Když koncern Piaggio přišel skoro před deseti lety s prvním tříkolovým skútrem, nebylo jasné, jestli se tahle myšlenka ujme. Posledních pár let ale tříkoláky zažívají obrovský boom a přichází s nimi stále více značek.
Mají totiž obrovskou výhodu ve vyšší stabilitě a bezpečnosti díky zdvojenému přednímu kolu. Ve městě s jistotou přejedou každý výmol, mokré dlažební kostky nebo třeba vystouplou tramvajovou kolej, kde už by to na klasickém skútru zavánělo průšvihem. Navíc při prudkém brzdění v krizové situaci se dvě přední kola zablokují opravdu jen výjimečně.
A přitom jsou tříkoláky skoro stejně obratné a lehké jako běžné skútry, jejich většímu rozšíření brání jen vyšší cena. A jako bonus tyto stroje můžete bez ohledu na vyšší výkon řídit jen s řidičákem na auto, protože legislativně jde o vícestopé vozidlo s pedálem nožní brzdy!
Originál, který jen tak neuvidíte
Všechna tato pozitiva platí i pro testovanou třístovku Adiva AD3, která navíc nabízí jedinečnou ochranu v podobě snímatelné střechy a velkého plexiskla. I když výraz plexisklo už nezní dost přesně, tohle už je čelní sklo včetně stěrače.
Adiva AD3 je každým coulem výjimečný a kuriózní stroj a může se pochlubit moc pěkným italským designem. Skútr je sice vyráběný v Číně, ale konstrukce a tvary jsou ryze italské, ostatně z Itálie jsou překvapivě i některé komponenty jako třeba celá přístrojová deska z Aprilie SR Max. Dvě šikmá přední světla a kombinace bílé barvy a černých plastů dávají stroji docela sportovní výraz, vypouklá přední kola do stran zase pěkně nechávají vyniknout technologii zavěšení kol s nakláněním skútru v zatáčkách.
Nejsilnějším dojmem z celého skútru je jeho krytá „kabina“. Ten pocit, kdy si nasadíte přilbu a nasednete na motorku dovnitř, je napoprvé opravdu hodně zvláštní. Bohužel se tu trošku prozrazuje, že AD3 navrhoval někdo s menší postavou, protože dlouháni si uvnitř každou chvíli drcnou hlavou do horního rámu.
Přilba je tu tedy rozhodně na místě. Ona je navíc i povinná, na rozdíl od ideového předchůdce adivy, kapotovaného skútru BMW C1 vyráběného v letech 2000-2002. BMW totiž tehdy použilo pevný rám a sedačku s pásy a díky tomu bylo možné na C1 jezdit i bez přilby. Jenže kvůli těžkému rámu a tím i nevalné ovladatelnosti projekt BMW C1 po dvou letech ukončil.
Adiva se tomuto úskalí vcelku úspěšně vyhnula a model AD3 má horní část a střechu lehoučkou, navíc se dá plastová stříška v létě složit a zasunout do velkého zadního zavazadlového prostoru. Jen si to musíte natrénovat nebo nechat ukázat na prodejně. To jsme bohužel neudělali a při prvním skládání nám to připomínalo slavný hlavolam „ježek v kleci“.
I s nataženou střechou je adiva velmi slušně ovladatelná a obratná i v provozu. Se všemi náplněmi a plnou třináctikilovou nádrží má hmotnost 242 kg, takže je logicky těžkopádnější na manipulaci třeba na místě. To ale to lze přičíst spíš přední nápravě s dvěma koly, protože jinak má těžiště docela nízko. Jízda v zatáčkách nebo kličkování v městském povozu je požitek. I přes dvě přední kola to jde snadno a lehce a přitom kolem sebe máváte vysokou „karoserií“ a jízda působí docela akčně.
Pohoda v dešti
Před jízdou musím napřed adivu vyhoupnout ze stojánku, nemá totiž možnost zablokování kol v rovné pozici, kterou nabízí některé konkurenční tříkolové skútry. Pak ještě odjistím páku ruční brzdy, nastartuji a vezmu za plyn. A pocitově rázem jedu na úplně běžném skútru, jen na mě podstatně méně fouká.
Drobný deštík vítám doslova s nadšením, protože přesně v tomhle počasí vynikne jedinečnost téhle mašiny. Mám sice trochu mokrá ramena, ale protože jsme skútr dostali půjčený s ochrannou plachtou na nohy, dojíždím do cíle v suchu a teple. A hodně nadšený, protože jistota a stabilita tříkolového stroje je za mokra prostě o třídu výš než u běžného skútru. Na druhou stranu každá věc má i odvrácenou stránku, nevýhodou takto kryté kabiny je větší riziko zachycení strojem při případné nehodě. Z běžného skútru odletíte stranou, tady se pravděpodobně budete kutálet i se skútrem. Velkou pochvalu si pak zaslouží obrovský zadní kufr o objemu 90 litrů, kam si uložíte třeba tři integrální přilby!
Konstrukce skútru sice nebudí dojem takové kvality, na jakou jsme zvyklí u renomovaných japonských či italských značek, ale nic vyloženě špatného tu nenajdete. Střecha i čelní plexisklo sice trochu drncají, stěrač místy nedoléhá, ale to lze pochopit, tak velký oblouk prostě nejde za použití lehkých materiálů udělat tak pevný, aby vydržel i kroucení skútru. Svoji roli hraje i odpružení, které na rozbitých pražských ulicích někdy nestíhalo a přejezdy nerovností posílaly dost silné rázy do řídítek i celé karoserie.
Příslib do budoucnosti
Trochu modernější projev by si zasloužil také motor, který Adiva celý kupuje od tchajwanské značky Kymco. Identická pohonná jednotka včetně výfuku pochází ze staršího modelu Kymco Downtown 300i s výkonem 29 koní, který má ovšem u adivy trochu těžkopádnější rozjezd a hlučnější a hrubší projev. Ale nemusíte mít strach, na semaforech i tak autům s přehledem ujedete. Jen se zrychlováním nad 80 km/h už to je slabší, než na co jsme zvyklí u běžných třístovkových skútrů. Na tachometru sice po chvíli vykouzlíte i 110 km/h, ale nesmí foukat protivítr. Na poryvy větru skútr kvůli velkému bočnímu profilu a výšce logicky reaguje hodně citlivě, naštěstí stabilita dvoukolového podvozku to docela slušně vyrovnává.
Snad se Adiva AD3 300 stane úspěšným průkopníkem nového směru osobní přepravy a podobných kříženců velkého skútru a malého auta bude přibývat. U adivy nám sice vadilo pár drobností, jako některé detaily zpracování či horší odpružení, ale celkově na trhu neexistuje jiný skútr, který by nabídl tak vynikající užitné vlastnosti, ochranu před deštěm, pohodlné svezení ve dvou a obří zavazadlový prostor. A to všechno v pěkném italském designu, díky kterému se za tak kuriózním strojem v provozu opravdu každý zálibně ohlédne.
Adiva AD3 300Motor: kapalinou chlazený čtyřdobý jednoválec, 298,9 cm3 se čtyři ventily a elektronickým vstřikováním a variátorem Prodejní cena testovaného motocyklu: 189 900 Kč |
