Volbou znalců je Subaru XV. Dieselu se nevyhýbejte, ušetřte za navigaci

Subaru si může zamilovat spíš ten, kdo už má něco odježděno. Ten se přenese přes to, že má příšerné mediacentrum v přístrojovce, trochu humpolácký design a pochopí i vyšší cenovku. Tohle je totiž "řidičské auto". Tak se říká těm, za jejichž volant se těšíte a řízení je radost. A vůbec nevadí, že tankuje naftu.

Subaru pro Evropu se hodně změnila. Snad vyjma Imprezy STI se už skoro do všech nastupuje nahoru. Evropané holt milují SUV a jejich deriváty. Takže klasické legacy už skoro nikdo nechce, a tak se odporoučí z evropské nabídky. Stejně tak impreza. Tu, která je ještě v prodeji, zabil sterilní design. Přitom je to skvělé auto. Líp žádný hatchback téhle velikosti asi nejezdí.

A tak je teď trhákem v autosalonech s logem souhvězdí plejád Subaru XV. Má výrazné oplastování, mohutná kola a zvýšený podvozek. XVčko je totiž právě ten crossover, který Evropani hledají.

Subaru XV 2,0D v číslech

motor: 4válcový turbodiesel boxer 1 998 ccm
maximální výkon: 108 kW/147 koní
maximální točivý moment: 350 Nm
maximální rychlost: 198 hm/h
zrychlení 0–100 km/h: 9,3 s
průměrná spotřeba: 5,6 l/100 km
převodovka: 6st. manuální
délka × šířka × výška × rozvor: 4 450 × 1 780 × 1 570 × 2 635 mm
objem kufru: 380 l
základní cena: 709 000 Kč

A hledají ho ti poučenější motoristé. Když jste mladí, nadchne vás svou propracovaností třeba audi, nad subaru s kelímkovým plastem v interiéru ohrnete nos. Ale po deseti letech řízení do subaru usednete a zjistíte, jak může auto také jezdit.

Neskutečně lehce, suverénně. Ta neopakovatelná lehkonohost a obratnost je subarům vlastní. Nízké těžiště díky motoru boxer pod kapotou, k tomu permanentní symetrický  pohon všech kol (pozor, ne ve všech verzích, třeba subaru s automatem dostávají obdobu spojky haldex) z vás zase dělá suveréna v zatáčkách.

A do toho je ten podvozek parádně pohodlný. Subaru je ochotno investovat do dobrých tlumičů, které proto, aby auto dobře fungovalo, nemusí být přehnaně tvrdé. Znalci tomu říkají subaru efekt: čím rychleji to po rozbité cestě pálíte, tím víc tlumiče pracují a účinně tlumí. A zároveň je podvozek jistý.

V zatáčce se tak XV i kvůli vyšší stavbě trochu víc nakloní, ale stále jede jako po kolejích. A při přejezdech retardérů zase nemusíte ani sundavat nohu z plynu. Tradičním nešvarem je špatné odhlučnění podvozku, tím ale trpí většina aut z Asie. Líbí se skvělé, přesné a rychlé řízení.

Hranatý zvenku i zevnitř

Subaru byly vždycky spíš pracovní stroje než designový festival. Vnějšek XV už není aspoň tak unylý jako u imprezy. Zevnitř je to všechno takový hranatý funkcionalismus. Žádné kudrlinky a hračičky. Všechno je podřízeno funkci. Třeba velká schránka před řadičkou tak má hezky vysoký okraj, aby z ní mobil neutekl v zatáčce. Ovladače jsou velké s jasným chodem.

Kde ale šla funkčnost velikánským obloukem, je multimediální centrum doplněné couvací kamerou. Za které rozhodně těch 35 tisíc příplatku nevyhazujte.

Může se hodit

Zamilovali jste si Subaru XV a chcete si ho koupit? Pořídíte ho na Automodul.cz/SubaruXV.

Na vině tentokrát není až tak Subaru jako dodavatel audiotechniky Pioneer. Na pohled vypadá velká dotyková obrazovka slibně. Dokud ji ale nezapnete. Nedotažený a nepřehledný systém má příšernou grafiku, která působí, jakoby systém běžel v nouzovém režimu. Navíc ač dotyková, má obrazovka podivnou citlivost na dotyk a stejně tak i těch pár ovladačů na jejím boku. Jen to potvrzuje to, že dotykový displej je do auta absolutně nevhodná věc. Jednoduché mechanické tlačítko s jasně vymezenou pozicí a chodem nahmatáte poslepu. Virtuální na hladké ploše obrazovky nikdy. Mimochodem, u zmiňovaného Audi tohle zjistili už dávno a říkají, že "dotykáč" u nich nikdy nenajdete.

Nanic je u systému v subaru i couvací kamera, která má řidiči přidávat na jistotě a pomáhat. V XV je nastavená tak špatně, že se podle ní couvat a parkovat nedá, protože s ní mimo jiného nevidíte okraj nárazníku. Celou operaci tak spíš komplikuje.

Neotesaný design bachraté karoserie s trochu hračkoidními proporcemi se nemusí každému líbit, ale rozhodně zaujme a aspoň není XV podobné deseti ostatním modelů podobné velikosti. Překvapí velká kabina, i dvoumetrový čahoun si liboval, kolik má kolem sebe na sedadle spolujezdce místa. A to za ním ještě zbylo dost prostoru pro nohy pro ty vzadu. Řidič zas ocení dobrý výhled ven velkými prosklenými plochami.

Co mi nevyhovovalo? Předkloněné opěrky hlavy. Jsou sice nastavitelné, ale i v té nejzazší poloze trčí hodně vpřed. Toto řešení je dobré pro bezpečnost, ale protože musíte sedět skoro v předklonu, zvlášť když jste zvyklí sedět za volantem vzpřímeně, za chvilku vás bolí za krkem. Sedačky samy o sobě jsou ale velmi pohodlné.

Zajímavostí je roletka kryjící kufr, to je u hatchbacků nezvyk, okoukaný u kombíků. Je to praktičtější než obvyklé pevné plato. Kufr je velký tak akorát. Ale nemusel by mít tak vysoký schod, přes který se do něj věci stěhují. A taky výřez pro jeho víko by mohl víc zasahovat do boků. Složený kočárek ale do XV naložíte bez většího namáhání.

Nafťák s benzinovými návyky

Vyzkoušeli jsme verzi XVčka, která bude brzy určitě tou nejžádanější. Dieselová varianta dostala subaří unikátní dieselový boxer. Známý motor se tu chová stejně jak v ostatních modelech: jako benziňák. Je úžasně pružný, skvěle si notující s šestistupňovým manuálem. Rychle a přesně reaguje na sešlápnutí plynu. Má rád i vysoké otáčky, když podřazujete, nemáte z jeho projevu pocit, že mu ubližujete.

Městské pojíždění v kolonách a svižné dálniční sprinty zvládá za sedm a půl litrů, s lehkou nohou se hravě dostanete o litr níž. To je na auto s permanentním pohonem všech kol dost dobré. Řidič si jen moc nebude chválit ne moc přátelsky naladěnou spojku. Přeřadit a pustit ji pak bez cuknutí vyžaduje opravdu nohu jako pírko.