Na startu se hlásilo padesát aut a dvě desítky motocyklů, které musely zvládnout okruh dlouhý 102 kilometrů. "Při akci nehodnotíme rychlost. Soutěží se v dovednostech a vědomostních testech,“ vysvětlil předseda klubu František Nečas.
Prodat veterána? Kdepak. Je to totiž už člen rodiny
V garáži ještě přeleštil červený lak a pak šestapadesátiletý Jaroslav Cibulka ve své bezmála stoleté Aerovce 30 se staženou střechou vyrazil na Boleveckou náves v Plzni.
S veteránem by dojel i k moři
"To auto jsem koupil v roce 1973 za tři a půl tisíce. Jezdil jsem s ním na chatu s dětmi. Běžný provoz. Až později jsem začal jezdit na veteránské srazy," vzpomínal Jaroslav Cibulka. Přiznává, že se jedná o koníčka náročného na peníze a především na čas.
"To je každý měsíc něco. Údržba je nutná. Potřebovalo by to nový lak, tenhle je už starý pětadvacet let," vysvětloval Cibulka.
Jeho auto je třiadevadesátý vůz Aero, jedna z prvních "třicítek", vyrobených v roce 1934. Přesto jeho majitel tvrdí, že by si s Aerovkou troufl dojet třeba i na dovolenou do Chorvatska.
"Dnes s tím dosáhnu rychlosti až sto deset kilometrů v hodině. Ale ne dlouhodobě," upozornil. Jaroslav Cibulka prý už dostal nabídky, aby své auto prodal, ale zájemci zatím neuspěli.
"Myslím, že dnes by se dalo prodat přibližně za tři sta tisíc. Ale nechci, je to člen rodiny," řekl Jaroslav Cibulka.
Jen o pár metrů dál měl plné ruce práce dvacetiletý Tomáš Vlasák. Hlavu plnou dredů měl schovanou pod kapotou zelené Aerovky 30 z roku 1938. "Nechtělo to startovat, ale už to snad pojede," oddechl si po půl hodině mladík ze Stříbra.
Jeho otec koupil auto za šest tisíc korun přesně v roce, kdy se on narodil. Také proto se prý auto u Vlasáků rychle stalo rodinnou záležitostí.
"Tak těch sto v hodině to jede. Náhradní díly se dají sehnat všechny. Repliky se vyrábějí jakékoliv, ale stojí to peníze," řekl Tomáš Vlasák. Otec Jaroslav prozradil, že na běžný provoz má rodina mercedes. "Ale taky už je starší. Ze sedmdesátých let," usmál se Jaroslav Vlasák.
