Ještě letos jel Alois Samohýl coby dvaaosmdesátiletý Barum Rally. Jako předjezdec se synem vyrazil na atraktivní městskou erzetu v ulicích Zlína. Seděl v historickém voze Laurin & Klement z roku 1907. Kolem cesty aplaudovaly tisíce diváků.
"První kolo jen tak projeli, ale ve druhém se v nich rozhořelo závodnické srdce. Jako by Lojza tušil, že je to jeho poslední závod. Měl z toho úžasnou radost a ještě hodně dlouho jsme o tom mluvili," vzpomíná ředitel Barum Rally a přítel Aloise Samohýla Miloslav Regner.
Když o tom teď mluví, hlas se mu chvěje. Šlo totiž skutečně o labutí motoristickou píseň slavného zlínského podnikatele. Alois Samohýl v neděli 27. listopadu zemřel.
Osudným se mu stala zlomenina krčku. Při léčení v Olomouci se k tomu přidal zápal plic a unavený organismus už tuto zátěž nevydržel.
V záhlaví smutečního oznámení stojí věta: Neznal v celém svém životě nic než práci a lásku ke své rodině.
"Odchází opravdová zlínská legenda"
Alois Samohýl svůj život spojil s auty. Byl prodejcem tuzemských vozů Škoda, které nabízel zákazníkům přes 60 let. Vlastnil muzeum veteránů s více než 160 vzácnými exponáty. Býval i občasným jezdcem rallye a po listopadu 1989 někdy mluvil do politiky. Pořád zůstával výraznou postavou, kterých není mnoho.
"Odchází jedna z opravdových zlínských legend," prohlásil zlínský primátor Miroslav Adámek.
Firma Samohýl má sídlo ve Zlíně-Loukách. Po levé straně třídy Tomáše Bati stojí několik budov. Řada z nich je plná aut. A nachází se tam i nevelká kancelář, v níž podnikatel Samohýl sedával. Skoro každý den.
Jeho blízcí spolupracovníci říkají, že chodil do práce, i když by dávno nemusel a za vydělané peníze by si mohl užívat někde u moře. Ale to nebylo nic pro něho.
"Myslím, že jsem řadu lidí něco naučil. A jsem za to vděčný, protože právě na lidech se dá stavět," uvedl Samohýl před časem v jednom rozhovoru. Pohřeb se koná v pátek 2. prosince ve 12:30 v kostele svatých Filipa a Jakuba ve Zlíně.
