Automobil v tomto případě není objektem pomocí kterého se přesunujeme z bodu A do bodu B, nýbrž jakýmsi oblekem, který nám usnadňuje pohyb a napomáhá při komunikaci s okolním světem.
V případě Toyoty PM jde o opravdové splynutí člověka a stroje. Nejdůležitějším prvkem, díky kterému je toto "vajíčko na kolech" převratné, je možnost neustálé komunikace s řidiči ostatních "vajiček".
Člověk si "PéeMko" "oblékne" a to se automaticky přizpůsobí jeho požadavkům a tělesným proporcím. Před rozjezdem nastaví ideální polohu sedačky, upraví teplotu v kabině a odhadne náladu řidiče. O jeho duševním rozpoložení pak pomocí světelných signálů z LED diod zpravuje okolní účastníky silničního provozu.
Nemá-li řidič nic na práci, stačí dvakrát zmáčknout příslušný knoflík a může si popovídat s dalším PM-řidičem, případně uspořádat malý PM-mítink. Další možností je "společný výlet" více PM. Jedno vozidlo převezme úlohu vůdce a ostatní se za něj poslušně seřadí do jakéhosi vláčku. Ostatní řidiči pak přenechají řízení na autopilotovi a mohou se věnovat jiné zábavě. Počítač autopilota neustále vyhodnocuje údaje o jízdě, přidává, brzdí a udržuje bezpečnou vzdálenost od vozidla před ním. Pouze první - vedoucí - PMko ví kam celý "vláček" jede.
Všechny informace o vozidle a o pozicích dalších PM-kamarádů se promítají na virtuální dosplej. Řidič vozítko ovládá pomocí dvou joystiků. Veškerá komunikace mezi jednotlivými mechanickými prvky je svěřena drive-by-wire technologii - po drátech.
Nutno zdůraznit, že ani po mechanické stránce není studie Toyoty bez zajímavostí. Nejvýraznějším rysem je polohovatelnost kabiny řidiče v závislosti na rychlosti a režimu provozu. Pro nízké rychlosti a lehkou manévrovatelnost ve městech, spojenou s dobrým výhledem na dopravní situaci, se PM vzpřímí a zkrátí. Naopak, pro jízdu vyššími rychlostmi kabina "ulehne" k zemi a "UFO-Toyota" těží z nízko posazeného těžiště a rozvoru, který je pomalu větší, než délka vozidla. Třetí je pak jakási mezipoloha pro "střední" rychlosti. PM uvítají i "milovnící" parkování - s poloměrem otáčení 1,2 metru je totiž schopný se otočit téměř na místě. Dodejme ještě že o pohon se starají dva elektromotory na stejnosměrný proud.
Bláznivou studií PM však Toyota nekončí a slibuje, že v roce 2005 přinese druhou generaci studie PM (měla by se jmenovat "i-unit"), která bude ještě větší "UFO".
 Automobil v tomto případě není objektem, pomocí kterého se přesunujeme z bodu A do bodu B, nýbrž jakýmsi oblekem, který nám usnadňuje pohyb a napomáhá při komunikaci s okolním světem. |
 |
 Toyota PM - Zdá se, že právě takhle by mohla proběhnout revoluce na poli pohybu člověka. |
 Řidič vůzítko ovládá pomocí dvou joystiků. Veškerá komunikace mezi jednotlivými mechanickými prvky je svěřena drive-by-wire technologii. |
 Nejvýraznějším rysem je polohovatelnost kabiny řidiče v závislosti na rychlosti a režimu provozu. |
 Všechny informace o vozidle a o pozicích dalších PM-kamarádů se promítají na virtuální dosplej. |
 Nemá-li řidič nic na práci, stačí dvakrát zmáčknout příslušný knoflík a může si popovídat s dalším PM-řidičem, případně uspořádat malý PM-mítink. Další možností je společný výlet. |
 Člověk si PM "oblékne" a to se automaticky přizpůsobí jeho požadavkům a tělesným proporcím. Před rozjezdem nastaví ideální polohu sedačky, upraví teplotu v kabině a odhadne náladu řidiče. |
