Patnáct let vydržela Volkswagenu konstrukce jediného Typu 1, aby s přehledem pobil konkurenci. Jeho brouka nejdřív nikdo nechtěl, Britové i Američané po válce touto konstrukcí opovrhli, ale pak se nestačili divit... Brouk dobyl celý svět.
V šedesátých letech se začalo o továrně ve Wolfsburgu hovořit jako o "kolosu na hliněných nohou", mnozí vynášeli katastrofické scénáře, co se stane poté, až brouky nikdo nebude chtít. Jenže Volkswagen si na svém prvním Typu 1, jehož počátky sahají do třicátých let, vybudoval neuvěřitelnou pozici.
Továrna ve Wolfsburgu, po válce nedaleko sovětské okupační zóny, přispěla k obnově německého motorismu. Brouk byl sice hlučný, s nedobrými jízdními vlastnostmi, tvrdým pérováním a špatným výhledem řidiče dozadu, nicméně se stále vylepšoval a nakonec se stal kultovním vozidlem, jehož produkce přesáhla na dnešek neuvěřitelný čas - půl století.
Z více než 21 milionů vyrobených exemplářů byla většina původního typu s plochým, vzduchem chlazeným čtyřválcem 1200 cm3, uloženým tradičně vzadu za poháněnou nápravou. Ke konci výroby však postupně sílil (byl také s objemy válců 1300, 1500 a 1600), nemluvě o prosvětlování interiéru většími okny a ve finále zcela přepracovanou přední nápravou, která výrazně změnila jízdní vlastnosti.
Méně je víc
Legenda, které Němci říkají Käfer, Britové a Američané Beetle, Italové Maggiolino, Francouzi Coccinelle, Brazilci Fusca a my jednoduše Brouk, se však nevyráběla pouze v Německu. Kultovní lidový vůz motorizoval řadu dalších zemí včetně Brazílie a Mexika, kde jejich produkce skončila až na přelomu tisíciletí.
Navzdory prvotnímu nezájmu britskoamerické okupační správy o továrnu a její výrobky poznali Američané tyto vozy už počátkem roku 1949, kdy první volkswageny putovaly přes oceán do Spojených států, aby se tam usadily a záhy dobyly obrovské popularity. Jejich exportní úspěch měl velký podíl na rozletu výroby, i když německé silnice také zaplavily v počtu nevídaném a potřely veškerou konkurenci. Volkswagen tak dosáhl s jediným typem toho, co se nepodařilo jiným s mnohem širší nabídkou.
Bylo však zřejmé, že tato politika nemůže vydržet donekonečna, a proto už v roce 1961 automobilka uvedla další model, odvozený Typ 3, alias VW 1500, ovšem s karoserií konvenčního pontonového řešení. Nedosáhl však zdaleka takového úspěchu jako Typ 1, brouk je zkrátka přežil. Na základě jeho podlahové plošiny vznikl rovněž lehký užitkový Transporter, VW Typ 2, další automobilová legenda.
Jak šel čas
Věhlasný konstruktér Ferdinand Porsche se myšlenkou lidového vozu zabýval od počátku třicátých let, podle jeho návrhů postavily první prototypy továrny Zündapp a NSU, protože Volkswagen ještě neexistoval. Porschemu se podařilo získat státní podporu včetně přízně Adolfa Hitlera, a tak první, třicetikusovou sérii VW 30 vyrobila v roce 1937 stuttgartská automobilka Daimler-Benz, tvůrce mercedesů.
Ještě do vypuknutí války vyjely vozy VW Typ 1 v definitivní podobě z nové továrny, nicméně jejich podvozky pak posloužily především válečným "kaďourům" (podle označení KdF) a "vodníkům", tedy lehkým vojenským terénním vozům a jejich obojživelné verzi.
Po válce už bylo všechno jinak, nicméně ještě v roce 1945 se rozběhla výroba civilních verzí. Brouk s pořadovým číslem milion vznikl v roce 1955, desetimiliontý v roce 1967 a dvacetimiliontý v květnu 1981.
Další historie už je známá. Brouk se vyráběl v Německu až do počátku roku 1978, další léta pokračovala produkce především v Mexiku, odkud se vozy dovážely zpět do Evropy. Jeho hvězdnou kariéru ukončil až nástup moderní repliky New Beetle, s níž se ještě nějaký čas paralelně vyráběl v mexickém Pueblu.
|
|
|
Velká FOTOGALERIE ZDE |
 Z roku 1964 pochází model zvaný "preclíkový" podle charakteristického zadního okna. |
