Jeden z nich, Skládalova chlouba, je navíc přestavěn na tuningovou verzi. Jeho úpravě věnoval mladík několik let namáhavé práce, a přestože je velorex dnes už dokončený, jeho majitel chystá další úpravy a rozšíření své sbírky.
Vůně benzinových motorů jej lákala už od mládí. Jako snad každý kluk jezdil na pionýrech a malých motorkách, renovoval i historickou Jawu Bizon.
Později přesedlal na silnější stroje, po několika nehodách se ale svého koníčku vzdal.
"Nechal jsem toho a dal se na velorexy. Pořídil jsem si jednoho, pak druhého a mám v plánu ještě další," svěřil se.
První velorex získal před šesti lety. "Koupil jsem ho od motocyklového muzea Lesná u Vranova. Byl v naprosto dezolátním stavu. Z původního stroje zbyla možná polovina rámu," vzpomíná. Musel vyměnit větší část ocelové konstrukce, nechat ušít nové plachty a doplnit laminátové díly karoserie, které nechal speciálně vyrobit.
Se sháněním náhradních dílů naštěstí velké potíže neměl. Dají se podle něj i dnes poměrně snadno obstarat ve specializovaných klubech fanoušků veteránů nebo u jiných sběratelů, kteří se věnují stejnému koníčku.
Rekonstrukce velorexu mu trvala celkem čtyři zimy. Po každé sezoně, během které Skládal se svým motocyklem najezdí i několik tisíc kilometrů, následuje další pravidelná oprava.
"Jakmile skončí sezona, zavřu ho do garáže, co je rezavé, musí se osmirkovat, znovu nastříkat a provádí se i další opravy," vysvětlil. Aby byl stroj v bezvadném stavu, věnuje mu majitel každou zimu denně až tři hodiny práce.
"Času na tom strávím strašně moc. Když už mě to nebaví a nedaří se mi, je nejlepší toho nechat a zkusit to druhý den," svěřuje se Skládal. Okolí si prý už na jeho pracného koníčka, při kterém tráví dlouhé hodiny v dílně, zvyklo. "Někdy si stejně ale myslím, že už mě za to zabijí," přiznává s úsměvem.
Kdy mu velorexy učarovaly, na to už si přesně nevzpomíná. Jeho zaujetí velorexem se ale s určitostí pojí například s populárním filmem Vrchní, prchni!, konkrétně se scénou, ve které se Josef Abrhám v roli falešného číšníka Dalibora Vrány pokouší se svým velorexem předjet rychle jedoucí autobus.
"Občas takové zážitky taky mívám. Když jedu po silnici devadesátkou a chci předjet někoho, kdo jede 85, tak to bývá na dost dlouho," podotýká s úsměvem.
Stavu svého stroje i vlastním schopnostem naprosto důvěřuje. "Když se něco pokazí, spravím to hned na silnici. Je to jednoduché a tento motocykl je velice dobře udělaný. Za dobu, co s velorexem jezdím, jsem nemusel řešit žádnou závažnou poruchu. Není problém vydat se ani na vzdálenost nějakých tisíc kilometrů. Potíž je jen v tom, že velorex je opravdu malý a moc věcí se dovnitř nevleze," říká Skládal.
Jakou cenu velorex nyní má, si jeho majitel netroufá odhadnout. On sám si na něm cení především své práce a času, který do jeho opravy investoval.
"Velorex mám jako svého koníčka a zábavu. Všichni mí kamarádi si mě při ničem jiném už ani nedokážou představit a já bych ho nikdy neprodal," říká odhodlaně.
Svou pýchu si nenechává jen pro sebe. Motocyklový klenot předvádí na pravidelných srazech velorexů nejen doma v Buchlovicích, ale na podobných akcích po celé Moravě.
S přáteli z motocyklového sdružení Žebrák z Ořechova také občas organizuje výlety a jiné akce pro děti, na kterých svůj velorex vystavuje. Se svým vozítkem už projel velkou část České republiky a podle vlastních slov by se nebál s ním vyjet ani na dovolenou do zahraničí.
Jeho stroj mu však neslouží jen ve volných chvílích. "Když se mi třeba pokazí auto, používám ho samozřejmě i jako přibližovadlo do práce," svěřuje se s úsměvem mladý nadšenec.
Kromě tuningového velorexu vlastní Josef Skládal ještě jeden exemplář. Od prvního se liší nejen jiným objemem motoru, ale i tím, že se jej rozhodl rekonstruovat a uvést do původního stavu.
V budoucnu by chtěl Skládal získat ještě jeden exemplář, méně známou čtyřkolovou verzi populárního vozítka. "Chtěl bych ho moc, abych ho měl do série. Dvěstěpadesátku, třiapůlku i toho čtyřkoláka, aby to byla uzavřená série. Měl jsem možnost ho sehnat už dříve, ale neměl jsem tehdy peníze, takže mi ta možnost utekla. Také jsem tenkrát ještě neměl prostory, kam bych všechny dal, protože i dva velorexy zaberou místo jako jedno větší auto. Člověk musí mít prostory, aby mohl toho chudáka schovat, aby byl přes zimu v suchu, aby netrpěly plachty a vůz nerezavěl," dodává Skládal.
