Každý den následkem toho tři nebo čtyři lidé zemřou, někteří vlastní vinou, někteří nevinní, i děti.
Ale zvykli jsme si. Představa, že by se našimi městy, i tam, kde není dopravní zácpa, auta šinula padesátikilometrovou rychlostí a po přehledných silnicích první třídy devadesátkou, nás mnohé podvědomě znervózňuje.
To by totiž nakonec prakticky nikdo nikoho nepředjížděl. Dát policii více moci je vždycky riskantní.
Jde jenom o to, jestli za to omezení její moci neplatíme příliš draze a jestli to vlastně neplatíme proto, abychom mohli předjíždět.
Jestli se podvědomě nedržíme představy o sobě, po léta pěstované, že na nás žádný zákon neplatí. Snad každý druhý Čech je hrdý na to, že aspoň na něho ne. A dokud se toto nezmění, není asi jiná cesta než dopravní policii více moci dát.
Musíme si zvyknout, že nebezpečí nepředstavuje policista, který by nám napařil pokutu, ale my sami, kteří jezdíme tak, že to na pokutu je.
Konec předjíždění
Pravidla pro zpřísnění režimu represe je zapotřebí zajisté velmi pečlivě připravit, ale další odklad už je neúnosný. Osvěta řidičů, zlepšení kvality silnic - to všechno jsou přece jiné věci, potřebné, které se tím ale ani v nejmenším neodsouvají.
Pokud nepomůžeme prosadit vládu zákona na českých silnicích, nic nepomohou.
