"Jsem rád, když přicházejí lidé s novými vizemi a s touhou mít stále něco lepšího. Na Západě už frčí trojkolky pro zábavu, které jsou dražší než normální auto, ale hlavní je, že uspokojí jejich vlastníka. My jsme kdysi měli se svým bratrem také vizi," říká pětaosmdesátiletý Mojmír Stránský.
Mojmír Stránský začal se svým bratrem Františkem vymýšlet a vyrábět tříkolky v České Třebové ještě v době druhé světové války a v letech po ní. Poměry se změnily a na začátku padesátých let byly velorexy, včetně jejich tvůrců, přemístěny k sériové výrobě do Solnice.
Brzy nato starší bratr zemřel a Mojmír Stránský se s družstvem Velorex a výrobou "hadraplánu", "montgomeráku", "prchajícího stanu" či jak se všechny jeho přezdívky nazývaly, rozešel. Jednak z politických důvodů, když nechtěl vstoupit do KSČ, jednak kvůli neschváleným snahám o vylepšení vozidla.
Mojmír Stránský, spoluvynálezce Velorexu
Upřednostňoval totiž využití tohoto vozítka pro mladé. I proto zkoušel ve svých dalších prototypech novou karoserii. "Vyzkoušel jsem laminát, ale to se nepodařilo. Krasavice to sice byla, ale kalkulace nákladů byla vysoká," vzpomíná Stránský, kterému se tehdy nepodařilo prosadit svoji vizi, že má trojkolka sloužit nejen invalidům.
Podobnou představu má o desítky let později opavský podnikatel, který ve své dílně nyní nahrazuje původní plátěný plášť velorexu laminátem za použití karbonu, přitom zachovává původní duch a nádech retra. Spolu s mnoha dalšími modernizacemi se vůz stane městskou raketou s výkonem až 200 koní. Více o chystaném novém velorexu čtěte ZDE
Silniční tříkolová raketaPrvní exemplář novodobého velorexu dostal jednotku z Hondy CB 1300, která byla prozatím vyladěna na 150 koní. Tříkolka se s hmotností vejde do půl tuny. Má mít extrémně malou světlou výšku (vzdálenost střední části auta od vozovky) a měla by být delší a širší než původní velorex. |
V nové adrenalinové hračce nahradí někdejší motor značky Jawa čtyřválcová Honda. Pavel Brída chce novou adrenalinovou hračku s názvem Velor-X-Trike, na níž jenom pořízení chameleonské barvy stojí 60 tisíc korun, představit 10. března na motocyklovém veletrhu v Brně. A to slavnostně, za přítomnosti Mojmíra Stránského, pro něhož se cestou zastaví.
Mezi nimi nemůže vzniknout ani případný spor kvůli patentu na značku Velorex, tu si dokázal před lety šikovně pořídit již kdosi z Polska bez vztahu k jejich výrobě.
Poslední velorexy opustily výrobní pás na začátku sedmdesátých let. Celkem se jich vyrobilo 17 tisíc kusů, téměř polovina zamířila do zahraničí. Jejich 85letý spolutvůrce z toho dnes nic nemá, ale nestěžuje si.
Klasický "hadraplán".
Studie nového modelu.
Naopak, ani v úctyhodném věku neztrácí tento čestný člen Fan clubu Velorex a odběratel klubového časopisu Velorex Kurýr svoji činorodost. "Nosím v hlavě prototyp dalšího vozidla. Je to taky trojkolka s nesymetrickým uspořádáním kol. Celá je koncipovaná jako vozidlo denní potřeby. Bydlím v pečovatelském domě a představuji si, že budu výtahem a širokými dveřmi jezdit na vozítku až do svého bytu," slibuje autor původního velorexu.
