25 let BMW M5Pětkových BMW už se vyrobilo 5 555 555 a raketové M5 patří mezi kultovní sportovní modely. Ostré verze pětkových BMW už se vyrábějí pětadvacet let. Vše začalo s BMW řady 5 v polovině 80. let, označovaným jako generace E28. K mání byla v klasické verzi sedan (v generacích E28 a E39). Ve verzi, která se odporoučela z výroby s loňským rokem a v druhé generaci (E34), jste ji sehnali i v kombíkové variantě. |
Archivy prozrazují, že se vedení BMW rozhodlo celý projekt zastavit pouhý týden před zahájením autosalonu. BMW M5 Convertible šlo pod zámek a to už prý byly vytištěné katalogy a otevřená pětka už znala i své místo na ženevském stánku. Otevřená pětka by prý ubírala zákazníky úspěšné a lidovější řadě 3 ve verzi Cabrio.
M5 měla v té době 3,5litrový šestiválec s výkonem 315 koní. V roce 1992 prošla posílením na 340 koní díky zvětšení objemu na 3795 ccm, s ním zvládla sprint z nuly na stovku za 5,9 sekundy oproti původním 6,2.
Aby překvapení nebylo málo, ukázalo BMW světu také jedinou kombíkovou M5 generace označené E39. Ani s tímto originálem se automobilka nikdy nepochlubila. Důvod, proč se nedostala do sériové výroby, automobilka neprozradila.
Bavorský superkombík má pod kapotou osmiválec 4,9 litru s výkonem 400 koní. Sériový 1826kilový sedan se rozjel na stovku za 4,8 sekundy, maximálně uháněl elektronicky omezenou dvěstěpadesátkou. Fotogalerie BMW M5 (E39) Touring ZDE
seznamte se s novou pětkouAvantgarda u BMW končí - čtěte ZDE |
Utajený šestnáctiválec
Odložených projektů je ve skříních archivářů BMW ale víc. Třeba víc než čtyřsetkoňový šestnáctiválec. Dnes, v době snižování počtu válců a nahánění koní přeplňováním (to celé se jmenuje downsizing) v zájmu ochrany ovzduší, vypadá něco takového jako bláznovství. Na konci 80. let 20. století ale mělo vedení automobilek pro podobné kratochvíle konstruktérů vic pochopení. Karlhienz Lange, Adolf Fischer a Hanns-Peter Weisbarth tak postavili motor, který se měl dostat pod kapoty BMW řady 8 a sedmičkové řady. Motor 6.7 V16 vycházel z dvanáctiválce M70 5.0, které se montovaly do BMW 750i a 850i. Vývoj skončil v roce 1987, šestnáctiválec dával výkon 408 koní a 625 kroutících newtonmetrů, tedy o sto koní a 135 Nm víc než výchozí dvanáctiválec.
Motoráři BMW mu důvěrně říkali "Goldfish" (zlatá rybka), protože prototyp motoru byl zamontovaný do zlatého BMW 7. Agregát spřažený s šestistupňovou manuální převodovkou zajišťoval na svou dobu neopakovatelné výkony. Z nuly na stovku auto rozhýbal za šest sekund a uháněl až dvěstěosmdesátkou.
Oproti dvanáctiválci byl motor o třicet centimetrů delší, aby se vůbec vešel do motorového prostoru, museli konstruktéři přemístit chladič. Vedení automobilky ale ani tomuto projektu zelenou nedalo.