Vůz s ocelovou páteří - Tatra 30/52 1930

- Roku 1923 představila kopřivnická automobilka na pražském autosalonu Tatru 11, která měla podle svého tvůrce Hanse Ledwinky splňovat veškeré požadavky tehdy kladené na lidový vůz. Jednoduchost konstrukce, spolehlivost, nenáročnost v obsluze a údržbě, úspornost a láci.

Ledwinkovo řešení bylo vskutku velice neortodoxní. K plochému, vzduchem chlazenému dvouválci vpředu přišrouboval spojkovou skříň a převodovku a celek spojil ze zadní poháněnou nápravou ocelovou troubou, na jejímž konci se nacházel diferenciál se soukolím s čelním ozubením a výkyvné poloosy. Reakce veřejnosti i odborníků byly zpočátku přinejmenším rozpačité: "Vždyť je to celé tak jiné...". V Tatře si však byli jisti svou věcí. Díky úspěchům v závodech a díky neúnavné práci obchodních zástupců nabízejících "vozy s ocelovou páteří" k bezplatné a nezávazné zkušební jízdě se podařilo tuto koncepci prosadit. Více než sedmdesát let výroby automobilů s centrální rourou je nejlepším důkazem životaschopného řešení.
Tatra 30/52, vyráběná v letech 1929 až 1931, patří mezi dražší pokračovatele T11, zvenčí charakteristické především svou "žehličkovou" kapotou, která se odklápí dozadu spolu s větší částí předních blatníků. Na rozdíl od Renaultu, který měl vpředu také "žehličku", držela se Tatra vzduchového chlazení. Typ 30, čtyřválec, vyráběný od roku 1926, údajně patří mezi první motory tohoto druhu na světě. Od něj je přímo odvozen model 30/52 se čtyřválcem OHV o rozměrech vrtání a zdvihu 80, respektive 95 mm a zdvihovým objemem 1910 cm3. (Motor samotný se ještě dlouho po druhé světové válce vyráběl na Slovensku jako hnací agregát autojeřábů). Při kompresním poměru 4,9 : 1 nabízel slušných 30 koní při 3000 otáčkách za minutu. K příslušenství náležel vertikální karburátor Zenith, dvanáctivoltové dynamoakumulátorové zapalování Bosch, ventilátor vzduchového chlazení na setrvačníku a nádrž na 50 litrů paliva na příčné stěně za motorem. Kroutící moment se přes suchou lamelovou spojku a čtyřstupňovou převodovku se zpátečkou přenášel hřídelem uloženým v centrální "páteři" vozu na zadní výkyvné polonápravy, odpružené příčným listovým perem. Přední tuhá náprava zavěšená pod motorem na příčném peru má hřebenové řízení. Bubnové mechanické brzdy působí na všechna čtyři kola. Při pohotovostní hmotnosti 1075 kilogramů dosahoval vůz maxima asi 90 km/h.
Tatra 30/52 byla vyrobena celkem v čtyřiadevadesáti exemplářích, především jako bohatě vybavený čtyřmístný "sport kabriolet" s čalouněnou stahovací střechou, hledáčkem, sluneční clonou a externí houkačkou. Zvláště efektní je dvoutónové lakování a nestandardní drátová kola u vozu na snímku. Variabilita podvozku však přímo vybízela ke stavbě velkých šestisedadlových limuzín i dvousedadlových sportovních roadsterů. Zvláštní oblibě se Tatry těšily u zakázkových karosářů, jejichž fantazie nebyla svazována nutností respektovat vpředu stojatý chladič a na něj navazující kapotu. Vzácně dochované zakázkové vozy jsou dnes vyhledávanými a ceněnými exempláři.

Motor Tatry 30/52 se ještě dlouho po druhé světové válce vyráběl na Slovensku jako hnací agregát autojeřábů.