Teď už se za volantem nebojím

  • 3
Herečka Petra Martincová, známá především z filmu Byl jednou jeden polda, se přihlásila do autoškoly před odjezdem na studijní pobyt ve Spojených státech. Přátelé ji vystrašili tím, že se tam bez auta nikam nedostane. Nakonec v Americe usedla za volant jen jednou. Vynahradila si to až v Čechách.

Řidičské zkušenosti herečky Petry Martincové jsou trošku odlišné v Americe a v Česku.

Jak to tedy vlastně bylo s tím vaším řízením ve Spojených státech? Prý to pro vás prý to byl úplný horor.
Usedla jsem za volant pronajaté mazdy s automatickou převodovkou, sešlápla plynový pedál a málem vrazila do zdi garáže. Po tomhle zážitku jsem se už o řízení ani nepokoušela a raději se nechávala vozit.

Takže jste měla od americké policie klid?
K tomu se váže jedna příhoda. V Kalifornii jsme se s mexickou kamarádkou vracely v noci z jednoho venkovského klubu do San Diega. Najednou za námi vyrazilo policejní auto se zapnutou houkačkou. Kamarádka zastavila a následovala scéna jako vystřižená z akčního filmu. Nasvítily nás silné reflektory a za námi se ozvalo: Dejte ruce na volant! Teprve pak se objevili policisté. Předpokládala jsem, že dají mé přítelkyni dýchnout, aby zjistili, zda nepila. Ale nic takového. Jenom se jí zeptali, zda pila. A ona popravdě přiznala, že měla jednu sklenku tequily. Pak jí nechali přejít po obrubníku, zda jde rovně. Když to zvládla, napomenuli ji, ať příště nepije, a propustili nás.

Ale zpět domů... Jaké bylo vaše první auto?
Pamatuji si na ně velmi živě. Byl to ojetý polský fiat, tzv. maluch. Kupovala jsem ho v Luhačovicích, kde žije moje rodina, a protože jsem se dost bála, sháněla jsem někoho, kdo by mi ho převezl do Prahy. Ale když jsem řekla, o jaké auto jde, každý se mi vysmál. Nakonec mi nezbylo, než abych ho odvezla sama. Vyjela jsem s ním v neděli časně ráno. Celkem mi to šlo, ale problém nastal, když jsem potřebovala natankovat. Nedokázala jsem totiž zajet ke stojanu. Nakonec jsem zastavila u pumpy a zcela šokovaného čerpadláře požádala, aby mi ke stojanu zajel..

Jak jste se pak naučila jezdit v pražském provozu?
Poprosila jsem Jardu Lázničku, profesionálního šoféra z Filmového studia Barrandov, a on se mnou s nekonečnou trpělivostí absolvoval několik kondičních jízd po Praze.

Předpokládám, že toho malucha už nemáte.
Kdepak. Protože jsem už nechtěla žádné ojeté auto a měla představu nějakého nového úsporného a spolehlivého vozu, koupila jsem si za honorář za film Byl jednou jeden polda Volkswagen Polo 1,9 Diesel. Měla jsem však smůlu smůl. Za první půlrok mi na něm v záruce měnili řazení, pak řídicí jednotku, potíže byly se zamykáním dveří a se startováním. V servisu už byli zcela zoufalí a jenom konstatovali, že jsem prostě měla smůlu na nepovedený kus. Největší problém představovalo zejména startování. Až všechno vyřešil šikovný automechanik nedaleko Sušice, pan Pissinger. Vysoustruhoval mi nějakou součástku do startéru a od té doby mám pokoj.

Měla jste nějakou nehodu?
Jen jednu, a to nezaviněnou. Nechala jsem vůz zaparkovaný před hospodou U Pinkasů a vracela jsem se k němu po představení s Čestmírem Řandou, kolegou z divadla. Když jsme přicházeli k vozu, nacouval do něj řidič s jeepem. Myslela jsem, že zastaví, ale dělal, že si toho nevšiml, a ujížděl pryč. Čestmír křikl, ať jedu za ním, a tak jsme ho pronásledovali až na nábřeží k Tančícímu domu, kde jsme ho chytli, protože byla na semaforu červená. Nakonec mi sice opravu uhradila pojišťovna, ale až po hrozných tahanicích. Od té jsem poučená a rozhodnutá při sebemenší nehodě volat policii.

Dokážete si na autě něco opravit?
Vím, kam se lije olej a jak se doplňuje voda do ostřikovače. Ale kdybych třeba píchla, musela bych stopovat nějakého ochotného řidiče.

Máte nějaký vysněný vůz?
Kdybych měla dost peněz, koupila bych si Nissan AlmeraTino. Ten se mi velice líbí.

Pobývala jste dlouho v zahraničí a můžete srovnávat úroveň řidičů. Jací jsou Češi řidiči?
Řekla bych, že naprosto bezohlední. Když usednou za volant, jako by se v nich rázem projevily všechny jejich špatné vlastnosti. Vadí mi především zamindrákovaní šoféři, kteří nesnesou, aby je někdo předjel. Zvlášť když je to žena. To jim hned vzkypí žluč a vidí rudě.

A jací jsou řidiči v Americe, kde jste pracovala?
Američané řídí už od svých sedmnácti, auto je tam životní samozřejmostí. A z toho také vyplývá jejich chování za volantem. Nevím, jak je tomu v jiných amerických státech, ale v Kalifornii řidiči dbají na to, aby nedostali pokutu, protože pak by se jim zdražilo pojištění. A když už pokutu dostanou, zaplatí ji raději hned. Kdyby to totiž neudělali, nedostali by příští rok registrační značku. Ta se tam totiž každý rok obnovuje. Myslím, že tahle dvě opatření bezvadně fungují a přispívají k ukázněnosti kalifornských řidičů.

Petra Martincová nedá na své malé polo dnes už dopustit, zpočátku ji ale dost potrápilo.

Řidičské zkušenosti herečky Petry Martincové jsou trošku odlišné v Americe a v Česku.