Václav Vydra si neodpustí oblíbené menu ani za volantem

O herci Václavu Vydrovi se ví, že nejraději jezdí na koni. Přesto už byl v ulicích Prahy viděn na lecčems, ale kůň to nebyl...spíš na nečem, co mělo pod kapotou koní víc!

Takže jak to tedy s vámi, pane Vydro, je?

Máte pravdu, jezdím Volkswagenem Passatem kombíkem, pak mám motorku Yamaha Virago a ještě jezdím na koloběžce Blata.

Čím najezdíte nejvíc?

Jednoznačně autem.

Ale nejviditelnější jste - při vaší postavě - na té koloběžce...

Na koloběžce mě skutečně hned každý pozná, už jen proto, že koloběžek po Praze tolik nejezdí, a pak také jedu poměrně pomalu. Ovšem jen relativně, protože ve skutečnosti všechny ostatní předjíždím.

Vozíte koloběžku v autě?

Vozím. Často. Zvlášť pak, když tuším, že bych se mohl v autě někde zaseknout.

Co vám z těch tří dopravních prostředků dělá největší radost?

No vidíte, to je zajímavá otázka. V autě trávím hodně času a říct přímo, že neřídím rád, by nebyla pravda. Spíš dneska už přivítám, když za volant nemusím. Takže se pak těším na řídítka, tedy na oboje.

A umíte nějak v autě využít strávený čas?

Hodně telefonuji nebo - musím se přiznat - hodně v autě jím. Já už mám takový rituál: zastavím u McDonalda, dám si své oblíbené meníčko a pěkně pomalu, když to provoz umožní, baštím. Už mám docela rozvinutý systém postupu, aby to bylo spolehlivé, neodvádělo mě to od řízení a taky aby jídlo neskončilo na klíně.

A skončilo někdy?

Pravda, párkrát už jsem salát na klíně měl, ale postupně to dovádím k dokonalosti.

Ale to není moc zdravá životospráva...

Já se tím odstresovávám.

Opravdu?

Určitě, já si nedovedu představit se zastavit a pozorovat při jídle, jak mi utíkají ty drahocenné minuty, o které stále bojuji. Když s autem stojím, mám pocit, že couvám.

No dobrá, ale co bezpečnost jízdy?

Vím, že to není moc bezpečné, ale ono už jen sedět za volantem je hrozně nebezpečné. Když se mi někdy něco stalo v autě, většinou to bylo právě tehdy, když jsem nic nedělal a hlavou se mi honily nějaké blbé myšlenky. Naopak když pospíchám, tak se na jízdu soustředím mnohem víc, než když jedu jen tak v pohodě.

To jste asi výjimka...

Asi jo, ale protože hodně jezdím, už mám pocit, že to auto jede samo a že mě ani nepotřebuje. Už jsem najel přes jeden a půl milionu kilometrů a zpravidla mám pocit, že když jedu pomalu, jedu nebezpečně.

To s sebou přináší nehody...

To ano.

Takže kolik jste jich měl?

Já to nepočítám.

Opravdu?

No, řeknu to jinak: neměl jsem auto, se kterým bych někam neprásknul.

Kolik jste měl aut?

To taky nepočítám... patnáct určitě.

Takže na každém jste se podepsal?

Na každém.

Hodně? Málo?

No... různě. Ale zaplaťpánbůh vždycky bez nějakých následků.

A co takhle známí, rodina jak ti snášejí vaši jízdu?

Pravda sice je, že Jana (herečka Jana Boušková - poznámka redakce) chvílemi naříká, abych jel pomaleji, ale kdo se mnou jezdí často, ten se ani už moc nebojí. Ví, že jezdím sice rychleji, ale ne riskantně.

Zkusme raději jiné téma: měl jste nějaké zvlášť oblíbené auto?

Já měl všechna auta rád. Kromě stopětky škodovky. Tu jsem nenáviděl.

Co vám provedla?

Nic. Jen nechtěla jezdit. Trápila mě.

Třeba se na vás zlobila.

Je to možné, ale jinak se na mě auta nezlobí.

A co řidiči, také ne?

To ani ne... Ale tuhle jsem viděl u Karlových lázní, že si dva pánové za volanty něco asi udělali; ten jeden totiž zastavil vůz napříč před to druhé auto, vyskočil ven, běhal kolem zablokovaného auta a hrozně na pána v něm křičel. Ale ten se uvnitř zamkl, což toho prvního dopálilo, takže běhal a křičel čím dál víc. Pak se zarazil - a pánovi počural kapotu.

Kromě Yamahy jezdí herec Vydra i v passatu kombi.