Ilustrační snímek

Ilustrační snímek

Údajům o spotřebě benzinu či nafty se věřit nedá, ukázal test desítek aut

  • 286
Automobilky neuvádějí přesné údaje o spotřebě a zrychlení, zjistil rakouský autoklub a německý automagazín. Údaje výrobců jsou spíše orientační, moc se podle nich kupovat auto nedá. Některá auta ale mohou být dokonce živější a úspornější, než je psáno v tabulkách.

Spotřeba auta je věčné téma, jenže zrovna údaje, které uvádějí automobilky ve svých prospektech, nemůžeme brát příliš vážně. Rakouský autoklub ÖAMTC spolu se stanicí ORF postavily do speciálního testu trojici aut: benzinovou Škodu Octavii 1,6 FSI a naftový Volkswagen Passat Combi 1,9 TDI s Volvem V50 1,6D.

Švédský kombík při testovacích jízdách spotřebovával o 7,7 % nafty více a škodovka si přihnula z nádrže o 6 % procent benzinu víc, než udává výrobce. Oblíbený volkswagen naopak jezdil se spotřebou skoro o 9 procent nižší.

Spotřeba paliva přitom úzce souvisí s hladinou oxidu uhličitého, který auto vypouští. Právě CO2 se automobilky snaží všemožně snižovat a chlubí se tím. V některých zemích včetně Německa se dokonce z množství CO2, udávaného v technických údajích k vozu, vypočítává silniční daň.

Velký test provedl také německý Auto motor und sport. Skvěle se v něm předvedla Dacia Logan 1,4. Namísto udávané průměrné spotřeby 6,9 l/100 km vystačila jen s 5,2 litry benzinu na 100 km, což znamená 24procentní rozdíl.

Renomovaný autočasopis vyslal desítky testovaných aut na 93kilometrovou trasu přes města, okresky a dálnice. Každé auto jelo stejnou trať třikrát.

Ještě lépe než logan si vedla další dacia. Benzinové sandero má podle údajů rumunské značky vlastněné Renaultem jezdit se spotřebu 7,2 litru, v testu ale vystačilo s 5,1 litru na 100 km. Rozdíl v tomto případě dosahuje dokonce 29 procent.

Nevyznamenala se naopak japonská automobilová miniatura Toyota iQ. Redakce časopisu Auto motor und sport naměřila netradiční toyotě s litrovým benzinovým motorem skoro o třetinu vyšší spotřebu, než udává výrobce. Brožura slibuje 4,7 litru na sto kilometrů, testeři jezdili za 6,2 litru.

Velké rozdíly naměřil automagazín také u Kii Venga, malého MPV, které vyrábí korejská automobilka ve slezských Nošovicích. Namísto 5,9 jezdila za 7,3 litru. Stejně tak Ford Mondeo Flexifuel vykázal spotřebu 9,2, namísto 7,9 litru.

Proč katalogy (skoro vždy) lžou

Problém spočívá ve způsobu, jakým automobilky měří spotřebu. Způsob měření jim totiž ukládají předpisy, které mají k realitě daleko. Vše probíhá tak, že se simuluje jízda automobilu ve válcové zkušebně. Celkem jede auto na válcích 1 180 sekund, tedy asi 20 minut, během kterých si odkroutí 11 kilometrů průměrnou rychlostí 34 km/h.

Třináct minut (780 sekund) se simuluje městský provoz a 400 sekund mimoměstský. V městském provozu se auto rozjíždí na různé rychlosti, maximem je padesátka. Mimo město se na deset sekund rozjede na stodvacetikilometrovou rychlost. Takto najede čtyři kilometry a jede průměrně 19 km/h. Více i měření spotřeby ZDE

Neměří se přímo, kolik paliva motor spálil, ale množství vypuštěného oxidu uhličitého (Co2). Z něho se pak dopočítává spotřeba, množství CO2 totiž přímo souvisí s tím, kolik paliva bylo na jeho "výrobu" třeba.

Tyto laboratorní podmínky však mají s reálným životem řidiče na silnici pramálo společného. Žádné zrychlení, zpomalení, předjíždění ani postávání v koloně. Automobilky navíc samozřejmě provádějí testy s vypnutou klimatizací a na modelech postrádajících jakoukoli výbavu, která by zvyšovala spotřebu. Vypnutí klimatizace, jež je jedním z velkých žroutů paliva, je dokonce zadáno v předpisech.

Údaje udávané automobilkami jsou tedy jen relativně použitelným vodítkem při vzájemném porovnání modelů. Absolutní čísla moc použitelná nejsou.

Test odhalil i lenivce

Stejně pochybná čísla jako v tabulkách spotřeby odhalil Auto motor und sport také u údajů o zrychlení z nuly na stokilometrovou rychlost. Také v tomto případě narazil na auta, jejichž tabulky neodpovídají realitě. Svižnější, než jak udává výrobce, byla třeba benzinová Mazda 3. Výrobce udává u verze s dvoulitrovým motorem zrychlení na stovku za 10,4 sekundy, trojka to ale zvládá za 9 sekund. Stejně tak se rozjede Hyundai i20 s naftovou 1,4 na stokilometrovou rychlost za 11,8 namísto 13,5 sekundy. A konečně Kia Cee´d 1,6 CRDi je na stovce o sekundu dřív než za udávaných 11,5 sekundy.

Netradiční test ale odhalil i pořádné lenochy. Malinkatý Fiat 500 s benzinovým motorem 1,2 se na stovku rozjel za 15,3 sekundy namísto udávaných 12,9. Středně velké SUV Volkswagen Tiguan s dvoulitrovým turbodieselem potřebovalo na rozjezd skoro o dvě sekundy více (12,4 namísto 10,5 s) a podobně si vedl Hyundai i20 s benziňákem 1,2 litru (15,0 namísto udávaných 12,9 s).