V Zábřehu se v sobotu lidem představilo osm desítek historických vozů.

V Zábřehu se v sobotu lidem představilo osm desítek historických vozů. | foto: Libor TeichmannMF DNES

V tatře jezdím padesátkou, abych se mohl kochat

  • 3
Nejstarší účastník klání veteránských automobilů o Velkou cenu Eskymo Welzla v Zábřehu byl starší než převážná většina aut. Osmaosmdesátiletého Oldřicha Hlocha ze Šumperka předčilo jen několik raritních kousků. Sám se v sobotu vydal na spanilou jízdu po okolí Zábřehu na motorce ČZ 150 z roku 1954.

"Na veteránských setkáních je ojedinělé, když je jejich řidič starší než vůz či motorka," řekla Jolana Šilarová z pořadatelského Prvního dámského klubu.

Vůbec nejstarším "účastníkem" byl nádherný Chenard & Walcker z roku 1912. Francouzský veteránský vůz přivezl do Zábřehu Pavel Beran z Lanškrouna. "Dovezl jsem ho jako šrot z Dánska a některé díly jsem musel znovu vyrobit. Je to jediný kousek u nás a jeden z mála pojízdných v celé Evropě," pohladil Beran láskyplně karoserii.

Sraz veteránů

Měl dobrou konkurenci ve svém synovi. Pavel Beran junior se v Zábřehu pochlubil naleštěným Aerem 500 z roku 1930. "Už odmala se s tátou hrabu v autech," prozradil junior. "Mám radost, že se toho syn chytil. Je do veteránství stejný fanatik jako já," doplnil hrdý otec.

Lidem se na zábřežském Masarykově náměstí představilo osm desítek vozů. Nejmladší z osmdesátých let vlastně ještě nejsou klasické veterány, protože jezdí běžně po našich silnicích.

Na trať soutěžní jízdy proložené kontrolami vyrazil také Ivo Fichtner z Petrova nad Desnou na Šumpersku v Tatře 11 vyrobené v roce 1923. Jako pasažéra vezl svou jezevčici Katy a přibral také redaktora MF DNES.

Sraz veteránů

"Místo ještě máme, viď Katy," zeptal se fenky. Ta jen zvedla oči a zase se rozložila na zadním sedadle nádherného kabrioletu. "Mlčení je souhlas, takže vás bereme," zasmál se Fichtner.

Pochlubil se, že na veteránská setkání jezdí se stařičkým vozem po vlastní ose a nikdy svou tatrovku nenakládá na přívěsný vozík. "Nedávno jsme byli až v německém Solingenu. Docela na mě koukali, když jsem tam přijel. Dlouhé jízdy pro nás nejsou problém," řekl Fichtner.

Jezevčice je v autě očividně jako doma. "Je to stará cestovatelka. Když jsem ji jednou nevzal s sebou, tak mi to ještě dlouho vyčítala," vysvětlil Fichtner.

Motor si bublá padesátikilometrovou rychlostí. "Rychleji nejedeme, protože jinak se nedá pořádně vnímat okolí a cestu si neužijete. A taky to ani nejde," upozorňuje řidič.

Po průjezdu jednou z křižovatek řidič zapochybuje, jestli jede správně. Jenže u nejbližších domů stojí lidé a mávají. Jako na řadě dalších míst po trase. "Jedeme správně. Na veteránských závodech se zkrátka nedá zabloudit," dodal.