Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vodíková Toyota Mirai míří do prodeje, podívali jsme se na ni zblízka

aktualizováno 
Na veletrhu CES v Las Vegas se japonská Toyota pochlubila sériovou podobou svého prvního masového vodíkového modelu Mirai. Už na první pohled je to hodně nezvyklé auto, bližší pohled pak odhalil řadu dalších specifik.

Toyota Mirai na veletrhu CES v Las Vegas | foto: Luděk Vokáč, iDNES.cz

Toyota na CESu oznámila, že zdarma poskytne svých téměř šest tisíc patentů, které s vodíkovým modelem souvisejí. Automobilka tím chce dosáhnout rychlejšího rozvoje vodíkové infrastruktury. Vzhledem k tomu, že na poli spotřební elektroniky jsme se letos žádných převratných novinek nedočkali, bylo oznámení japonské automobilky jednou z největších událostí tradičního veletrhu.

Fotogalerie

Mirai sice není první vodíkové auto na světě, ale je to první vůz svého druhu, který se bude vyrábět sériově a budou si jej moci koupit zákazníci takřka po celém světě. Už dnes je mirai vnímána jako novodobý prius, tedy jako auto přinášející technologii, která bude jednou považována za zcela běžnou.

Zatímco první Prius se před osmnácti lety (ano, hybridní toyota už je plnoletá) začínal prodávat jen v Japonsku, Mirai to zkusí hned na globálních trzích. Nejprve doma v Japonsku (tam už se dá objednat), v polovině roku v USA a v závěru letošního roku i v Evropě. Zájem Japonců předčil očekávání, původní skromné plány na prodej 700 kusů průkopnického modelu už jsou překonané, doma už Toyota za první měsíc nasbírala přes 1 500 objednávek. „Přibližně 60 % objednávek vystavily vládní úřady nebo správci firemních vozových parků, zhruba 40 % objednávek pochází od soukromých zájemců. Převážná většina objednávek dorazila z Tokia a prefektur Kanagawa, Aiči a Fukuoka,“ uvádí Toyota.

Jiná v každém směru

Mirai, tehdy vlastně coby koncept FCV, ukazovala Toyota veřejnosti už delší dobu, loni jsme ji na CESu mohli vidět také, ale jen za ohrádkou, nepřístupnou pro bližší zkoumání. Letos už však automobilka vystavuje v podstatě sériové kusy, byť místy má ještě co zlepšovat. Komu u průkopnických aut vadí jejich výrazný, až sci-fi design, bude nenávidět i Mirai.

Toyota Mirai na veletrhu CES v Las Vegas

Vzhled je všechno možné, jenom ne normální. Naživo snad působí Mirai ještě výstřednějším dojmem než na fotografiích. Vyniknou především mohutné průduchy v předních rozích, zvláštně působí i sestava zadních svítilen. Ani boční profil není nijak umírněný, vynikne tu rozmáchlá „vlna“ začínající na rozhraní předních a zadních dveří. Z boku je také poznat, že je to docela vysoké auto. Ačkoliv má sedmnáctipalcová kola, zdají se být v porovnání s hmotou auta hodně malá.

Krasavice Mirai rozhodně není, ale pozornost upoutá. A to je možná v tomto případě ten hlavní účel, stejně jako u Priusu. Mirai má být vidět, lidé si na ni mají ukazovat, sledovat ji s otevřenými ústy. A to se jistě dít bude, vodíková toyota je prostě sci-fi na kolečkách se vším všudy.

Velká zvenku, malá uvnitř

Zvenku je to poměrně mohutné auto, působí však překvapivě kompaktním dojmem. Zdání ovšem klame, prcek to rozhodně není. Délkou 4 890, šířkou 1 815 i výškou 1 535 mm se jasně řadí k těm větším vozům střední třídy. Uvnitř je ovšem bohužel místa sotva jako v kompaktním hatchbacku.

Může za to hodně komplikovaná konstrukce auta. Už pohotovostní hmotnost 1 850 kilogramů ukazuje, že se toho muselo do Mirai nacpat hodně, a že tedy nová technika je nejen těžká, ale zabere i dost místa. Pro porovnání, srovnatelně výkonný VW Passat s dvoulitrovým turbodieselem (a automatem DSG, ať jsme féroví) má hmotnost jen něco přes 1 500 kilogramů. A se svou nádrží na naftu má i více než dvojnásobný dojezd.

Vnitřním prostor Mirai je omezen právě kvůli vodíkovému pohonu. Palivové články se vešly do podlahy, ale kvůli tomu musí být auto celkově vyšší. Oproti běžnému sedanu střední třídy má střechu výš o zhruba 5 – 10 centimetrů, tento nárůst ovšem k dohnání ztráty způsobené uložením článků pod podlahu nestačí. Vidět je to především na zadních sedadlech, kde je nad hlavou opravdu málo místa. A to i proto, že se tu střecha docela rychle svažuje, ani vybrání v čalounění stropu moc místa nepřidá. Vzadu se tak svezou jen děti, dospělí se tu budou cítit nepohodlně. Na druhou stranu se cesta na zadních sedadlech asi dá přežít, na kolena je tu místa dost.

Toyota Mirai na veletrhu CES v Las Vegas

Vepředu je situace lepší, jako by se kabina směrem dopředu trochu nafukovala. Řidič i spolujezdec tu mají místa dost, i když vizuálně se zdá být kabina trochu užší. Je to ovšem klam způsobený uspořádáním přístrojové desky. K prostornosti tady nemáme výhrady. Sedí se tu docela vysoko a díky zvýšené podlaze se navíc do Mirai docela příjemně nastupuje. Výhled z auta je docela dobrý, ale bachraté tvary nedávají moc přehled o tom, kde karoserie začíná a končí. Pocitově je to takový crossover.

Horší je to s místem pro zavazadla. U sedanu střední třídy je 360 litrů opravdu hodně málo. Kdo by čekal, že po vzoru některých elektromobilů bude místo pro zavazadla i pod přední kapotou, mýlí se. Tady totiž sedí nejen elektromotor, ale také poměrně objemná sestava, která má na starosti kompletní řízení a regulaci pohonu. A také mohutný chladič, který ukazuje, jak moc je potřeba palivové články ochlazovat.

Vzadu je prostor pro zavazadla omezen kvůli nádržím na vodík a sestavě baterií. Nádrže jsou tu dvě, jedna víceméně pod sedadly, druhá už musela právě pod podlahu kufru. Ta je tak docela vysoko. Aby toho nebylo málo, za opěradla sedadel se ještě musela vejít sada baterií. Ty jsou tu proto, aby shromažďovaly energii vyrobenou palivovými články. Palivové články totiž nedovedou reagovat na rychlé výkyvy v požadavcích na přísun energie, mají určitou setrvačnost. Proto jsou tu baterie, do kterých se vyráběná energie ukládá a teprve z nich putuje do elektromotoru. Umístění akumulátorů zároveň znamená, že zadní sedadla nejsou sklopná, a že tedy nelze omezený prostor pro zavazadla (který má ještě navíc docela nepravidelný tvar) nijak rozšířit.

Prémiová cena, laciné materiály

Když už Mirai není nijak prostorná, možná by mohla být alespoň dostatečně luxusní, může se zdát. Jenže ani v tomto případě se příjemné překvapení nekoná. Vystavovaná auta sice byly předsériové prototypy, ale je otázkou, nakolik se opravdu liší od aut, která budou sjíždět z výrobních linek.

Interiér opět působí dost futuristicky, na první pohled jsme byli z uspořádání přístrojového panelu a středové konzoly zmateni. Před řidičem nic kromě volantu není, digitální přístrojový štít je umístěn uprostřed pod čelním sklem. Na tvarově zvláštní středové konzole, která se vyžívá v rovných plochách, je na první pohled jen málo ovladačů. Velký dotykový displej nahoře vypadá, jako by ho sem někdo zasadil omylem, menší displej pod voličem jízdních režimů zase budí obavy ze složité ovladatelnosti. Poslepu si u Mirai asi nic nenastavíte. I nějaká ta tlačítka, která se nacházejí pod menším spodním displejem, jsou totiž jen senzorová, a jen po hmatu je tak nenajdete.

Toyota Mirai na veletrhu CES v Las Vegas

Celý středový panel je navíc vyroben z lesklého materiálu, takže bude neustále neskutečně upatlaný. Vypadá to lacině a nevkusně. A bohužel v tomto duchu se nese i zbytek interiéru. Ze všeho nejhorší jsou výplně dveří. V jejich spodní části se objevil opravdu laciný hladký a lesklý plast, který byl u vystavených aut už notně poškrábaný a ošoupaný. Na fotografiích to možná tak nepůsobí, ale dveře v reálu působí strašně. To, že jsou kapsy v nich neskutečně nepraktické (hluboké, ale úzké), už je jen drobný detail dokazující, že Mirai prostě není normální auto. S předpokládanou cenou 1,8 milionu korun v EU bychom očekávali alespoň trochu prémiové provedení interiéru, Toyota přitom naopak sáhla po tom nejlacinějším, co vůbec má.

Ale abychom Mirai jen nekřivdili. Za volantem působí auto alespoň bytelným dojmem, je téměř jisté, že Toyota vytvořila další mechanicky bezproblémový automobil. Mohutnější stavba a vyšší pozice sezení také dodávají na pocitu bezpečí. Ani tady si nemůže Mirai dovolit jakékoliv zaváhání, vodíkové auto musí splňovat ty nejpřísnější nároky.

Technický pokrok

Toyota Mirai je opravdu hodně jiný vůz. Oproti tomu, na co jsme dnes ve střední třídě zvyklí, je to v řadě ohledů výrazný krok zpět. Jenže technicky je to auto budoucnosti. Jeho účel je v současnosti rozvířit debatu a nastartovat vůbec celý vodíkový svět. A tento úkol splní. Kdyby byla Mirai normální, zapadala do davu, byla by to chyba. Nikdo by si jí nevšímal a o vodíku by se diskutovalo o trochu méně.

Mirai ukazuje, že vodíková auta před sebou mají ještě pořádný kus cesty, než budou stejně praktická jako běžná auta. A teď nemáme na mysli fakt, že zatím je není kde tankovat. Dojezd asi 480 kilometrů na jedno naplnění není špatný, byť turbodiesel zvládne i více než dvojnásobek. Jednotlivé komponenty pohonu však potřebují vývoj, musí se zmenšit tak, aby nakonec zabíraly podobně místa jako běžný spalovací pohon.

Toyota Mirai na veletrhu CES v Las Vegas

Toto cestou si mimochodem Toyota prošla už se svým hybridem Prius. Ani jeho první generace nebyla žádný praktický zázrak, dnes se ovšem tento druh pohonu vejde i do malého hatchbacku Yaris bez toho, aby omezoval prostor pro posádku. Mirai se nejspíš postupně vydá stejným směrem. Nejvíc tak teď kroutíme hlavou nad laciným interiérem, tady si pro jednou mohli nechat konstruktéři Toyoty vypomoci od kolegů z Lexusu. Výbava přitom není špatná, nabídne třeba kompletně vyhřívaná sedadla nebo audiosystém JBL.

Mirai je zkrátka hodně zvláštní auto, které je předvojem budoucnosti motorismu.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.