Motoristů, kteří na zimu auta odstavují a oživují je až s prvním jarním sluníčkem, sice ubývá, leč stále existují. Zimní spánek automobilu si však žádá přípravu.
Nejdříve je třeba auto důkladně umýt zvenku i na spodku - nejlépe tlakovou vodou, která prospěje i brzdám. Ty však je nutné před uložením »vybrzdit« při projížďce zcela do sucha. Neuškodí ošetření (vazelínou) odvzdušňovacích šroubů a dílů, které budou mechanici při případné opravě brzd či výměně destiček povolovat. Při očistě interiéru včetně zavazadlového prostoru je dobré vyndat mokré či vlhké koberce. Speciálními přípravky se sluší ošetřit a konzervovat lak, gumy, plasty i chromy. Do každého z válců je vhodné vstříknout trochu - zhruba centimetr krychlový - oleje a protočit motor. Akumulátor musí být samozřejmě nejen odpojený,ale také demontovaný z vozu a uložený nejlépe v místnosti s teplotou od nuly do plus deseti stupňů Celsia, kdy nemá příliš velké samovybíjení. U nejstarších typů je nutné zhruba po měsíci kontrolovat stav elektrolytu. Akumulátor - i modernější bezúdržbový - je vhodné vždy po dvou až třech měsících zcela vybít a znovu dobít do plné kapacity. Automobil s plechovou nádrží má být odstaven s nádrží buďto zcela prázdnou, nebo plnou, aby nekorodovala. Pokud vůz bude odpočívat v garáži či stodole, kde může být mráz, je nutné vypustit chlazení i ostřikovače,nebo je naplnit nemrznoucími kapalinami. Pro dlouhé zimní stání je vhodná jen suchá a nevytápěná garáž bez větších výkyvů teploty. Určitě nesmí vůz stát ve vlhku. V průběhu zimy škodí dlouhodobě odstavenému automobilu zbytečné startování. Nejlepší je,když dlouhodobě nepoužívaný vůz bude »na špalkách«, tedy s koly bez kontaktu se zemí. Není-li odstavení na špalky možné, postačí, když motorista zhruba po měsíci s vozem pohne a změní polohu kol. Tlak v pneumatikách bude normální. Důležité je i zabezpečení odstaveného vozu proti krádeži a jeho občasná kontrola, zda spí v pořádku.
- středa 1. prosince 1999
