Omezení si vyžádali obyvatelé městečka poté, co automobil srazil malého chlapce a vážně jej zranil. Občané sepsali petici proti rychlé jízdě po městě, městská rada stanovila rychlostní limit a vypsala výběrové řízení na dodání varovných tabulek, které byly umístěny na vjezdech do Skutče.
Od té doby se v zápisech městské rady začalo objevovat, kdo byl pokutován částkou od 20 do 40 korun. Pokuty významně posilovaly rozpočet Skutče, jejich výnosy šly do chudinského fondu. "Kdo nezaplatil, šel na den či dva do vězení. Skuteč tehdy byla soudním okresem a tresty byly velmi rychlé," řekl Junek.
Pro tehdejší obyvatele bylo vězení nejen ostudou, ale často i ekonomickou újmou, neboť například ušlý zisk řemeslníků za dva dny mohl být výrazně vyšší než sama pokuta. Vězení bývala většinou plná, prázdný obecní arest byl výjimkou, která se oznamovala veřejnosti vyvěšením bílé vlajky a psávaly o tom i místní noviny. Podle Junka to však bylo jen několikrát do roka a vlajka obvykle nevydržela na stožáru déle než několik hodin.
