Tenhle termín nám, pane kolego, tak úplně nevyšel, viďte? Dal bych vám za tři, ale vím, že se umíte naučit líp... Nechcete se dát vyzkoušet ještě jednou?
Teď jste tady znovu, a vidíte to – Dieselův motor vám jde moc hezky, píšu vám výbornou! Dobře, že jste nezůstal jen u toho benziňáku...
Suzuki S-Cross 1.6 DDiS 4x4 v číslech
cena dieselové verze 4x4<TB>579 900 Kč (Elegance) * údaj výrobce/naměřená v testu |
Kompaktní SUV od Suzuki se „v naftě“ povedlo o poznání lépe než základní benzinová verze s nevzrušivou atmosférickou 1.6. Ale není to jenom v motoru, oproti benzinu má těžší diesel mnohem lépe nastavený podvozek. Je komfortnější a měkčí, takže si dobře poradí s rozbitými okreskami, kola na výmolech netlučou.
S-Cross naladěním hodně připomíná nejprodávanější vůz této třídy, Škodu Yeti – podvozek je dobrým kompromisem mezi francouzskou měkkostí a německou tvrdostí. Jen opět radíme: pokud preferujete pohodlí, obecně platí, že je dobré oželet velká kola. I „crossu“ úplně stačí základní 16“, za větší nepřiplácejte. Pneumatiky s vysokou bočnicí dobře fungují a nerovnosti odtlumí
Silnější než ostatní
Turbodiesel 1.6 DDiS se opravdu povedl. Při rozjezdu máte pocit, že by nějaký koník navíc nezaškodil, ale je to jenom zdání způsobené tím, že správný tah přijde až v malinko vyšších otáčkách (1 750) než bývá zvykem, a také hodně dlouhými převody. Ale když začne táhnout, síly má víc než dost. Točivý moment 320 Nm je s přehledem nejsilnější mezi všemi srovnatelnými motory: může se měřit s konkurenčními dvoulitry. Auto jede se silným motorem hezky hladce, stopadesát máte na německé dálnici na tachometru jako nic.
Za studena je sice slyšet typický klapot, po zahřátí ale zmizí a už se nepřipomene i díky dobrému odhlučnění interiéru. Velmi dlouhé převody sice trochu zhoršují dynamiku při semaforových sprintech, ale na dálnici je oceníte: na dálničním limitu ukazuje otáčkoměr pouhých 2 250 otáček, hladina hluku je tedy nízká. A to i od kol, s čímž mívají japonská auta problém.
Výrobce slibuje kombinovanou spotřebu 4,4 litru na 100 km (se systémem start-stop), na ni jsme ovšem nedosáhli. Rekordem bylo necelých šest litrů, celkový průměr se zastavil na 6,2. To je velmi dobrý výkon.
Suverén na silnici i v bahně
I ve vyšších rychlostech se s-cross chová jistě a sebevědomě, je to spíše silniční než terénní auto, o čemž svědčí nižší světlá výška oproti předchůdci SX4. Uklouzané silnice však jsou jeho doménou díky úplně novému pohonu všech kol AllGrip.
Čtyřkolky Suzuki umí už léta, a ani cross nezklame. Připojení zadních kol je bleskurychlé, pocítíte ho i v kluzké zatáčce; na zasněžené polňačce na chalupu se zase hodí režim Snow, který rozložení hnacích sil na kola optimalizuje. K dispozici je i „stálá“ čtyřkolka Lock, která se ale podle výrobce má používat hlavně k vyprošťování při uváznutí a při rychlosti 60 km/h se sama přepne zpátky do sněžného režimu. V praxi jsme na rozblácené cestě okrajem lesa neměli žádný problém, leda snad s nižší světlou výškou 17 cm, která je ovšem u malých SUV běžná.
Konečně rodinný vůz
Design je typicky asijský. Hvězdou ulice nejste, někomu to ale vlastně přijde vhod, že si sousedi myslí, že jezdí ve starším autě. Vždyť i litá kola se tváří jako poklice.
Interiér je klasika, ze které méně dotykově-elektronicky zdatný uživatel nebude na větvi. Knoflíky jsou jasně rozmístěné a jasně fungující. Budete se divit, ale takových aut je dnes mezi novinkami pomálu. A ne každý chce mít na přístrojovce dotykový tablet. Především starší generace si s takovými vymoženostmi zrovna netyká.
S-Cross vznikl hlavně jako rodinné auto, na terénní hrátky mají u Suzuki vitaru nebo jimnyho. Proto protáhli původní SX4 o 15 cm a hlavně přidali 150 litrů pro náklad. Předchůdce s-crossu se dál prodává, za 350 tisíc korun je po Dacii Duster druhou nejlevnější čtyřkolkou na trhu. Jenže pro rodiny je SX4 příliš malá, kufr o třicet litrů menší než u krátké fabie opravdu stačí málokomu. Čerstvá posila je na tom v disciplíně kufrování výborně – 430 litrů je o 25 více než u yetiho (ten ovšem umí posunem zadních sedaček dopředu kufr zvětšit).
Design interiéru je strohý, dojem však vylepšuje jeho dílenské zpracování (plasty jsou sice tvrdé, ale bezchybně slícované), sedačky jsou pohodlné a ergonomie ovládání je – až na páčku ovládání palubního počítače mezi budíky – bez výhrad. Líbil se nám rádce řazení, signalizující moment, kdy je dobré přeřadit – na rozdíl od jiných však suzuki stále ukazuje velkou číslicí, jakou rychlost máte zařazenou. A to je fajn.
Žádné výhrady nemáme ani k řazení, je přesné a chodí v krátkých drahách, dobře nadávkovaný je i účinek brzd. Palubní audiosoustava produkuje slušný zvuk, minusem je ovšem složité ovládání přehrávání z USB u vestavěného rádia, navíc jeho grafika a možnost zobrazení skladeb a složek kulhají.
S cenou 480 tisíc korun za verzi s pohonem jen předních kol je mezi turbodieselovými kompaktními SUV C-Cross ten levnější. Už skoro základní výbava Comfort (existuje ještě Start bez rádia) je přitom slušná. Naftová čtyřkolka se prodává v nejvyšší výbavě Elegance za 580 tisíc korun.
