"Vypadal jako žralok. Jedinou jeho nevýhodou byla spotřeba, která se pohybovala okolo třinácti litrů. A protože se mi s ním dobře jezdilo, pořídila jsem si ho znovu. Ale mladšího," říká moderátorka.
To vám ta vysoká spotřeba moc nevadila...
Ten nový je na tom mnohem líp. Navíc má naftový motor, takže tak strašné jako dřív to skutečně není.
Vozy BMW se v posledních letech výrazně změnily. Jak se vám to zamlouvá?
Zpočátku se mi to nelíbilo. Říkala jsem si, že tím povedený vzhled úplně zabili. S postupem času jsem si ale zvykla a nové BMW bych brala okamžitě. Mám vybranou i barvu, takovou bronzovošedou. Líbí se mi zemité barvy.
Váš vůz má automatickou převodovku. To jste si sama vybrala?
Bez toho bych si auto nikdy nekoupila. Mívala jsem kdysi Škodu 105, kterou mi po dvou měsících ukradli. To bylo jediné moje ježdění s řadicí pákou. A už nechci. Zaprvé je to pohodlnější a zadruhé to neničí boty.
Neničí boty?
Tím, jak přendáváte nohu z plynu na brzdu, si boty ničíte. A já si na ně dost potrpím.
Jaké bude vaše příští auto?
Kdybych se v tuto chvíli měla rozhodnout, znovu by to bylo BMW. Líbil by se mi i jaguar. Mám ráda luxusní auta.
A mercedes byste nechtěla?
Mercedesy se mi líbí, ale tuhle značku mám spojenou se socialismem, kdy v nich jezdili veksláci a Romové ověšení zlatem. Kdyby mi ho někdo dal, samozřejmě bych v něm jezdila, ale sama bych si ho nekoupila.
Co říkáte na malé BMW řady 1?
Nákupní taška. Považuju to za znehodnocení značky.
Jaká auta jste vystřídala?
Škodu 105, první BMW, druhé BMW. Mezitím jsem občas jela manželovým autem. Vím, že to byla nějaká "amerika", ale už si nepamatuju, co to bylo za značku.
Bourala jste někdy?
Chtěla jsem si v autobazaru ve Švýcarsku koupit auto, jenže se mi ho podařilo nabourat ještě předtím, než jsem s ním odtamtud odjela. Byl to nějaký ford.
Jak se vám to povedlo?
Vyjížděla jsem úzkou uličkou mezi vystavenými jaguary. Byla jsem hrozně vystresovaná z toho, že bych to třeba odřela. No a na konci té uličky jsem zapomněla odbočit. Bohužel tam byla zeď. (smích)
Co na to říkali v autobazaru?
Neříkali nic. Jen nevěřícně koukali. Naštěstí se iniciativy ujal manžel, který to s nimi nějak vyřídil. Se mnou se nikdo nebavil.
Vy jste ve Švýcarsku žila. Jak se vám tam jezdilo?
Švýcaři jsou za volantem extrémně opatrní. Dokonce jsem viděla, že si někteří řidiči doma vyrobí ceduli z kartonového papíru a v okamžiku, kdy je chcete trochu rychleji předjet, vás blokují a vytáhnou tu ceduli, na které je napsáno, že se tam může jet třeba jen osmdesát za hodinu. U nás je to daleko divočejší.
Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste začala řídit?
Naprostá tragédie. Vůbec si to nepamatuju, protože jsem strachy jezdila v bezvědomí.
Takže jste v autoškole nebyla oblíbená studentka?
To jo. Můj učitel byl ale skoro pořád opilý. Ale jinak to byl fajn chlap. Jen si ho nepamatuju střízlivého. Učil i moji kamarádku, a s tou dokonce naboural. Prý byl úplně "na šrot". Jenže to byl bývalý policista, takže přijeli kolegové a nějak se to smázlo.
Stopovala jste někdy?
S kamarádkou Evou jsme takhle ujely mnoho set kilometrů. Kupodivu jsme to přežily bez úhony. Ale občas to bylo zajímavé. Třeba jednou jsme vlezly do náklaďáku, jehož kabina byla jako pornomístnost. Řidič měl ty nejtvrdší obrázky úplně všude. Dokonce i nad sebou na střeše. Jen na čelním skle byl nezbytný průzor.
 ŽÁDNÁ ČERVENÁ Štěpánka Duchková má ráda zemité barvy. V červeném voze ji proto neuvidíte. |
