Narozdíl od motorek je čtyřkolka použitelná celoročně a záleží jen na odolnosti majitele, do jakého počasí vyrazí. Zimní používání čtyřkolky má svá specifika: je třeba dbát na prohřívání motoru a pečlivě mýt stroj od soli.
Jízda ve sněhu může být hodně zábavná, čtyřkolka navíc zastane i slušné množství práce. V nabídce příslušenství jsou radlice a zametače pro odklízení sněhu, nebo třeba i sypače pro posyp, stačí si vybrat. Mnoho měst už čtyřkolky využívá pro úklid chodníků. Své místo mají čtyřkolky i na horách, zde je možné nahradit kola speciálními pásy, které mají mnohem větší průjezdnost hlubokým sněhem.
Některé druhy pásů jsou navíc homologované pro silniční provoz, takže není problém přejíždět po silnici. U nás čtyřkolky využívá nejen horská služba, ale i hasiči, nebo majitelé hotelů a horských chat. Čtyřkolky jsme mohli vidět i při lyžařských závodech, tam vozily kamery. Na rozdíl od sněžného skútru je možné čtyřkolku využívat i pro letní provoz, stačí sundat pásy a radlici a vyrazit.
Jakou vybrat
Čtyřkolky lze obecně rozdělit na dva typy – pracovní a sportovní. Oba typy se liší především svým určením. Zatímco sportovní stroje patří především na závodní trať, pracovní mají dobrou prostupnost obtížným terénem a jsou vhodné především pro práci a výlety do přírody. Samostatnou kapitolou jsou pak malá autíčka s dvoumístnou kabinkou na čtyřkolkových podvozcích, ale u těch se jedná spíše o okrajovou záležitost.
Konstrukce obou typů strojů je hodně odlišná. Zatímco sportovní stroje používají zpravidla pevnou zadní osu a zadní nápravu poháněnou řetězem, pracovní stroje jsou mnohem robustnější, k pohonu využívají kardan a nápravy mají nezávislé zavěšení. Většina pracovních strojů také využívá pohon 4x4. Pracovní stroje jsou celkově větší a používají mohutné oplastování, které chrání jezdce před bahnem nebo sněhem. Naopak "sportky" musí být co nejlehčí a všechno zbytečné musí pryč. Důležitým faktorem při výběru čtyřkolky tedy bude fakt, k čemu chcete stroj využívat, kde na něm chcete jezdit a zda chcete jezdit se spolujezdcem.
Řadit či neřadit…
Pohon čtyřkolek se opět liší podle sportovního, nebo pracovního využití. Zatímco pracovní stroje používají výhradně automatickou převodovku nebo variátor, kde není třeba řadit a jezdec jen přidává plyn a brzdí, sportovní čtyřkolky využívají motocyklové motory a mají až na výjimky klasickou rychlostní skříň s řadící pákou na levé straně a spojkou na levém řidítku. O brzdění se pak stará pravá ruka a noha.
Jaká značka
Na českém trhu si lze vybrat ze strojů mnoha značek a cenových kategorií od nejlevnějších čínských "polotovarů" až po stroje renomovaných značek. Při výběru je důležité si uvědomit, jak budete stroj využívat. I čínské a taiwanské čtyřkolky už mohou být velice kvalitní, ale kvalita vždy odpovídá ceně. Pokud hledáte výletní stroj nebo jste začátečník a nechcete do čtyřkolky mnoho investovat, taiwanský stroj vám velice dobře poslouží. Rozhodně je ale lepší se vyhnout "garážovým prodejcům" těch nejlevnějších strojů z Číny. Pokud to s ježděním myslíte opravdu vážně, o stroj se příliš nestaráte, nebo vás láká velký objem a výkon, je třeba sáhnout po japonské nebo severoamerické produkci. Zde už záleží především na vašich finančních možnostech a sympatiích k dané značce, chybu rozhodně neuděláte.
Jak se o čtyřkolku starat
Čtyřkolky jsou na svůj objem dost výkonné stroje a proto si žádají speciální péči. Vždy je třeba dodržovat servisní intervaly stanovené výrobcem. V opačném případě riskujete ztrátu záruky na stroj, ale především může dojít k poškození stroje. Při běžné servisní prohlídce se mění olej a olejový filtr, kontrolují se vůle na ventilech, opotřebení řemenu, spojky. Sám uživatel by měl po každé vyjížďce stroj umýt a zkontrolovat vůle v řízení, odpružení, u sportovních čtyřkolek musí kontrolovat stav a napnutí řetězu. Je dobré hlídat vhodný tlak v pneumatikách. Ten by měl odpovídat předepsaným hodnotám, čtyřkolka má mnohem menší tlak než auto. Po každém ježdění v prachu také musíte zkontrolovat, popřípadě vyprat a namazat vzduchový filtr. Pokud budete dodržovat výše uvedené pokyny, měla by se vám čtyřkolka odměnit spolehlivým a bezproblémovým provozem.
Jaké palivo
Čtyřkolky mají až na výjimky benzínový motor. Některé stroje využívají moderní vstřikování paliva, některé ještě karburátor. To by rozhodně nemělo v typu paliva hrát žádnou roli. Spotřebu na 100 km lze v terénu jen odhadovat, u pracovních čtyřkolek se pohybuje mezi deseti a dvaceti litry podle objemu stroje a typu jízdy. U "sportek" je spotřeba mezi šesti a deseti litry. Pro obě skupiny čtyřkolek je nejvhodnější klasický Natural 95. Vyšším oktanovým číslem nic nezkazíte, ale ani nepřijde žádný velký kladný efekt a vzhledem k vysoké spotřebě paliva se vám lepší palivo prodraží.
Jaký řidičák
Pokud chcete se čtyřkolkou i na silnice nebo účelové komunikace, musíte mít řidičské oprávnění skupiny B, tedy na osobní automobil. Bohužel tuto skutečnost nemají v povědomí policisté a hodně jezdců na čtyřkolkách s sebou vozí vytištěný předpis o řidičském oprávnění. Při koupi čtyřkolky si u prodejce ověřte, zda je homologovaná pro dvě osoby. Některé čtyřkolky jsou od výrobce otypované pouze pro jednoho jezdce a i když mají fyzicky dvě místa, jízda se spolujezdcem je na nich zakázaná.
Povinná výbava
Pakliže máte na čtyřkolce klasickou bílou SPZ, musíte s sebou vozit lékárničku a jednu náhradní pojistku. Jezdec, popřípadě spolujezdec musí být vybaven ochrannou přilbou homologovanou pro silniční provoz.
Kde jezdit
Čtyřkolky jsou až na výjimky především terénními vozidly a jízda po silnici s nimi není žádná velká zábava. U sportovních strojů je situace poměrně jednoduchá, stačí si najít vhodnou oficiální trať, kam stroj dovezete na vleku nebo v dodávce, a můžete jezdit. U pracovních strojů je to složitější. V jejich sedle je nejzajímavější překonávání náročného terénu nebo dlouhé vyjížďky. To je z hlediska legislativy trochu problém. Na čtyřkolce rozhodně nesmíte jezdit do lesa, pokud nejste dohodnuti s jeho majitelem a i v tom případě je třeba být opravdu obezřetný. Jiná situace je u takzvaných účelových komunikací, kterými jsou většinou polní a někdy i lesní cesty. Pokud tedy na začátku cesty není závora a cesta je v katastru vedená právě jako účelová komunikace, smíte na ni se čtyřkolkou vjet.
V poslední době vzniklo i několik areálů, kde je možné se čtyřkolkou jezdit v těžkém terénu, například na bývalých tankodromech v soukromém vlastnictví. Na takovém území jsou většinou náročné překážky, brody a bahno, stejně jako zázemí, kde můžete například umýt stroj. Bohužel takových prostorů je u nás jako šafránu. Zajímavé jsou také ATV expedice, které již dnes pořádá několik agentur. Jezdí se hodně na východ – do Rumunska, Albánie, na Ukrajinu. V těchto zemích jsou zákony k ježdění v přírodě benevolentní a lze tam najezdit mnoho kilometrů terénem v krásných horách.
