Mladé, kteří rodinu hned tak neplánují, by dynamičtější střih karoserie mohl uchvátit. V západních zemích to funguje, u nás se necháme překvapit. Velká "masovka" to určitě nebude, protože Češi jsou extrémně praktičtí a lepší přístup na zadní sedačky u klasické pětidveřové i30 jim při vybírání převáží (nemluvě o oblíbeném kombíku s 528 litry pro náklad). Ale právě to může být velká výhoda, čím méně bude "třídvířek" jezdit, tím výjimečněji se budou jejich šoféři cítit.
Dokážeme si však představit ještě jednu cílovou skupinu: seniory. Možná by ocenili velké dveře a tedy pohodlné nastupování, stejně objemný kufr (380 litrů) jako u pětidvířka, a taky to, že zaplatí trochu méně. O 10 tisíc korun v základní výbavě, v těch vyšších ušetříte za pár dveří šest tisíc Kč. To jsou ovšem jen ceníkové hodnoty. Dealeři automobilky však dokáží s cenou udělat zajímavé věci.
Kupé má stejné rozměry karoserie včetně rozvoru a objemu kufru jako pětidveřová verze, přesto je už na první pohled nezaměnitelné. Designér Thomas Bürkle (předtím maloval BMW) nadělil novince silně skloněný pás bočních oken, který spolu s výraznou hranou končící až nad zadními světly a delšími předními dveřmi dodává autu o slušný kus sportovnější vzhled. Drobné retuše dostaly i přední a zadní maska: vepředu je to hlavně černá mřížka s množstvím otvorů a středovou lištou, kulaté mlhovky spojené s LED diodami pro denní svícení a nižší nárazník pozměněného tvaru. Ten byl přepracován i vzadu, nejhezčí změnou této části jsou ale nová LED zadní světla, jejichž hladké světelné trubice připomínají nejnovější "audiny", jiné jsou i vodorovně umístěné mlhovky. Auto tak vypadá širší a sportovnější, výrazně tomu pomáhají 16" nebo 17" litá kola.
Náš exemplář v "lískově hnědé" barvě byl první testovací vůz v Česku, který nám automobilka půjčila k testu ještě před oficiální premiérou, měl právě "sedmnáctky" s nízkým profilem. A nutno říci, že jsme s ním budili na parkovišti u obchodních center na pražském Zličíně poměrně velký rozruch. Je vidět, že čeští motoristé se o další de facto tuzemskou značku docela zajímají a slova: "jo, ale nevidíš, že je jenom třídveřový?" jsme slyšeli asi čtyřikrát, pokaždé od zhruba dvacetileté omladiny.
Uvnitř je to stejně zajímavé jako zvenku, alespoň v nejlépe vybavené testovací verzi se sportovně tvarovanými (užšími a vyššími) oranžovými koženými odvětrávanými sedačkami a stejně barevným stehováním volantu, manžety řadicí páky a loketních opěrek ve výplních dveří. Zajímavé jsou i podavače bezpečnostních pásů. Jednoduchá pomůcka, vlastně jen plastový držák, který přiblíží pás, aby si jej mohl majitel lépe přitáhnout. A jak je užitečná, protože příliš vzadu umístěné pásy jsou klasickou bolístkou "třídvířek", jejichž B sloupek je posunutý dozadu. A slovo bolístka sedí, kdo si někdy málem vykloubil při této operaci rameno, ví, o čem je řeč.
Palubní deska i středová konzola s barevným displejem jsou stejné jako u pětidveřové verze, včetně ergonomické bolístky. Totiž: tlačítko vypínání stabilizačního systému ESP je umístěno nešikovně vedle spínače výstražných směrovek nad ovladače klimatizace. Velmi často se mi proto stávalo, že jsem spolu s trojúhelníkem třeba při parkování nebo při dojíždění kolony zmáčkl i čudlík se symbolem autíčka a vyřadil tak důležitou stabilizaci z činnosti. V budíku tachometru sice svítí kontrolka, ale té si často nevšimnete. Každému nemusí vyhovovat ani ubírání či přidávání teploty u automatické klimatizace: teplota se nastavuje kolébkovými přepínači namísto otočným ovladačem jako u většiny aut, tím se u i30 ovládá jen ventilátor. Chvilku trvá, než si na logiku ovládání zvyknete, s kolečky by to bylo určitě intuitivnější...
Až na tyhle drobné výhrady je ergonomie bez chyby. Že při konstruování auta se přemýšlelo hlavou se projevuje i na detailech, třeba na tom, že loket levé ruky, držící volant, si odložíte přesně na vypolstrovanou opěrku ve dveřích, nebo na zadní parkovací kameře, ukryté pod výklopným logem značky. Aktivuje se až při couvání, takže čočka není zašpiněna. Super je jednoduché vypínání velkého středového displeje s navigací a zábavným systémem, který v noci oslňuje. Dělá se to samostatným postranním tlačítkem se symbolem měsíčku, není třeba hledat složitě v menu. Při zaparkování ve městě oceníte i sklopná zpětná zrcátka.
Uvnitř chválíme třeba i standardní USB port pro přehrávání hudby z flashdisků a dobrý zvuk audia, celkově výborné dílenské zpracování a kvalitní materiály.
Na volantu (za příplatek vyhřívaném) najdeme spoustu tlačítek (palubní počítač, ovládání audiosystému), mezi nimi i přepínání nastavitelné tuhosti řízení (FlexSteer). Za sebe musím říci, že mi stačí jediná verze: nejtužší Sport, s nímž od kol dostanete přesně tolik informací, kolik je potřeba. Třeba přeposilovanou první polohu City jsem nepoužil nikdy, dokážu si představit, že se hodí snad jen na parkování pro opravdu slaboučkou dívenku.
Ve vyšších výbavách všech i30, tedy i v naší, nahradil páku ruční brzdy spínač té elektronické.
Paleta motorů je stejná jako u klasické i30, tři benzinové: 1.4 (73 kW), 1.6 (88 kW), 1.6 GDI (99 kW) agregáty a jeden naftový 1.6 CRDi ve dvou výkonových variantách, 81 a 94 kW; na přání je i k mání i šestistupňový automat. Naše třídvířko mělo pod kapotou naprosto syrový turbodiesel s nejvyšším výkonem 94 kW (128 koní), který jsme museli šetřit. A on se odměnil spotřebou 5,6 litru. O týden dříve jsme však absolvovali dlouhou cestu napříč celou republikou s kombíkovou i30 se stejným motorem, který měl najeto přes pět tisíc km, a byl tedy dobře zajetý. Spotřeba při mnohem razantnější jízdě nepřekročila 6,3 litru/100 km.
Motor nás však nadchl coby nejvhodnější motorizace tohoto kompaktního modelu: Skoro 130 koní znamená, že nikdy nepoznáte nedostatek výkonu; točivý moment má krásně vyhlazenou křivku. A pokud neradi řadíte, mimo město to nebudete často potřebovat. Stačí při 70 km/h zařadit šestku při 1 500 otáčkách a auto bez "turbodíry" plynule zrychluje. Ve 140 km/h točí 2 800 otáček, o nichž díky velmi dobrému odhlučnění ani nevíte.
U kombíku jsme byli nadšeni fantastickým odpružením auta, což nás drží už celý rok, během nějž jsme vyzkoušeli několik variant i30. Tak pohodlné auto v nižší střední třídě s výjimkou VW Golf budete hledat těžko. Odpružení třídveřové verze je sportovnější, malinko tužší než u kombi. Díky tomu auto ještě o fous líp sedí v zatáčkách, koneckonců vzadu má víceprvkovou nápravu, jíž v kombinaci s tuhou karoserií vděčí konstruktéři za možnost použít měkčí tlumiče a zajistit tak posádce příkladný komfort.
Pokud pojedete na standardních patnácti čti šestnáctipalcových kolech s vyššími gumami, užijete komfortu dosyta. My měli nazuté nízkoprofilové pneumatiky 225/45 R17, které podvozek trochu přitvrzují. Největším překvapením pro nás bylo, jak si poradily i s ohromnými výtluky.
Přímých konkurentů třídveřový hyundai v nižší střední třídě moc nemá: kromě sesterské Kie pro_ceed jsou ti opravdu nejpřímější Opel Astra GTC a Renault Mégane Coupé, oba vycházející ze stejné filozofie jako nošovická novinka: tedy ne čistě sportovní modely (označované jako třídveřová kupé), ale odvozené karosářské verze běžných aut, používající stejnou techniku (tedy třídveřové hatchbacky).
Hyundai je z nich nejlevnější, a to i když porovnáváme dobře vybavenou verzi Tricolor za 310 tisíc korun (základ Entry je za 280 tisíc). Další v cenovém pořadí, Opel Astra GTC je o 40 tisíc korun dražší, renault pak přidává dalších 18 tisíc na 368 tisíc korun. Už jen hypotetickým konkurentem je pak třeba luxusní třídveřové Volvo C30, za nějž si automobilka žádá pořádných 388 tisíc korun. Při hodně velké fantazii bychom mezi konkurenty mohli počítat i další kupátka jako třeba VW Scirocco (490 tisíc Kč), ale to už se cenově dostáváme jinam, a také Hyundai na ně míří jiným modelem, Velosterem.
