Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Slavné traktory Svoboda začínaly s třemi koly. Zahubil je Vítězný únor

aktualizováno 
Malebné české městečko Kosmonosy znají mnozí díky zdlouhavé a neúspěšné léčbě Varla Frištenského, člena legendární české polární expedice. Smutné však je, že mnohem méně lidí dnes něco ví o zdejší slavné továrně Václava Svobody, která svého času vyráběla mimo jiné také velmi úspěšné traktory.

Traktor Svoboda D 22 (DK 22), zobrazení z firemního prospektu | foto: Archiv společnosti ŠKODA AUTO

Začátek jejich sériové výroby je kladen do roku 1935, letos tomu tedy bylo rovných 80 let.

Václav Svoboda

V roce 1882 se ve Dvorech u Nymburka narodil Václav Svoboda. Jako malý chlapec byl očarován specifickou krásou a silou zemědělských strojů s parním pohonem, které se v zemědělské výrobě začaly v té době objevovat. A díky tomu, že rozlehlá panství u Nymburka patřila zámožným Thurn-Taxisům, se takové stroje používaly i tam.

Václav Svoboda

Václav Svoboda

Po ukončení povinné školní docházky odešel pěšky do Mladé Boleslavi. Zde krátce působil jako pomocná technická síla v okresní nemocnici. Nato se vyučil zámečníkem a rozšířil si vzdělání na řemeslnické škole. Mezitím se zdejší mladá firma Laurin & Klement vypracovala z dílny na výrobu kol na továrničku na výrobu motocyklů a Václav Svoboda tam získal místo soustružníka. Postupem času se vypracoval na mistra a ve volném čase stále studoval v té době se rychle rozvíjející techniku.

Když si v tisku přečetl zprávy o prvních pokusech leteckých průkopníků, jal se po večerech vyrábět na starém šlapacím soustruhu vlastní jednoválcový letecký motor. Vyzkoušel ho u jednoho zemědělce jako stacionární motor k pohonu blíže nespecifikovaného zemědělského stroje. Motor se v této roli osvědčil, a tak ho zemědělec odkoupil. A to byl impuls k osamostatnění a založení vlastní živnosti.

Ze vzpomínek Rudolfa Jandla, zaměstnance firmy Svoboda Motor

„Továrník Svoboda byl člověk skromný, žádný velký řečník, ale velice přemýšlivý a stále něco zdokonaloval.

„V době hospodářské krize, když byla práce omezena, nepropustil továrník ani jednoho zaměstnance, pouze jen na krátkou dobu vysazoval.

Když procházel soustružnou, často požádal některého pracovníka, zopakoval si svoje bývalé řemeslo, poděkoval a šel dále.“

V roce 1912 si otevřel první malou zámečnickou dílnu. Jeho podnikatelské aktivity rostly. Po dvou ne vyloženě krátkých a rozhodně ne neúspěšných epizodách s menšími strojírenskými firmami na výrobu stabilních motorů zejména pro zemědělské účely, nejprve se společníkem F. Štěpánkem a potom se společníkem B. Novákem, si v roce 1926 založil vlastní podnik.

Firma Svoboda motor s výrobním závodem v Kosmonosech produkovala především zemědělské stroje. Mezi ně můžeme řadit stabilní motory elektrické, benzinové i naftové, secí stroje, mlátičky nebo fukary a pak to byly řady dalších produktů, namátkou vodní čerpadla, vodárny, pračky nebo vysoušečky.

Od roku 1935 dodávala firma Svoboda motor mladoboleslavské Škodovce vložky válců motorů. Vyráběly se odstředivým litím.

V první polovině 30. let Václava Svobodu také napadlo rozšířit výrobní program o zemědělské traktory. Ty se nakonec staly velmi významným artiklem továrny.

Traktory Svoboda

Na Národní zemědělské výstavě v roce 1934 představila kosmonoská továrna pana Svobody prototypy lehkých a konstrukčně jednoduchých tříkolových traktorů, prvních traktorů řady Diesel Kar. Jejich sériová výroba byla zahájena v roce 1935.

V typových označeních tříkolových Diesel Karů DK 5 a DK 7 byl udán výkon použitých motorů v koních. Vidíme, že z dnešního pohledu leží tyto parametry na spodní hranici množiny malotraktorů. Tehdy byl však takový stroj výkonově ještě dostatečný i na to, aby u mnohých sedláků zaujal pozici jediného traktoru v jejich hospodářstvích.

Diesel Kar 5

Diesel Kar 5

Diesel Kar 7

Diesel Kar 7

Jako zajímavost uveďme, že k řízení DK 5 ani DK 7 nebyl požadován vůdčí list, tehdejší obdoba dnešního řidičského průkazu.

Dospělým traktorům se pak více podobal typ DK 10, který přišel vzápětí. Ten už měl čtyři kola, jak se sluší a patří, a stal se doslova hitem. Nízká pořizovací cena i provozní náklady tohoto spolehlivého stroje byly hlavními atributy, které měly na svědomí jeho oblíbenost u vděčných uživatelů. Cenou se dal srovnat se dvěma dvoučlennými koňskými potahy. Za stejné peníze jste tak vlastně získali o šest koní více. Navíc koní, kteří se neunavili a kterým v případě poškození stačil místo veterináře kdejaký zručný mechanik.

Abychom však tento traktor moc nepřechválili, musíme zmínit jednu konstrukční zajímavost. Přední náprava byla otočná celá, podobně jako u kočárů, a to pak dělalo neplechy při prudším kontaktu jednoho z předních kol s větším kamenem či jinou překážkou. Prudké trhnutí volantu nebylo pro obsluhu příjemným zážitkem a někdy se to neobešlo bez dočasných zdravotních následků. Ale když si na to člověk zvykl, dalo se s tím úspěšně koexistovat a traktor ovládat bezpečně.

Traktor Svoboda DK 10 na Baťově kanálu

Traktor Svoboda DK 10 na Baťově kanálu

Snad nejvíce zmiňované je nasazení traktorů DK 10 na Baťově kanálu. Tam tahaly nákladní čluny přepravující hnědé uhlí, přesněji tedy lignit.

Modernizovaný typ DK 12, podobný desítce jako vejce vejci, měl především upravený motor o výkonu 12 koní. Na současných srazech traktorů Svoboda spatříte zpravidla tento typ v největším zastoupení. Z toho lze usuzovat, že se jich dochovalo nejvíce, a budeme-li trošku odvážní, že se jich nejvíce i vyrobilo. Ostatně jeho výroba pokračovala i po válce. Údaje o skutečných počtech vyrobených „svoboďáků“ jsou však s největší pravděpodobností ztracené.

V roce 1941 se začal vyrábět „silnější“ traktor typu D 22 s motorem firmy Deutz. Oproti předchozím typům Svoboda v traktorech řady DK měl tento dvojnásobný počet válců, konkrétně dva. V roce 1943 byl D 22 ve výrobě nahrazen typem G 25 s pohonem na dřevoplyn, také s agregátem Deutz. To bylo dáno hospodářskou situací Říše, kdy se s vývojem války prohluboval deficit ropných paliv, tím více pro nevojenské účely. I tak byla zakrátko výroba traktorů v Kosmonosích pozastavena.

Během okupace byl ilegálně zahájen vývoj nového traktoru, pokračovatele řady Diesel Karů. Nedlouho po osvobození tak mohla začít výroba typu DK 15. Byl to traktor moderní, zcela nové konstrukce. Oproti DK 12, na který navazoval, se obešel již bez podvozkového rámu zbytečně navyšujícího hmotnost, přední náprava byla odpružená a hlavně s klasickým zatáčením a „čumák“ dostal úhlednou kapotu.

Ale po válce také nastaly společenské změny, které se připravovaly již v letech válečných v Moskvě. Firmu pohltila první vlna znárodnění, v prosinci 1945 byla v továrně zavedena tzv. národní správa.

Již v tomto „mezidobí“ před únorem 1948 bylo národní hospodářství částečně (nespecifikujme do jaké míry) centrálně řízeno. Počty vyráběných traktorů nezávisely na samotném podniku, lépe tedy řečeno poptávce, ale na požadovaný objem výroby vydalo, nebo třeba i nevydalo, ministerstvo průmyslu povolení.

Jestli před rokem 1948 byla teoretická šance zachránit výrobu traktorů Svoboda, tak Vítězný únor vše zpečetil. K roku 1949 byla výroba těchto traktorů direktivně ukončena, firma přestala ve své původní podobě existovat a zanedlouho byla včleněna do AZNP.

Pár vět na závěr

Ještě dlužíme několik vět věnovaných Václavu Svobodovi. Jak bylo zmíněno, o svoji továrnu přišel již v roce 1945. Potom pracoval ve Výzkumném ústavu sklářském v Hradci Králové, načež musel přestoupit do Velodružstva v Mladé Boleslavi. Pracoval do svých 80 let, zemřel v roce 1963.

Fotogalerie

Václav Svoboda nebyl jen konstruktérem a továrníkem. Jeho výtečné technické myšlení dalo vzniknout mnoha patentům, pan Svoboda byl i zdatným vynálezcem. První vynález spadá do roku 1925, jednalo se o „Spouštěč pro elektromotory“, který je účinně chránil proti případným požárům při náběhu.

Asi ten nejvýznamnější patent přišel v roce 1953, v době, kdy byl prohlašován za bývalého kapitalistu a brzdu pokroku. V rámci práce v hradeckém sklářském ústavu patentoval pokrokové „Zařízení na odstředivé lití do kovové kokily“ a společně se svým synem „Stroj na tlakové odlévání trub do kokily“. Jednalo se o zpracování taveného čediče (určitě znáte kameninové trubky).

Za zásluhy o rozvoj průmyslu v Československu byl Václav Svoboda oceněn Českou akademií věd.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.