Ať se na tuto motorku díváte odkudkoliv, všude na vás dýchá historie. Počínaje velkým kulatým světlometem, za kterým se skrývá dvojice analogových budíků, přes obří čtyřválcový motor nazdobený čtveřicí chromovaných výfukových kolen, uložený v dvojitém kolébkovém rámu z ocelových trubek, nebo dvojici chromovaných koncovek výfuků až ke stylové zadní svítilně.
Samostatnou kapitolou jsou kola s drátěným výpletem, která podstatným způsobem umocňují celkový retro styl.
Uvnitř jsou však také šikovně skryti moderní pomocníci motorkářů. Například v kapličce mezi tachometrem a otáčkoměrem nalezneme malý, ale přehledný displej s decentním modrým podsvícením. Zobrazuje se na něm celková i dílčí ujetá vzdálenost, hodiny, stav paliva nebo údaje o průměrné spotřebě a dojezdu. Zapomnětliví jezdci ocení ukazatel zařazené rychlosti. Kontrolky blinkrů jsou zamaskovány pod černými sklíčky v rozích přístrojové desky. Na vnitřních průměrech brzdových kotoučů se nenápadně skrývají snímače ABS.
Honda CB-1100EX v číslech
|
Ale tím je s modernou konec. Zbytek motorky je retrospektivou šedesátých let. Třeba dekor sedla: obdélníčky prolisované do koženky. Pamatujete si na to? Všichni se vždy modlili, aby v místě prolisu koženka nepraskla. Komu se to stalo, měl pouze dvě možnosti. Buď jezdil dál a v případě deště seděl na mokré školní houbě, nebo svěřil sedlo tuzemskému čalouníkovi, čímž jeho stroj definitivně pozbyl na kouzlu autenticity.
Osvědčená síla
Dominantou „cébéčka“ je vzduchem a olejem chlazený řadový čtyřválcový motor o objemu 1 140 kubických centimetrů. I ten v Hondě pilují už více než padesát let. Kromě toho, že díky masivnímu žebrování a chromovaným víčkům vačkových hřídelí dobře vypadá, v dolním a středním rozsahu otáček poskytuje mohutný zátah až 91 Nm.
Situace, které se na slabších strojích neobejdou bez podřazování a laborování se spojkou, ledabyle řeším pootočením plynové rukojeti. S motorem si dobře rozumí nová šestistupňová převodovka. Rychlosti od jedničky do pětky se postarají o svižné opuštění města. Za jeho hranicemi se řadí šestka a kocháme se krajinou.
Zvuk bombardéru
Po usednutí do sedla a sklopení stojanu zjistíte, že navzdory odlehčenému vzhledu je „cébéčko“ slušný cvalík. Manipulace s 260 kg vážící motorkou vyžaduje více úsilí, než jsem očekával. V rukou je cítit i relativně vysoko umístěná nádrž plná benzinu, která nově pojme 17,5 litru.
Motor nastartuje a ze dvou výfukových koncovek se ozve dunění hodné bombardéru. Sériové výfuky obyčejně příliš radosti pro sluch nepřinášejí, ale to pro velký motor s hutným hlasem neplatí.
Ještě seřídit páčky brzdy a hydraulicky ovládané spojky a vyrážím do dopoledního městského provozu. Vystačím si s prvními čtyřmi rychlostmi. S řazením není třeba spěchat. Motor se líně převaluje mezi dvěma a třemi tisíci otáček. V tomto rozmezí je schopen vykrýt jakékoli požadavky na svižnou akceleraci, a jezdec je tak kdykoli schopen pružně reagovat na aktuální dění v provozu.
V centru města budí motorka zasloužený respekt a zájem. „ Máte hezkou motorku!“ volá americká turistka na kole. „Tady máte ty léky a mimochodem, pěkná motorka!“ dozvídám se od magistry v lékárně. Retro prostě táhne.
Kouzlo ladné jízdy
Vyzvedávám batoh s výbavou na víkend a vyrážím z města. Ano batoh. Máme šedesátá léta, motorka nemá žádné úložné prostory a zadní nosič spadá do příplatkové výbavy. Po zdolání táhlého kopce na periferii najíždím na dálnici.
Šestka už tam dávno je. Otáčím plynem, otáčky stoupají na 3 600 a frčím stotřicítkou. Vzpřímená pozice a absence větrného štítku zatím překvapivě nepůsobí problém. Jenom to trochu víc fouká. Větrný štítek nehledejte ani v doplňkové výbavě. Prostě není. Na tuto motorku tenhle kus plastu nepatří!
Vyhledávám uzavřenou trať a zkouším limity. Kdo vydrží víc? Mašina, nebo já? Projíždím dlouhou rovinu rychlostí kolem sto padesáti. Ještě to jde, ale asi by to nebylo na dlouho. Nad sto padesát je to už jen o boj o přežití. Více rozumu má Honda, a tak ve stoosmdesátce zaúřaduje omezovač. Tím jsou hranice jasně stanoveny a ďábel našeptávač kdesi vzadu v hlavě dává pokoj.
Konec konců na cestu do kavárny a klidnou turistiku je to výkonu dost a dost. Lovci rychlostních rekordů nechť loví v jiných vodách. Po takové rychlostní masáži sahám trochu bázlivě po tlačítku palubního počítače a proklikávám se k hodnotě průměrné spotřeby. Z modrého displeje však svítí optimistický údaj 5,4. Přemýšlím, zda si nedat druhé kolo.
Při sportovnějším stylu jízdy na křivolaké okresní silnici je třeba počítat s větší setrvačností při brzdění a překlápění stroje do zatáček. To platí dvojnásob při jízdě se spolujezdcem. Masivním dojmem působící brzdy se dvěma čtyřpístkovými brzdiči Nissin vepředu a jedním dvoupístkem vzadu mohou v situaci vyžadující razantní zásah při plném zatížení nepříjemně zvadnout. Při běžném turistickém tempu si však není nač stěžovat.
Přestože CB-1100EX poskytuje dostatek pohodlí, volte partnerku pro spolujízdu o rozměrech a hmotnosti většího batohu. A nebo si raději trochu sobecky dopřejte radost z jízdy sami.
Zlatá šedesátá
S drobnými povrchovými nedostatky tuzemských silnic si podvozek „cébéčka“ dokáže slušně poradit. V souvislosti s tím nelze nezmínit dvojici zadních nastavitelných tlumičů Showa. Neschovávají se cudně kdesi v hloubi motorky, jak je to u současných strojů zvykem. Jsou vystaveny na odiv v celé své chromované kráse. Jsou přeci šedesátá léta! Pneumatiky Dunlop Sportmax mají dostatečnou rezervu a v náklonech dodávají motorce na jistotě.
Zcela mimo plán jsem díky proměnlivému charakteru počasí letošního léta měl možnost vyzkoušet jejich účinnost i na slušné vrstvě vody. Také průjezd letní bouřkou dopadl na jedničku. Tedy pro motorku. Jezdec mírně zmokl. S provlhlými rukavicemi mne napadá, že vyhřívané rukojeti by nebyly od věci. Ano vím, jsou šedesátá léta a vyhřívané rukojeti nemá na motorce ani ostraha amerického prezidenta. Honda CB -1100EX je však ve své zakázkové výbavě nabízí.
Okouzlí
Tato mašina nespadá do kategorie všestranných turistických okufrovaných žroutů kilometrů, ani mezi nabroušené okruhové rakety. Přesto však při pohledu na ni, o svezení nemluvě, motorkáře napadne: tuhle bych chtěl! Co na tom, že bagáž se tahá na zádech a že tělo je po delší jízdě příjemně unavené neustálým soubojem s větrem. Ten vzhled je uhrančivý a o to tady jde především.
Atraktivní vzhled však zpravidla znamená více nákladů. V případě Hondy CB-1100EX startuje základní cena na částce 324 900 korun. To je o 35 tisíc více, než stojí její nejbližší příbuzná CB-1100.
A pak je tu ještě jedna věc: tato motorka se chce za každých okolností líbit a jako každá správná marnivá kráska má doma v garáži šuplík plný šminek a krémů. To s ní pak trávíte dlouhé hodiny v garáži a leštíte drát po drátu, každý záhyb výfukových kolen a z žeber na motoru kartáčkem na zuby dolujete silniční lišej. Na úplný závěr rozleštíte nádrž s chromovaným uzávěrem. Ale příště, až dojedete před kavárnu a usednete na zahrádku, servírka třeba zase řekne: „Máte pěknou motorku!“
