"Můžu tu procvičovat angličtinu a užívám si i řízení. K takovému autu se člověk normálně nedostane," vysvětluje, proč tuto práci přijal.
Řídit starý vůz není nejlehčí. Ještě než mu dovolili vozit turisty, musel Matěj Vančák projít školením. Pragovka má totiž volant na opačné straně, prohozená je i brzda s plynem. A auto samozřejmě nemá posilovač řízení, takže například parkování s ním je pro subtilnější ženu téměř nemožné.
A koho Matěj Vančák vozí? "Najdou se i Češi, kteří svezení dostanou jako poukaz ze zážitkové agentury, ale to jsou jen výjimky. Většinou to jsou turisté z celého světa. Jen Japonci moc častí zákazníci nejsou. "Spíš než za zážitky utrácejí za luxusní oblečení a kabelky v Pařížské ulici," říká Vančák.
Řidiči veteránů turisty vozí většinou jen v centru. Standardně to bývá Staré Město, židovské město, Malá Strana a Pražský hrad. Občas i Václavské náměstí. "Trasu ale určuje zákazník. Jednou jsem vezl Brazilce, kteří chtěli někam, kam turisté nechodí. Tak jsem je vzal do Podolí. S Rusy jsem jel proti proudu Vltavy, přejeli jsme Barrandovský most a přes Smíchov jsme jeli zpátky," vzpomíná řidič.
Dost často se podle Vančáka také stává, že zákazníci zkoušejí, jestli by jim řízení nesvěřil. Takové žádosti však odmítá. "Občas mi obvykle Rusové nabídnou pět i deset tisíc korun za to, aby mohli čtvrt hodiny řídit. Ale riziko, že se něco stane, mi za nabízené peníze nestojí," říká.
Občas se také stane, že se auto během jízdy porouchá. To pak někteří turisté, kteří za jízdu zaplatí i několik tisíc korun, musí pomoci pragovku roztlačit.