S touranem se to má podobně jako s iPhonem. Když telefon od Applu dostanete do ruky, jste nadšeni: vypadá skvěle, intuitivně se ovládá, má krásný displej. Jenže většinu z nás odradí, že za něj zaplatíme o polovičku víc, než za srovnatelně vybavený androidí telefon některé z velkých značek; ty čínské přijdou i na třetinu. I mně se VW Touran moc líbil, ovšem cena – o pětinu vyšší než u konkurence – mě docela zchladila, stejně jako u iPhonu.
V českých poměrech tak touran zůstane autem pro děti bohatých rodičů, reprezentujíce jejich vyšší sociální status – stejně jako applí telefony. Ale stýskat si nad přílišnou drahotou není nutné: u konkurence pořád máme z čeho vybírat.
O „stovku“ dráž
Když už jsem nakousl ceny, ještě u nich chvíli zůstaneme. Touran v základní výbavě (je bohatá, což je v této třídě pravidlem) a s benzinovým turbomotorem 1.2 TSI (81 kW) přijde na 556 tisíc korun. Konkurenti – s výjimkou Citroënu Grand Picasso – také začínají s benzinovými turby podobného výkonu, ovšem říkají si o mnohem méně. Renault Grand Scénic a Kia Carens jsou levnější o 140 tisíc korun, Ford Grand C-Max o 130, Opel Zafira o 120. A zmíněné picasso stojí sice 550 tisíc, jenže nabízí jako základ turbodiesel 1.6 HDi.
Nejlevnější naftový touran ovšem přijde na 616 tisíc korun. Dražší než VW je už jen BMW Grand Tourer, na nějž byste museli ještě přišetřit 120 tisíc korun. Vyšší cenu „nenahoní“ touran ani výbavou: má sice v základu například automatickou klimatizaci, jenže třeba u zafiry se za ni připlácí jen 9 tisíc. A dražší jsou i další příplatky: za další dvě místa „v kufru“ dáte u VW 25 tisíc, zatímco u zafiry 18, u picassa 15 a u peugeotu 5008 jen 11 600 Kč.
Není to facelift!
Touran vyjíždí jako zbrusu nový model. Opravdu! Je trochu těžké tomu uvěřit, vzhledově spíše vypadá jako větší facelift, designéři si tužky moc neobrousili. Jenže proč taky? Touran bude vždycky konzervativním taťkou všech krabicoidních MPV a typickým zákazníkům to nevadí. Vědí, že pokud chtějí prostorné auto, můžou na experimenty s designem zapomenout, parametry jsou jasně dané. Osobně mě touran ani tak nenudil, vidím v něm nezaměnitelný rukopis volkswagenů, ostře řezanou příď připomínající golf, a to je záruka kvality.
A tu uvnitř opravdu najdete: použité materiály jsou velmi kvalitní, vše perfektně lícuje, žádné povrzávání jsem nezaznamenal. Potěší, že středový panel je natočený k řidiči, tak jak jsme to znávali ve starých BMW, tohle řešení budí pocit útulnosti. Uvnitř nechybí úložné prostory: uzvíratelná schránka je třeba na vrchu palubní desky, malá otevřená (do níž jsem si ukládal brýle) po levé ruce šoféra u volantu, do každého ze čtyř dveří se vejde velká PET lahev. Nechybí výborný nápad: uvnitř loketní opěrky je vyndávací omyvatelná plastová schránka, která se dá použít jako odpadkový koš, a v případě nutnosti i jako blicí pytlík pro děti.
Na dlouhé cestě se musí počítat se se vším. Taky s nutností děti zabavit, k čemuž dnes slouží většinou tablety, na nichž se pustí nějaká pohádka nebo film. Touran má k tomuhle účelu připravené výklopné stolečky z předních opěradel - nejenže mají pogumovaný okraj a „rantl“, aby přístroj nesklouzl, ale nechybí ani držáček na nabíjecí USB kabel, který zapojíte do zadní strany středového tunelu. Praktická drobnost, ale potěší.
To, že není faceliftem, dokazuje touran novým podvozkem (platforma MQB). Auto je o 13 čísel delší, roztáhl se i rozvor, uvnitř přibylo v podélném směru šest cm. Ve druhé řadě tak neměly problém se pohodlně usadit dvě 180 cm vysoké dlouhonohé pasažérky. Co do šířky, automobilka tvrdí, že se na samostatné sedáky vejdou tři sedačky, což jsem nezkoušel; ale systém dvě sedačky a dospělý uprostřed funguje bezvadně.
Pokud nepřikoupíte za 25 tisíc Kč šestou a sedmou sedačku, můžete vytvořit rovnou ložnou plochu, jinak vznikne schod. Pod podlahou kufru je plnohodnotná rezerva, po jejím vyndání vzroste jeho objem na 834 litry. Uvnitř odvezete opravdu dlouhé věci – opěradlo spolujezdce je už v základu sklopné, takže koberec z IKEA může mít klidně 2,6 metru a pořád zavřete zadní dveře.
Benzin je zábavnější
Během deseti dnů jsem mohl vyzkoušet hned dvě motorizace touranu, s každou jsem najel kolem tisíce kilometrů. A musím přiznat, že víc se mi líbila benzinová 1.4 TSI. Ne že by nafťák 1.6 TDI byl špatný, ale jeho 81 kW úplně nestačí na svižnější jízdu, hodně šlapat na plyn je nutné i při rozjezdu; v tahu na dálnici už problém není. Ale TSI, spřažené se sedmistupňovým automatem DSG, jelo mnohem lépe. Jeho 110 kW výkonu stačí za všech okolností. Auto je živé, převodovka ve standardním režimu reaguje dostatečně rychle, ve sportovním bleskově.
Motor se opravdu rád vytáčí, podřazuje o dva i tři stupně, ze 7 na 4, a pak vystřelí, má pěkný, hodně utlumený, ale přesto dobře slyšitelný sytý zvuk. Na dálnici o něm moc nevíte, na sedmičku točí při 140 km/h 2,5 tisíce otáček, stejně jako moderní turbodiesel (třeba právě 1.6 TDI) se šesti kvalty. I nad českým dálničním maximem není přeplňovaná čtrnáctistovka dýchavičná, Německem jsme posvištěli často i 180 km/h, což pro tourana není problém. Pravda, spotřeba pak atakuje hranici deseti litrů, ale každá legrace něco stojí.
Jinak rychlá dálniční jízda v českých reáliích vytáhne z nádrže maximálně devět litrů, celkový průměr (město/dálnice/okreska) jsem udržel na osmi. Přestože je to o dva litry víc než u dieselu, stejně mi k rodinnému autu pasoval benziňák víc. Zvlášť když je ještě o 28 tisíc korun levnější než TDI; v nabídce je ještě dvoulitrové TDI, za nějž už ovšem připlatíte 60 tisíc korun. A takový rozdíl se zaplatí až po 100 tisících ujetých kilometrech.
Ale ještě na chvíli k TDI: aktuální verze už nemá problém s oxidy dusíku, jež VW zlomily vaz na americkém trhu. Používá totiž k čištění výfukových plynů roztok močoviny AdBlue, jež situaci řeší. Systém není úplně bezúdržbový, ale moc mu k tomu nechybí: dolévá se jednou za 9 000 kilometrů, a seženete ho jednoduše na většině benzinek, leckde mívají i samostatnou tankovací pistoli. Není třeba se přitom bát, že tankování popletete: „díra“ na AdBlue je sice hned vedle té naftové, ale i kdybyste strčili úzkou hubici močoviny do větší naftové, nebude to fungovat. Prostě „pojistka na blbost“.
A ještě poznámka: bez ohledu na režim má dvouspojková převodovka problémy s jemným dávkováním při couvání a pojíždění, ale podobně se chová každá dvouspojka. Výhody v podobě zachování spotřeby oproti manuálu nebo dlouhé životnosti ale převažují.
Co se týče samotné jízdy, jistý podvozek ničím nepřekvapí - ale ani nepobaví, takový Ford C-Max je na silnici mnohem agilnější. Touran se nese nevzrušivě, zatáčky zvládá s přehledem a nějak moc se v nich nenaklání, ale při snahu o rychlejší jízdu nastupuje hodně brzy stabilizace podvozku, aby potlačila znatelnou nedotáčivost. Běžnému uživateli touranu coby rodinného vozu to však určitě vadit nebude. Na nerovnostech je tuhý podvozek trochu hlučnější, komfort je ale i přes velká 18" kola na velmi dobré úrovni - do etalonu golfu ovšem něco málo chybí, přece jen, velkou díru už uvnitř posádka pocítí.
Chytrý Google
Moderní auta sázejí na moderní technologie, takže to nejzajímavější na palubě najdeme v v „infotainmentu“ neboli zábavním systému. Zaujala mě i jedna praktická věc: celý systém je rozdělený na dvě části: viditelný je samozřejmě velký displej, ale DVD mechanika spolu se dvěma sloty na paměťové karty je ukrytá pod vlastním víkem ve schránce nad palubním kastlíkem. „Je to tak schválně, abychom ztížili život zlodějům, museli by rozebrat půlku palubní desky. Navíc, což je důležité, už nelze použít displej z jednoho modelu VW do jiného, což se dříve šlo, takže se navigace v podstatě přestaly krást,“ vysvětluje technický školitel Volkswagenu Radek Dolejší.
Ale zpátky k infotainmentu. Inženýrům došlo, že při vymýšlení nových aplikací nemá cenu marnit síly soupeřením se zavedenými giganty, a rozhodli se jejich výhod využít. Jediné, co musíte udělat, je spojit systém CarNet vozu prostřednictvím vašeho smartphonu (nebo si koupit další datovou sim kartu, kterou dáte do „tyčinky“ v autě) - a jste on-line. To má dost velké výhody, systém toho umí spoustu, třeba ukazovat ceny na čerpačkách v okolí, připravit si doma večer před cestou plán na webu a pak podle něj navigovat. Umí taky propojit GoPro kamerku s displejem navigace, na němž pak můžete sledovat třeba co vzadu vyvádějí vaše ratolesti.
Ale největší pecka, kterou jsem vyzkoušel na vlastní kola, je dynamická navigace. Jistě, mluví se o ní už léta, ale systémy, využívající rádiového vysílání TMC, moc spolehlivé nejsou. Velký bratr Google na to jde jinak: sbírá prostě data o poloze registrovaných androidích mobilů (přes síť a GPS) a když zjistí, že se někde hromadí a nehýbou, je jasné, že je tam zácpa. A vypočítá jinou trasu. Zkoušel jsem to v pátek vpodvečer v Praze, a byla to bomba: navigace mě třeba svedla z Jižní spojky na Kunratice, protože okruh stál až k nájezdu na dálnici, pak zase ukázala, že se vyplatí jet přes Bubny do Holešovic do tunelu Blanka namísto ucpané Veletržní ulice... Zkrátka: funguje to!
Přebarvěte si auto na uliciJe to možná jen taková blbinka, ale dokážeme si představit, že spousta zákazníků ji s radostí využije. Aplikace pro smartphony a tablety VW SeeMore umí, jak už název napovídá, ukázat to, nač třeba vaše představivost nestačí. Příklad: uvažujete o koupi nového golfu, rádi byste si vyzkoušeli všechny možné kombinace laků a kol, ale nechce se vám trávit čas v autosalonu - kde navíc určitě taky všechny varianty nemají k dispozici. Takže si na parkovišti najdete zaparkované auto, o něž máte zájem, a přes foťák mobilu si ho „nahrajete“. Pak si vyberete svoji barvu, typ kola - a ony se vám zobrazí právě na autě, které přes displej telefonu vidíte před sebou. A podobným způsobem můžete také měnit varianty interiéru. Zatím sice aplikace „umí“ jen tři modely - kombíkový a normální passat a polo, příští rok přibude tiguan a pak už každý aktuálně nový model VW tak, aby k dispozici bylo celé modelové portfolio značky. |
