V Praze řídí od čtrnácti. Vždy mu to prošlo

  • 2
Danielu Kobzovi z Dubče bude zanedlouho dvacet. Za volantem osobního automobilu však brázdí pražské ulice již šestým rokem. Jak je to možné? Policisté ho chytili několikrát. Jezdit mu však nikdy nikdo nezakázal.

Jeho příběh začíná docela nevinně. Jako každý druhý kluk se zamiloval do aut a začal jimi žít.

"Hodně jsme jezdili s tátou a od něj jsem se taky všechno naučil," vzpomíná Daniel na úplné začátky své lásky k autům a řízení.

Později ho ale jeho vášeň k automobilům zavedla až daleko za hranici zákona. Ve čtrnácti si totiž pořídil vlastního favorita.

V autě, které si na sebe nechal napsat jeho kamarád, začal křižovat pražské ulice. Sám říká: "Když si jednou do auta sedneš, tak už nechceš vystoupit." Dan se tohoto hesla poctivě držel, a tak po desítkách divokých nočních jízd a policejních kontrol v osmnácti se prořídil až k prvnímu řidičáku, který byl jeho snem. Cesta k němu nebyla úplně bez překážek.

Daniel nikdy nejezdil zkratkami a při jízdě po centru, kde toho nařídil nejvíce, se vždy snažil vypadat nenápadně.

"Než jsem měl řidičák, tak jsem jezdil opravdu opatrně a důsledně podle předpisů," popisuje své řidičské dětství Daniel. To se mu také "vymstilo", když ho prvně zastavili dopravní policisté.

"Bylo to v ulici Pod Plynojemem a policisté mi tenkrát řekli, že jim bylo podezřelé, že jedu padesát podle předpisů," říká Daniel ke své první policejní kontrole. Údiv policistů, když zjistili, že za volantem sedí čtrnáctiletý mladík, byl podle něj nepopsatelný. Na stanici po několika hodinách zjistili, že jako nezletilý nemůže podepsat žádný protokol, a zavolali rodičům, kteří si ho odvezli domů.

Ale tento zážitek ho od řízení neodradil a za čtrnáct dní se opět ocitl v rukou mužů zákona. "Hrozili mi různými postihy, ale já jsem věděl, že do patnácti, dokud ještě nemám ani občanku, mi nemohou nic udělat," říká Daniel. Po patnáctce to bylo s ježděním ještě jednodušší.

Daniel má v zásobě desítky historek, jak jednoduché je policistu uplatit. "Nejextrémnější bylo, když jsme jeli v noci s kamarády Prahou. Zastavili nás policisté a poté, co zjistili, že je mi šestnáct, tak nám řekli, ať jim dáme, co máme a zapomeneme na to. Dali jsme dohromady sto osmdesát korun v mincích," vzpomíná Daniel na noční jízdu před čtyřmi lety.

Čtěte také: Tisíce Pražanů jezdí bez řidičáku