen asi dva nebo tři kilometry," uvedl předseda pořádajícího bystřického Tatra veteran clubu František Prosecký. Staré vozy tentokrát mířily na Karasín, Písečné a Pletenici, vyjížďka končila v Rozsochách.
I když se jí zúčastnili nadšenci do staré techniky, skutečných veteránů jela jen asi třetina. "Rozsolené silnice nejsou pro veterány moc vhodné, proto řada našich účastníků přijíždí moderními vozy, kterými své veterány alespoň převážejí," pousmál se Prosecký.
Protože se jezdí terénem, nebývá podle něho nouze o karamboly. Nikdy se při nich ale v okolí Bystřice nic nestalo. Například v Písecké Zmoli se v minulosti při couvání mimo cestu převrátil "fungl nový" UAZ po repasi. "Řidiči to prokluzovalo, couval a najel na mez. Tam se auto zvrhlo a zůstalo kolama vzhůru,“ popisuje Prosecký.
"Je nás na těchto akcích hodně. Takže jsme auto bafli, hodili ho zpátky na kola, narovnali střechu, sedli jsme do toho a jelo se dál," směje se. Podobně dopadl i on sám, když se s Tatrou 805 netrefil na mostek. "Nikdy nedošlo k žádné škodě, která by se nedala nahradit, nebo ke zranění. Bereme to spíš jako takové úsměvné momenty," dodává předseda klubu.
