Tohle volvo je typický crossover. Auto se zvýšeným podvozkem a pohonem všech kol (řešený systémem haldex), které se nikdy do terénu nepodívá. Už kvůli těm zářícím dvacetipalcovým ráfkům, které se bojí sebemenšího výstupku. Na výlety do zasněžených hor ale najdete jen málo stylovějších aut.
XC60 totiž vypadá skvěle, má svalnaté boky, zajímavé tvarování zádi, které se neokouká a typický volví mohutný čumák. Za ty čtyři roky, co je na trhu, skoro vůbec nezestárlo. Mezi podobně zaměřenými auty působí stále moderně a patří z pohledu designu k tomu nejlepšímu.
A je pořádně narostlé: na cestě zabírá 463 x 189 cm místa. Tvary to umně maskuje. Tedy, hlavně zvenku: mohutný, hodně obestavěný prostor má v posádce posílit dojem bezpečí. Má to ale stinnou stránku, auto působí zpoza volantu hodně širokým dojmem, míjet na úzké okresce valící se náklaďák je občas adrenalin. Z auta s hodně mohutnými sloupky navíc není moc vidět jinam než dopředu. Přední sloupky jsou pořádně tlusté, dozadu je vidět hodně špatně. Trochu to zachraňují velká zrcátka, při couvání se hodí parkovací kamera, která je ale za šestnáctitisícový příplatek.
Na druhou stranu ale neskromné centimetry ocení posádka, uvnitř je opravdu hodně místa. Pět cestujících se na palubu vejde a mohou to být i dospělí a remcat nebudou. Pětisetlitrový kufr je dobře přístupný, kočár do něj naložíte jako nic.
K volvu tak nějak patří velký volant, u těch moderních navíc hodně otlačítkovaný. Středový panel se líbí na pohled, v té spoustě tlačítek se ale poslepu zorientujete až po čase. Padnou do oka fešácká sedadla čalouněná kůží dvou barev, navíc jsou pohodlná a skvěle tvarovaná. Celkově na posádku působí XC60 festovním dojmem, materiály jsou hezké a kvalitní.
Jak je u volva zvykem, má i XC60 plnou bezpečnostní výzbroj, adaptivním tempomatem počínaje a hlídačem mrtvého úhlu zrcátek konče. Radar v přídi využívá i systém hlídající odstup od předjedoucího vozidla, který má zabraňovat městským kolizím, když řidič nedává pozor. Nejdřív řidiče jen varuje (opticky a zvukově), pak sám brzdí. Občas je moc horlivý a opatrný, na druhou stranu řidiče odnaučí lepit se na auto před sebou.
Modrá pilule
Nenápadný modrý znáček na zádi značí výjimečnost. Volva od firmy Polestar brousí dnes závodní okruhy, oficiálním partnerem Volva je od roku 1996. Něco z jejího know-how se rozhodli zužitkovat i u civilních volv. A tak je teď k mání u dealerů "tuning" pro modely s motory T6 (benzin) a D5 (diesel), který je posílí na 329, respektive 230 koní.
Zvýšení výkonu a točivého momentu o padesát Nm (z 420 na 470) vyjde na šestadvacet tisíc včetně DPH, což v porovnání s běžnými cenami volv není vůbec špatná nabídka. Vždyť testovaný kousek startuje s cenou na 1,2 milionu a jsou na něm příplatky za dalších tři sta tisíc.
Přehrání softwaru řídící jednotky zvládnou v autorizovaném servisu za dopoledne. Úpravou navíc není narušena původní záruka poskytovaná výrobcem. Nabídku mohou využít i majitelé už jezdících XC60.
S nejsilnějším turbodieselem pro XC60, navíc posíleným od Polestaru, letí auto jak vítr. Nejraději levým dálničním pruhem, což je nejoblíbenější revír tohoto volva. V případě testovaného kusu vyšperkovaného speciální barvou a designovými prvky R-design.
Motor plynule zabírá od nízkých otáček, elán mu ale trochu chybí ve vysokých. Jízda je pružná a s šestistupňovou manuální převodovkou si hezky notuje. Manuální skříň by jen mohla mít hladší řazení.
Pětiválcový turbodiesel 2,4 litru umí s XC60 slušně cvičit i bez návštěvy softwarové posilovny. Na hrubší zvuk, který slyšíte vždy, když víc sešlápnete plyn, si zvyknete a ve vyšších rychlostech ho přehluší aerodynamika. Na palubě XC60 je ale i tak hezky ticho.
Oproti základnímu nastavení se díky tuningu od Polestaru posunula níž hranice, kdy motor začíná razantně táhnout (už v nějakých 1 500 otáčkách). Ve čtyřech tisících otáčkách je ale radovánkám konec. S čipováním se totiž také zúží pásmo, ve kterém je k mání maximální točivý moment. Než si užívat dravé jízdy, která mu nesedí, je rozumnější využívat přirozenou sílu pětiválce přeplňovaného dvěma turby a pohybovat se mezi dvěma a čtyřmi tisíci otáček.
Volvo XC60 v číslech
|
Nejsilnější naftová XC60 i při svižném ježdění po dálnicích vystačila s osmi a půl litry nafty. To je na mohutné auto vážící 1,8 tuny s pohonem všech kol slušná hodnota. Umírněnější řidič by se měl dostat o litr níž.
Z gauče do sportovního
Nejkontroverznějším místem XC60 je podvozek. Volva nikdy nebyla zrovna závodními přeborníky, to jste museli u švédských automobilek spíš k Saabu. Jenže volvo chce jít s dobou, pochopilo to tak, že si zákazníci žádají dravé auto. Podřídili tomu design, kde dynamické šikmé linky nahradily původní krabicovité proporce. A snažili se taky volva uvyklá na rozvážnou pohodlnou jízdu naučit sportovat.
Už i volva tak dnes na nerovnostech trochu drncají. Hlavně když mají jako testovaná XC60 dvacetipalcová kola obutá do širokých nízkoprofilových gum 255/45. V zatáčkách se díky tužšímu ladění podvozku vysoká XC60 výrazněji nenaklání, ale při jízdě se občas i přesto zhoupne jako SUVčka ze staré školy. Zároveň při přejezdu nerovností cítíte každý hrbolek a vrásku na silnici. Podvozek se drží vozovky dobře, i když má vepředu těžký motor, zatáčí vcelku ochotně, je ale trochu prkenný.
