Honda Civic s novým dieselem 1,6 je zázrak

O test civicu s "tím novým dieselem" si čtenáři dokonce psali. Nový motor 1,6 i-DTEC totiž předchází pověst přímo nadpozemských schopností. A ty opravdu má. Že by tu to auto opravdu nechali ufoni, jak naznačuje vzhled? Jezdit totiž opravdu umí za čtyři litry.

Civic je jedním z nejlepších aut své kategorie, možná úplně nejlepší. A to nemá sofistikovaný podvozek ani supervýkonné motory. Pod kapotu teď ta podivná honda dostala nový dieselový čtyřválec 1,6. I skalní hondisté, kteří nad naftou ohrnují nos, z něj půjdou do kolen.

Před pár dny vyhlašovali nejlepší motor roku. Tenhle to z nepochopitelných důvodů nevyhrál. Přitom naprosto odrovná i objemnější konkurenci. Parametry mu sekunduje jen pár značek. Honda, automobilka vyhlášená točivými benziňáky, která ještě před deseti lety neuměla postavit diesel, vyvinula zázračný motor. Parádně jede a nežere.

1.6 i-DTEC Earth Dreams

Maloobjemový diesel vyvinula Honda zcela nově. Je celohliníkový, extrémně odlehčený, třeba oproti 2,2 i-DTEC je skoro o padesát kilo lehčí (celkem 170 kilo). Honda říká že se váhou motor přibližuje spíš benzinovým motorům. Turbodmychadlo s maximálním plnicím tlakem 1,5 baru má variabilní geometrii lopatek.

Motor má nízký kompresní poměr (16:1), dlouhý zdvih (88 mm, vrtání 76 mm), jemně a přesně pracující vstřikování (solenoidové Bosch, max. 1 800 bar) zaručuje dokonalé spalování. Malé setrvačné hmoty a ztráty způsobené třením spoří palivo a udělují motoru měkkost. Vyvažovací hřídele nahradila aktivní akustika. 

Motor vyrábí společně s celým civicem britská továrna Hondy ve Swindonu.

Je to úplně nový agregát, lehký, točivý, jak se na Hondu sluší, a má sílu, kterou opravdu cítíte. V nabídce civicu tenhle motor doplňuje známou naftovou 2,2.

Výkonem 88 kilowattú patří ke špičce, k tomu má ohromujících 300 newtonmetrů točivého momentu. Ale to nic nevypoví o jeho výjimečném charakteru. Jestli se o nějakém dieselu dá říct, že ho od benziňáku nerozeznáte, je to hlavně 1,6 i-DTEC. Už pro to jak je tichý, zvenčí kolikrát váháte, jestli máte nastartováno. Ticho je i uvnitř, s decibely navíc bojuje sofistikovanou technologií, kterou se před lety chlubila vlajková loď značky Honda Legend. Reproduktory vysílají zvukové vlny s opačnou fází, které brumendo motoru vyruší.

Motor má sílu a elán, rozjezdy jsou čiperné a reakce na plyn dokonale přímé a rychlé. Až do čtyř tisíc otáček (líbit si nechá i o tisíc víc) plynule táhne i proti kopci, nezadýchá se ani v zatáčkách. Chová se jako ostrý točivý benziňák. Na druhou stranu si nechá líbit i plutí městem na čtyřku. Pak stačí jen sešlápnout plyn a dostaví se měkký plynulý zátah bez drnčení, prodlevy nebo jiných neduhů. Pružnost, lehkost, s jakou běží, a ochota měnit režimy je podmanivá.

Motor 1.6 i-DTEC Earth Dreams od Hondy je vyvinutý zcela nově. Motor vyrábí společně s celým civicem britská továrna Hondy ve Swindonu.

A k tomu nic nežere. Když už jezdíte opravdu dravě, blížíte se k nějakým šesti litrům spotřeby. Dostat se přes pět a půl při normálním ježdění chce hodně neomalenosti a námahy. Pod pět se dostane každý, jízda se čtyřapůllitrovou spotřebou nemusí být upejpavá. Na jednu padesátilitrovou nádrž hravě najedete přes tisíc kilometrů. Pumpař bude otvírat šampus, když vás uvidí.

S motorem si notuje rozumně odstupňovaná šestistupňová převodovka. Ve sto třiceti motor točí nějakých 2 300 otáček, ve sprintu od semaforu vás nepodrazí zbytečně těžkým zpřevodováním. Řadička chodí v krátkých přesně vymezených drahách.

Velká lekce ufologie

Test Hondy Civic ČTĚTE ZDE

Ufo

Na civicu asi nejvíc odradí totálně ulítlý design. Ta zahranacená hrouda plechu, skla, gumy a plastu se nezalíbí každému. Předchůdce sice vypadal také jako že ho tu zapomněli ufoni, ale byl povedenější.

Vzhled je ovšem otázkou vkusu a i toho, kdo auto vybírá i očima, civic musí dostat tím, jak funguje.

Karoserie, díky které si civic s žádným jiným autem nespletete, má i jiná pozitiva, která na pohled neodhalíte. Pod extravagantním pláštěm je extrémně tuhá, to vězí za dokonalými jízdními vlastnostmi. Civic má taky výbornou aerodynamiku, tím zase pomáhá motoru, aby si tolik nepřihýbal z nádrže. Při jízdě odhalíte ještě jedno kouzlo motoru a vůbec celého auta: minimalizované jízdní odpory. Když jede setrvačností, zpomaluje civic jen velmi zvolna.

Civic je při jízdě jistý, tichý a neskutečně komfortní. Pevný podvozek se vláčně přenáší přes díry. Zatáčí však dravě a s elánem a dlouhého táhlého oblouku se drží jako klíště. Podvozkáři tak dlouho šlechtili jednoduchou architekturu s McPhersonovskou přední a jednoduchou torzní příčkou tvořenou zadní nápravou, až ji dovedli k dokonalosti. Svoji zásluhu na plavnosti, komfortu a jistotě podvozku mají mimo jiné hydraulické silentbloky na zadní nápravě. Těmi se obvykle chlubí sportovní auta.

Král prostoru

Na délku má civic 4,3 metru, na pohled působí spíš subtilně, ale ukrývá velkou vzdušnou kabinu. Vnitřek už vypadá rozumněji než vnějšek. Až na netradičně rozvrženou přístrojovku, ta vyhlíží trochu samoúčelně, ale nakonec si všechno osaháte a zjistíte, že to funguje jak má. Tedy až na šíleně překombinovaný palubní počítač.

Prostor před kapličkou s displeji láká k odložení věcí. Nedělejte to! Nalevo u dveří končí tak, že když jedete s otevřeným okénkem a vymetete pravou zatáčku, můžete se s telefonem rozloučit. Bleskově vystoupí jak po skluzavce.

Honda Civic má futuristickou přístrojovku. Nakonec se na ní však zorientujete.

V civicu se sedí hodně nízko, i dlouhatánský dvoumetrový čahoun si libuje, jak je kabina prostorná, jen nohy nedostane na místě spolujezdce pod přístrojovku. Normálně rostlí jedinci s tím potíž mít nebudou.

Líbí se plochá podlaha u zadních sedadel, kde není středový tunel. Nepřekáží ani nádrž, kterou mají pod zadky šofér a spolujezdec. Proto zbyl prostor pro vychytávku v podobě výklopných sedáků zadní lavice. Dělené sedáky přiklopíte k opěradlu a dozadu naložíte třeba kolo.

I kufr je parádní, 477 litrů základního objemu je na auto takové velikosti skvělých. Kufr má vyšší práh, což neulehčí třeba nakládání kočárku. Umocňuje to hlavně nízko položené dno a pod ním je ještě další velká schránka. Primitivní zadní náprava tvořená zkrutnou příčkou je totiž taky prostorově úsporná, takže zbyl prostor pro kufry. Když se sklopí zadní opěradla, vytvoří se rovná plocha.

Komu by to bylo málo, počká ještě asi tak půlrok, než Honda dotáhne do sériové podoby kombíkovou verzi. Podle toho co slíbil koncept představený letos v březnu, bude i vypadat o dost lépe než hatchback. Prohlédněte si ho tady.

Moc drahý

Největší potíž bude mít civic s tímto zázračným motorem kvůli ceně, 464 tisíc za nejlacinější oholené provedení S bez klimatizace je totiž dost. Když chcete aspoň ji a tempomat, půjdete pro vyšší výbavu Comfort, která je o dvacet tisíc dražší. Přihodíte něco málo výbavy navíc a už se nebezpečně blížíte ceně velkého accordu. Konkurence i beze slev je lacinější. Jediný, kdo se může papírovými hodnotami s novým hondím zázrakem pasovat, je Renault se svojí 1,6 dCi. I ta je ale v méganu díky padesátitisícové slevě o čtyřicet tisíc levnější.