Tlumiče pérování rozlišují dnešní automobilisté na plynové a kapalinové. Vrcholem jsou dnes tlumiče s proměnnou tuhostí, obvykle jsou řízené magnetoreologicky. V kapalině tlumičů jsou malé částečky, jejichž orientaci řídí magnetické pole. Jejich "natáčením" se mění hustota kapaliny, a tím i tvrdost tlumiče.
Řidiči dražších aut často plují na podvozku, kde obyčejné tlumiče a pružiny nahrazují vzduchové měchy.
Na pneumaticko-hydraulickém principu pružení fungují vyhlášené podvozky Citroënu, ale měl ho i v socialistické mototechně prodávaný Austin Allegro (pro znalce: pasivní systém, fungující opačně než u citroënů).
Předválečná auta však mívala pružení provedena jinak, jednodušeji. Takzvaný třecí tlumič dostala i stará tatřička. V tlumiči byly dva proti sobě upevněné kotoučky, které třením zajišťovaly tlumení. Matkou vpředu mohl řidič upravovat tuhost tlumiče utažením přítlačných per. Třecí segmenty tlumiče jsou z hrušňového dřeva, bylo tedy třeba je čas od času vyměnit.
Tlumič klade odpor prudkým pohybům, a tak tlumí rázy. U aut hlavně od kol, čímž brání rozkmitání vozidla.
"Z fyzikálního hlediska tlumič absorbuje a rozptyluje energii a na rozdíl od pružin nemá žádnou vlastní frekvenci," vysvětluje internetová encyklopedie Wikipedia.
Víte však, že tlumič máte i doma v automatické pračce?
