Bez něj by vám upadly nohy a z nekonečných spanilých jízd mnohdy přeplácaných aut byste neměli nic. Ještě by se občas hodila sluchátka na uši, protože takhle koncentrovaný rachot na jednom místě zvládne snad jen letka gripenů.
Jindy poklidná atmosféra v okolí rakouského jezera Wörthersee bere pravidelně začátkem června za své. Už třicet let se tu totiž sjíždějí tisíce tunerů se svými plechovými – hlavně oplastovanými a olaminovanými – skvosty.
Spoilery mají jen centimetr nad zemí, obrovská kola obutá na chromovaných ráfcích a aparaturu, kterou si nejde pustit ani na třetinu výkonu, protože by řidiči vypadlo přední okno.
Nikde ani flíček místa – všude stojí více či méně upravená auta. Všechny travnaté plochy, chodníky, vydlážděná zákoutí jsou v obležení tunerů. Ti, kdo nemají kde zastavit, tráví den popojížděním v nekonečné koloně, která se svým začátkem napojila na svůj vlastní konec.
Ale pro řidiče je to vlastně nekonečná zábava. Bezpočetněkrát za den tak můžou oslnit přihlížející třeba hlasitou hudbou, laděným zvukem vytočeného motoru nebo vrcholným číslem, které spočívá v půlhodinovém čekání na prostor před autem, aby mohli alespoň protočit gumy.
Takhle velký sraz tuningových aut jako byl třicátý ročník Worthensee Trefen 2011 jinde v Evropě najdete jen těžko. O to víc ocenili návštěvníci ukázkovou organizaci a ukázněnost tunerů. Rozhodně vás po celodenním šílenství nebolí za krkem z důvodu věčného hlídání si zad, jestli vás někdo přejede. Navíc se můžete pokochat unikáty, které vytáhly z depozitářů muzea pořádající automobilky.
Všude hlídá bezpečnostní služba, všude cítíte nenápadný dohled policie.Ta je na rakouské zvyky poměrně benevolentní a zasahuje jen v nutných případech. Na silnicích vám ale už nic neodpustí.
Ale ono vlastně není co, v Rakousku se prostě jezdí jinak. I ten nejostřílenější tuner si nedovolí ani zlomek toho, co běžný český řidič doma. Nekompromisní a všudy přítomná policie je tu velkým strašákem.
