Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Modrý pták ZIL-4906 zachraňuje kosmonauty a pomáhá při povodních

aktualizováno 
Počátkem srpna letošního roku uběhlo sto let od založení ruské automobilky ZIL. Podnik vyráběl především užitkové vozy, z osobních pak zajišťoval výrobu velkých luxusních automobilů určených pro nejvyšší špičky stranické a státní moci. Vznikala zde i speciální vozidla jako například vyhledávací a záchranářský ZIL-4906, zvaný „Modrý pták“.

Speciální terénní vozidlo pro dopravu osob ZIL 49061 | foto: NASA/Bill Ingalls

V roce 1954 bylo v podniku ZIL (tehdy ještě ZIS, viz. box na konci článku) ustaveno speciální konstrukční oddělení, jehož pracovní náplní byly návrhy méně obvyklých druhů automobilů (jmenujme třeba těžký terénní ZIL-135 používaný také jako nosič taktických raket Luna).

Šéfkonstruktérem a vedoucím tohoto oddělení se stal jeden z nejlepších sovětských automobilových konstruktérů, Vitalij Andrejevič Gračev. Zajímavé je, že měl dokončenou pouze základní školu, z vyšších vzdělávacích institutů ho vždy někdo vyhnal kvůli chybějícímu dělnickému původu. A tak v automobilovém průmyslu začínal doslova od píky, díky svým technickým schopnostem však stoupal vzhůru a počátkem války byly pod jeho vedením v Gorkovském automobilovém závodě zkonstruovány první sovětské terénní gaziky, GAZ-64 a modernizovaný GAZ-67, obdoby legendárních amerických válečných džípů.

Fotogalerie

Ale zpět k ZILu. Gračevova konstrukční kancelář byla roku 1964 požádána samotným Sergejem Pavlovičem Koroljovem, tvůrcem sovětského raketového programu, aby vyvinula terénní automobil schopný zdolávat extrémní terén i klimatické podmínky, a který by použitou výbavou byl vhodný pro vyhledávání návratových modulů kosmických lodí a záchranu kosmonautů.

Hlavní ovoce těchto snah se začalo rodit v polovině sedmdesátých let v podobě vozů ZIL-4906 (a malých vozidel se šroubovým pohonem ZIL-2906). Vozy ZIL-4906 nahrazovaly předchozí ZIL-PEU-1, jejichž konstrukce pocházela z druhé poloviny 60. let. Oba typy jsou si podobné, jak vizuálně, tak částečně konstrukčně, ale ty novější mají lepší užitné vlastnosti a dosahují vyšších výkonů.

ZIL-4906 vznikl ve dvou verzích. První je nákladní s hydraulickým nakládacím jeřábem a ložnou plochou, na které se přepravuje přistávací modul kosmické lodě, případně malý ZIL-2906, nebo dle potřeby jiný náklad do maximální hmotnosti 3400 kg.

Druhá verze je tzv. salonní určená pro dopravu osob, ať už zachraňujících nebo zachraňovaných, ta má odvozené typové označení ZIL-49061. V roce 1985 došlo k modernizaci v průběhu výroby spočívající především v použití výkonnějších a lepších radionavigačních a komunikačních systémů pro rychlejší lokalizaci místa dopadu přistávacího modulu (vozy se někdy označují jako ZIL-49065, zpětně byly modernizovány i dříve vyrobené ZILy-49061 a nákladní 4906 - ve fotogalerii jsou všechny vozy modernizované, ať už z výroby či zpětně). Ostatně záchranný tým těchto vozů spolupracuje při hledání kosmonautů s vyhledávacími vrtulníky a letouny a samozřejmě s hledanou posádkou návratového modulu. (Ona i ta doprava nalezených kosmonautů do civilizace je řešena prioritně vrtulníkem, ten však nemůže vzlétnout za každého počasí nebo přistát na daném místě dopadu modulu.)

Lodní šrouby a kormidla pro pohyb na vodě

Lodní šrouby a kormidla pro pohyb na vodě

Vozy typové řady ZIL-4906 jsou uzpůsobeny pro provoz ve všech klimatických pásmech od horkého prašného pouštního prostředí po zasněženou a zamrzlou tundru, mohou plavat na vodní hladině za silného větru při až půlmetrových vlnách. Technické podmínky udávají rozsah pracovních teplot -50 °C až +50 °C.

Šestikolový speciál 6x6 má řiditelnou přední a zadní nápravu a je poháněn kapalinou chlazeným šestilitrovým benzinovým osmiválcem ZIL-508.10 o výkonu 150 koní. Motor je umístěn mezi kabinou obsluhy vozidla a ložnou plochou (4906), případně kabinou cestujících (49061). Maximální rychlost jízdy na souši je 80 km/h a plavby na vodě 10 km/h. Průměrná spotřeba paliva se udává 50 l na 100 km a dojezd 900 km. Dvě stejně velké palivové nádrže mají celkový objem 500 litrů (udávaný dojezd je počítán s rezervou). Kvůli šetření hmotnosti se v konstrukci rámu stroje uplatnily ve velkém měřítku hliníkové slitiny a v konstrukci karoserie sklolaminát.

V kabině obsluhy jsou celkem čtyři sedadla, obsluha však bývá zpravidla tříčlenná. Zajímavostí této kabiny je absence klasických dveří, ale na střeše jsou situovány dva poklopy a obsluha se tak dostává na své místo podobně jako posádka tanku. Takové na první pohled nepraktické řešení bylo možná zvoleno z důvodu jednoduššího zajištění těsnosti obojživelného vozidla, zkrátka se zvolilo řešení jednodušší.

Kabina cestujících má kapacitu až deset sedících osob, pokud některé musí být přepravovány vleže, uváděná kapacita se snižuje. Opět kvůli co nejjednoduššímu řešení jsou aplikovány pouze jedny vstupní dveře, a to v kolmé zadní části vozidla. Z logického důvodu se zde nepoužil poklop ve střeše, ne každý zachraňovaný je ve stavu schopném podávat artistické výkony, taktéž vstup s obsazenými nosítky by byl krajně nepraktický.

Nákladní verze

Nákladní verze

Salonní verze

Salonní verze

Prototypy obou variant vozidla byly dokončeny v roce 1975. Po náročných zkouškách proběhla v letech 1980 až 1991 výroba malé série těchto vozů. Vyrobené počty udávají různé zdroje různě. Celkem se tak pohybuje celkový počet obou typů od pětadvaceti do čtyřiceti kusů, přičemž odhady ve spodní části intervalu vypadají věrohodněji.

Vozy byly zařazovány do záchranných jednotek leteckých a kosmických sil a jejich nejznámější nasazení je právě při vyhledávání a záchraně kosmonautů (a samozřejmě také astronautů). Podle nápadné modré barvy vozidel a připravenosti okamžitě „letět“ do akce vznikla neoficiální přezdívka „Modrý pták“ (v originále „Синяя птица“).

Menší počet vozidel pak obdrželo Ministerstvo pro civilní obranu, mimořádné situace a likvidaci následků živelných pohrom (Министерство Российской Федерации по делам гражданской обороны, чрезвычайным ситуациям и ликвидации последствий стихийных бедствий). ZILy-49061 tohoto provozovatele jsou v barvě bílé. Dva byly nasazeny během záchranných operací v oblasti Drážďan při velkých záplavách v létě 2002. Do Německa je dopravil nákladní Iljušin Il-76.

ZIL 2906

ZIL 2906

Pro terén, se kterým by si neporadil ani ZIL-4906, jako například s bažinami a blátem hlubším než jeden metr, byl určen malý ZIL-2906/ZIL-29061 se šroubovým pohonem (Archimédův šroub, 2 kusy). Nezastavily ho ani močály prorostlé hustou vegetací. Samozřejmě bylo tedy schopné i plavby po „volné“ vodní hladině, kde k pohybu sloužily zmiňované šrouby, a tak nebylo třeba řešit instalaci lodních šroubů jako u jiných obojživelných vozidel. Na delší vzdálenosti se ZIL-2906 přepravoval na ložné ploše ZILu-4906. Velkou nevýhodou malých šroubových ZILů byla nedostatečná přepravní kapacita. I když na propagačních filmech ze zkoušek dokážou vozítka doslova divy, v záchranářské praxi se používala minimálně, jestli tedy vůbec. Marně bychom je hledali i na fotografiích NASA pořizovaných při návratu amerických astronautů přistávajících v modulech Sojuz na širých ruských pláních.

Historie automobilky ZIL

Roku 1916 vytyčila carská vláda program rozvoje ruského automobilového průmyslu, v té době myšleno především na výrobu nákladních vozů pro bojující armádu. V rámci tohoto programu mělo vzniknout šest nových továren. Jednu z nich založila velkopodnikatelská rodina Rjabušinských v Moskvě pod názvem AMO (Автомобильное московское общество, Moskevská automobilová společnost). Ihned byla zakoupena licence na malou jedenapůltunku Fiat 15 Ter. Prvních několik desítek vozů bylo zkompletováno z dílů dovezených z Itálie, pak přišla přestávka zapříčiněná zuřící občanskou válkou.

Vlastní výroba vozů AMO-F-15 podle již zmíněného italského vzoru začala až po zklidnění situace, v roce 1924. Následovaly další typy užitkových vozů, včetně autobusů. Ostatně výroba nákladních vozů se stala hlavní náplní výrobního programu podniku. Ten byl v roce 1931 přejmenován na ZIS (v originále ЗИС - Завод имени Сталина).

Jedním z časových mezníků podniku byl rok 1936. Tehdy začala výroba velkých luxusních osobních automobilů ZIS-101 pro vládní a stranické činitele. Od té doby se podnik zabýval i tímto malým segmentem automobilového "trhu". Především osobní vozy ZIS a ZIL pak často připomínají některé americké automobily, ať už to bylo dáno někdy oficiální spoluprací s americkými firmami nebo jindy řekněme vlastní iniciativou sovětských odborníků.

K přejmenování podniku na ZIL (v originále ЗИЛ - Завод имени Лихачёва, podle Ivana A. Lichačeva, bývalého ředitele ZIS) došlo roku 1956 v rámci probíhající destalinizace.

ZIL-130

ZIL-130

ZIL-131

ZIL-131

Z mnoha produkovaných typů připomeňme alespoň snad nejrozšířenější a nejznámější dvounápravový ZIL-130 a jeho příbuzný třínápravový ZIL-131, který známe i z výzbroje ČSLA. Z méně obvyklých typů musíme připomenout alespoň minibus ZIL-118, ten byl vyroben v počtech nevelkých a existoval i ve formě tzv, specializované rychlé lékařské pomoci, tedy sanitek určených pro prominenty.

Po pádu socializmu a nástupu nových ekonomických pravidel se ZIL dostal do problémů. Objem výroby se postupně redukoval na minimum a v současnosti probíhá demontáž větší části původního obrovského moskevského výrobního závodu, na jehož místě budou stát stavební objekty zcela jiného určení. Například developeři plánují bytové domy, ale měly by se zde nacházet i školy a parky.

Omezená výroba nákladních vozů ZIL dnes běží ve firmě Polimix ve Smolensku, bývalém pobočném závodě ZILu.



Témata: Sojuz




Nejčtenější

Alfa Romeo Giulia Veloce
Chlapská záležitost: Alfa Giulia Veloce se za diesel vůbec nemusí stydět

Jsou auta, jejichž osud dokáže předznamenat samotné jméno. Chlap řídící zjevení jménem Opel Karl musí být buď flegmatik, nebo ho dostal se slevou. Ženská z...  celý článek

Opel Insignia Grand Sport
Nový Opel Insignia přijíždí v plné parádě. Je to grandiózní krasavec

Celým jménem je to Opel Insignia Grand Sport a je to fešák. Minimálně vzhledem má šanci být jedním z nejparádnějších aut své kategorie. Oproti předchůdci zhubl...  celý článek

Porsche Macan Turbo
Úřady zkoumají, zda Porsche nepodvádělo s emisemi

Německé úřady vyšetřují, zda výrobce sportovních aut Porsche nepoužíval software manipulující s výsledky měření emisí výfukových plynů. Oznámil to Spolkový...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.