„Od svého mondea žádné brutální sprinty nevyžaduji,“ říká herec a moderátor.
Moderoval jste vyhlášení ankety Auto roku. Moderuje se vám jako řidiči taková akce lépe?
Byla to klasická práce a po této stránce nám s kolegyní bylo jedno, jestli jde o auta, nebo o vysavače. Ale asi jako každému chlapovi se i mně auta líbí. Už sice netoužím po nějakém sporťáku, ale za pěkným vozem se ohlédnu. Auto beru jako nezbytnou součást materiálního vybavení rodiny.
Jaký vůz vás nejvíc zaujal?
Pokud se přenesu přes rozumné uvažování, tak asi dvoumístný Mercedes SLK. Z finálové pětice se pak „jedničkové“ BMW. Jako otci tří dětí mě zaujala i šestimístná Honda FR-V. Ale proti Chrysleru Voyager, jehož koupi zvažuji, mi přijde trošku jako hračka.
A názor na vítěze?
Že to bude Škoda Octavia, bylo každému jasné. Mně se ale design nové verze moc nelíbí. Ta stará mi přišla lepší. Asi bych si ji nekoupil.
Co vás přivedlo k Fordu Mondeo?
Pragmatický důvod. Můj kamarád si často kupuje nové fordy a ty ojeté mi nabízí. S tímhle jezdil dva roky a pak mi ho prodal za dobrou cenu.
Jaká auta jste vystřídal?
Moje první bylo terénní ARO. Sháněli jsme něco většího na rozvoz limonád a tohle bylo to nejlevnější, co jsme sehnali. Sice „žralo“ asi dvacet litrů, ale byla to nádhera. Docela jsme se s ním vyřádili. Třeba jsem za to přivázal saně a tahal ženu po louce. Pak jsem měl Škodu 120, dacii, Toyotu Celica, golfa a Peugeota 405.
Máte tři děti. Používáte autosedačky?
Samozřejmě. Ale jakmile se s někým začnu bavit o autosedačkách, rozčilím se. Nechápu, proč ještě nikdo nevymyslel jednoduchý systém upínání dětí. To je strašlivá činnost. Musíte vytáhnout pás, předklonit sebe, předklonit dítě v sedačce, najít miniaturní „čudlík“, do kterého se pás musí s chirurgickou přesností zastrčit... Prostě pakárna.
Jak vnímáte návrhy na povinné používání autosedaček na všech silnicích?
Pro rodiny, které mají tři děti a v garáži stodvacítku, to může být problém. Přijde mi ale jako hazard v takovém autě ty děti vůbec vozit. Já bych se hrozně bál. Když do vás někdo narazí, nepomůžou ani autosedačky. Je to ode mě sprostý takhle mluvit, protože jsou rodiny, které na velké auto skutečně nemají peníze. Tyhle případy bych řešil výjimkou.
Vy se poutáte?
Většinou ano. Jednou jsem jel večer s kolegyní a připoutaný jsem nebyl. Navíc jsem neměl doklady, zadní „espézetku“ a nefungovalo mi otevírání dveří u řidiče. No a zastavila nás hlídka. Policista mi vytkl doklady i pásy. Poté jsem byl vyzván, abych si vystoupil z auta. Tak jsem vylezl okýnkem. Strážník zrudnul a jen zíral. Když jsem mu to vysvětlil, zeptal se, co se mnou má dělat.
Navrhl jsem, jestli by to nechtěl řešit domluvou. A on mi skutečně začal vysvětlovat, proč mám mít značku, proč papíry, proč mám být připoutaný a proč mám mít v pořádku otevírání dveří. Zakončil to tím, že jako trest bude stačit, když se tím oknem nasoukám zpět. Od té doby jezdím s doklady a poutám se, i když jedu nakoupit. (smích)
Stopoval jste někdy?
Zamlada jo. Jednou mi zastavil chlapík v hodně rychlém autě, a když jsme se rozjeli, vysvětlil mi, že má vypojenou ručičku tachometru, aby se s ním žena nebála jezdit. Od té doby jsem už tak rychle asi nejel. Navíc jsem poznal, že je opilý. Přesto jel naprosto v pohodě. Nakonec jsem si v uvědomil, že bych to třeba nemusel přežít, a radši jsem vystoupil.
Co říkáte na bodový systém?
Zkusit by se to mělo. Policisté lamentují, že nemají peníze na lidi, kamery nebo rychlá auta. Ale je potřeba si uvědomit, že kdyby to všechno bylo, ubude nehod, ušetří se ve zdravotnictví, na výplatách pojišťoven, nebudou umírat daňoví poplatníci... Druhá strana mince jsou úplatní policisté. Jel jsem s vysoce postaveným člověkem přes sto padesát za hodinu, změřili nás, řidič „vysolil“ pětistovku bez bloku a pokračovali jsme. To já asi nikdy neudělám, ale z obavy před ztrátou řidičáku takových případů bude přibývat.
 CHTĚL JSEM ŽLUTÉ AUTO Ty doby už jsou ale dávno pryč. Teď už mi na barvě moc nezáleží, říká představitel Adama Rubeše z televizního seriálu Rodinná pouta |
