Světlana Nálepková přiznává, že zpočátku jako řidička jezdila strašně. Má ale spoustu kamarádek, které umějí řídit jako profesionálky
Vzpomenete si ještě, jaké bylo vaše první auto?
Jistě. Když jsem v osmnácti letech udělala řidičák, koupila jsem si od kamaráda stařičkého fiata šestistovku. A s tímto autem jsem pak získávala první zkušenosti. Dneska, z odstupu, na ty začátky nerada vzpomínám. Chodila jsem tehdy se Zdeňkem Mertou, který vlastnil tuzexového Renaulta, kterého tady nikdo neměl.
Shodou okolností mu tehdy kvůli nějakému přestupku vzali řidičák, a proto jsem musela Zdeňka v jeho autě vozit. A tak jsem si zažila spoustu hrůzy, protože jsem pořádně ještě nevěděla, jak mám řadit, a přitom jsem se musela motat v pražském provozu a dávat pozor, abych nepoškrábala ten jeho tuzexový vůz.
Co vám dělalo při řízení největší potíže?
Přiznám se, že nejobtížnější pro mne bylo naučit se dopravní předpisy. Já nemám příliš logické myšlení, proto i testy v autoškole jsem udělala takříkajíc s odřenýma ušima. A pak jsem také jezdila hrozně rychle. Jenže tím, jak jsem musela hodně řídit, začala jsem si dávat větší pozor, zklidnila se a jezdila opatrněji. Byla jsem totiž tehdy v angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a takřka denně jsem dojížděla z Prahy na zkoušky a představení, takže jsem zažila cesty v mlze a na náledí. Největší změna nastala, když se mi narodila dcera Pepina. Pak už mě přestalo bavit jezdit rychle a přišel i trochu strach.
A měla jste někdy havárii?
Ještě jako malá jsem zažila havárii, když se otec cestou do Jugoslávie s námi obrátil na střechu. Tehdy to bylo ošklivé. Jinak musím říci, že mně osobně se při řízení, až na pár drobných bouraček, nic vážnějšího nestalo a doufám, že to tak zůstane.
Která další auta jste měla po prvním fiátku?
Když se mi fiat definitivně rozpadl, koupila jsem si trabanta. Pamatuji se, že mi neustále docházel benzin, protože tohle bakelitové auto nemělo kontrolku a množství benzinu se zjišťovalo pravítkem ponořeným do nádrže. Takže jsem trabanta neustále někde tlačila. Pak jsme s mým prvním manželem Michalem Nesvadbou zdědili po jeho tatínkovi Dacii a následně Renaulta dvanáctku.
Jak dlouho vám to vydrželo?
Dost dlouho, než jsem si koupila rumunského Olcita. Byl to sice nový vůz, ale měla jsem s ním neustále problémy. Když pršelo, nejel, když mrzlo, také nejel, když byl moc horko, nejel. A navíc měl hrozně velkou spotřebu. Asi po roce jsem se ho raději zbavila a koupila si od kamaráda bílého Volkswagena Golf, který byl tehdy autem mých snů. Toho jsem potom měla řadu let. Ale když jsem potřebovala větší zavazadlový prostor a musela vozit koně dceři Pepině, která závodí, začala jsem se poohlížet po něčem silnějším.
A na co padla volba?
Nakonec jsem si na leasing pořídila vůz Nissan Terrano. Byl drahý a za tři roky mě málem zruinoval. Nicméně sloužil a slouží doteď. Vozila jsem s ním koně po celé republice i všechen materiál na stavbu domu, stejně tak kostýmy a rekvizity na představení, a dokonce jsme s ním stěhovali nábytek.
A to s tím Nissanem jezdíte i na nákupy?
Teď už ne. Viděla jsem, že potřebuji auto, s nímž lze všude dobře zaparkovat, nemá příliš velkou spotřebu a hodí se na mé neustálé pendlování z místa na místo. Proto jsem si nedávno koupila Fiata Pandu a zatím jsem s ním náramně spokojená.
Dokážete si na autě něco opravit?
Umím si změřit olej a také jsem si vyměnila stěrače. Ale když se mi cokoliv stane, raději vyhledám nejbližší servis. Kdybych náhodou píchla, musela bych plakat na krajnici a stopovat někoho, kdo by mi vyměnil kolo.
O ženách se říká, že jsou špatné řidičky. Co si o tom myslíte?
Podle mne je to jen předsudek zděděný po generaci našich rodičů z dob, když ženy tolik nejezdily. Myslím si, že dnes jsou mnohem horšími řidiči ti chlapi, kteří sedí za volantem v klobouku nebo v čepici. Skutečností je, že ženy příliš neriskují a neřídí tak rychle. Sama mám spoustu kamarádek, které řídí jako profesionálky - velmi dobře.
Jezdíte často i v zahraničí. Troufnete si porovnat, jací jsou Češi řidiči ve srovnání se světem?
Myslím, že jsme špatní řidiči. Horší než my jsou snad jen Holanďané a Belgičané. Jsme málo pohotoví, spousta lidí vytáhne auto jen o víkendu nebo o dovolené, nemá tolik zkušeností a na jízdě je to pak hodně znát. Tragédií jsou také mladíci, kteří s ještě neoschlými řidičáky usednou za volanty silných aut, opájejí se rychlostí, předjíždějí druhé, i když vůbec nevidí před sebe, a pak způsobují zbytečné havárie.
 |
