Citroen 2CV není jediný automobil, který si Milan Cais společně s Mardošou oblíbili.
Ještě před vydáním nové desky Nanoalbum se na internetových stránkách kapely objevovaly fotografie obou frontmanů v uniformách známých četníků, jak stojí vedle další automobilové legendy pocházející ze země galského kohouta - Citroenu DS.
Vozu, který proslavil zejména francouzský prezident Charles de Gaulle.
Vaše "kachna" má jméno. Jak vůbec vzniklo?
Mardoša: Říkám jí Guiton, což je postava z filmu Pierra Richarda Roztržitý.
"Kachna" se tedy stala maskotem Tata Bojs?
Cais: Byla to jen taková francouzská vlna, kterou odstartovalo minulé album Biorytmy. Měli jsme videoklip k písničce Attention aux hommes!, v němž jsme tancem bojovali proti Francouzům. Patřily k tomu i fotky v uniformách četníků s "déeskou".
Prý jste s "kachnou" absolvovali i cestu do Francie...
Mardoša: To už bude dva roky. Od té doby, co jsem si Guitona pořídil, snil jsem o cestě k četnické stanici v Saint-Tropez.
Jak se s dlouhou cestou vyrovnal Guiton?
Mardoša: Je asi z roku 1980, takže předtím jsem s ním samozřejmě zajel do servisu, kde mi ho dali dohromady. Vezl jsem si ještě náhradní díly. Bublina (přezdívka Milana Caise) jel pro jistotu druhým autem. Cesta ale proběhla v pohodě.
Cais: Jen jednou v horách nám došel benzin.
Mardoša: No a mezi Milánem a Janovem se Guiton přehřál, ale pak zase naskočil. Je to záhadné auto. Možná to bylo tím, že jsme dlouho jeli se zataženou ruční brzdou.
Jak dlouho vám cesta trvala?
Cais: Asi pět dnů. Měli jsme stanovenou trasu, ale bylo nám vlastně jedno, za jak dlouho se do Saint-Tropez dostaneme. Pojali jsme to jako dovolenou.
Řadíte se mezi aktivní "kachnaře"?
Mardoša: Ne tak úplně. Klubové záležitosti moc nestíhám. Jezdím sice na republikový sraz, ale na celosvětovém jsem ještě nebyl.
Milane, vy jste si pořídil volvo. Co vás k němu přivedlo?
Cais: Ani nevím. Nějak se mi začalo líbit, což byl asi ten hlavní důvod. Esteticky a tvarově mě naplňovalo. Pak už jsem se začal pídit po inzerátech a za pár dnů jsem ho měl doma.
Takže nepatříte k těm, kteří se bojí koupit ojeté auto?
Cais: Já k nim ani patřit nemůžu. Peníze na nové auto hned tak nenašetřím. Koupě ojetiny je pro spoustu lidí často jediná možnost, jak se dostat ke kvalitnímu vozu. Samozřejmě si chce ohlídat, v jakém je stavu.
Působíte také jako výtvarník. Nenapadlo vás někdy navrhnout automobil?
Cais: To mě neláká. Občas sice zabrousím do designérských vod, ale rozhodně se necítím jako designér. V poslední době jsem spíš dělal věci denní potřeby, jako je třeba lampička na noční stolek. Rád se koukám na hezká auta, ale energii radši vrhám do projektů, které mě zajímají víc.
Oběma je vám třicet let, takže autoškolu už máte pár let za sebou. Vzpomeňte na řidičské začátky...
Mardoša: S Bublinou jsme chodili do školky, do školy i do autoškoly. Hodiny byly pokaždé v sobotu ráno, takže když jsme v pátek měli koncert, tak to bylo dost náročné. V té době jsem byl neřidič a řídit jsem ani nechtěl, jenže rodiče mě prakticky přinutili. Opravdu jezdit jsem začal až s Guitonem.
Cais: Když jsem byl ještě hodně malý, jezdil jsem s tátou na chatě pro pivo do bandasky. Seděl jsem mu na klíně a točil jsem volantem. On šlapal na pedály, a když jsem jel třeba do pole, tak to strhnul a jeli jsme dál. To mě strašně bavilo. Jednou, když už jsem na ty pedály dosáhl, mi řekl, že teď pojedu úplně sám. Sedl si vedle mě a já se strašně bál. Nejdřív to trošku cukalo, ale dojeli jsme.
V autoškole už jsem pak řídit uměl. Spíš jsem měl strach z testů. Ty jsem sice udělal napoprvé, ale vyhodili mě od jízdy, protože jsem se při přejíždění kolejí nekoukl do zrcátka. Tenkrát jsem byl strašlivě naštvaný.
Mardoša: Já jsem v té době seděl nad testy. Když šel Bublina na jízdu podruhé, tak já tam měl premiéru.
Jaké je vaše vysněné auto?
Mardoša: Jeden sen jsem si splnil pořízením "kachny". Další takové auto je Citroën DS. To je jedno z designově nejpovedenějších aut, jaké znám. Je to takové to fantomasovské. Jezdili v něm i vládní představitelé Francie. Jenže je dost drahé.
Cais: V tomhle se s Mardošou shodujeme. Déeska je asi jediný vůz, za který bych klidně vyměnil volvo. Pak se mi ještě líbí klasické Porsche 911 z osmdesátých let. Takové to s kulatými světly a křídlem.
A co třeba Volskwagen brouk?
Mardoša: Ten je taky sympatický. Když to tak vezmu, jsou vlastně tři auta, která mě zajímají. Je to právě Beetle, Mini Cooper a "kachna". Na těch autech bylo skvělé, že se původně dělala pro studenty nebo pro farmáře. Teď nic takového není. New Beetle už je jen auto pro manželky manažerů.
Jak trávíte čas v autě?
Cais: Asi hlavně posloucháním muziky.
Mardoša: Já v autě třeba uzobávám lentilky.
Stopujete?
Mardoša: Jednou jsme stopovali spolu, což bylo dost tristní.
Cais: Já jsem s jedním kamarádem projel Irsko. Průměrnou čekací dobu jsme měli asi čtyři hodiny, pořád pršelo... Bylo to náročné. Ale jednou večer jsme stopli farmáře, který nás vzal do domu svého syna, který byl zrovna někde pryč.
Celou noc jsme pili becherovku, hráli kulečník a prosklenou stěnou jsme koukali do zahrady. Ráno nám přinesl sušenky a mlíko a popřál nám šťastnou cestu. Ta důvěra byla úžasná.
 JMENUJE SE GUITON Milan Cais (vlevo) a Mardoša (vpravo) pojmenovali svůj modrý Citroën 2CV podle postavy z francouzské komedie Roztržitý, v níž hlavní roli ztvárnil nezapomenutelný Pierre Richard. |
