Někdejší Sovětský svaz se sice navenek prezentoval hesly o "neomezených možnostech" a porážce kapitalismu, skutečnost však byla diametrálně odlišná. Platilo to i pro tamní automobilový průmysl, který za vyspělým světem silně zaostával.
Proto se sovětští vůdci rozhodli vybudovat zcela novou automobilku vyrábějící osobní vozy dle západní licence. První vůz, VAZ 2101 Žiguli, vyjel z nové ruské automobilky před čtyřiceti lety, 19. dubna 1970.
Sovětští komunisté se při volbě západního partnera pro stavbu automobilky rozhodovali mezi italským Fiatem a francouzským Renaultem. Údajně prý proto, že spolupráci s kapitalisty mohli alespoň částečně omluvit účastí komunistických stran v tamních vládách. Volba padla na italskou automobilku a její model Fiat 124, který byl za rok 1966 vyhlášen evropským Autem roku.
Smlouva o výstavbě továrny a licenční výrobě vozu byla podepsána v roce 1966. Za místo stavby bylo zvoleno město Togliatti, někdejší Stavropol na Volze, který byl již v roce 1964 přejmenován po italském komunistickém politikovi Palmiro Togliattim. Zde za vydatné pomoci italských odborníků vyrostla během čtyř let mamutí továrna, Volžský automobilový závod (VAZ), vybavená nejmodernější technikou. Za továrnu a licenci Sovětský svaz údajně zaplatil hlavně dodávkou surovin a ocelových plechů.
Blogerka idnes.cz v žigulíkuJolana Dominguez vzpomíná na mládí a své první auto - čtěte ZDE |
První upravený fiat z Togliatti získal odolnější podvozek, brzdy a pérování, nový motor a název Žiguli podle nedalekého pohoří. V zahraničí, na autosalónu v Bruselu, byl představen pod názvem Slavia, záhy se však pro vývoz začala používat značka Lada. V někdejším Československu se vžil hlavně původní název počeštěný na "žigulík".
Na ruském trhu se auto začalo prodávat v srpnu 1970 a stalo se doslova senzací a následně nedostatkovým zbožím. Zájem budilo i v zahraničí, především na trzích sovětských satelitů. Zde patřilo díky chudičké nabídce k tomu nejlepšímu, co se dalo koupit. Auto s motorem o objemu 1197 cm3 a výkonu 44 kW uvezlo 400 kg nákladu a nabízelo 380 litrů zavazadlového prostoru. V březnu 1972 navíc VAZ začal vyrábět i verzi kombi (VAZ 2102) a o rok později lépe vybavenou Ladu 1500 (VAZ 2103).
V Československu se žigulík začal prodávat v roce 1971 a stal se velmi žádaným zbožím a do jisté míry i symbolem společenského postavení. Žigulík, a především pak některé další modely VAZ, totiž nabízel více pohodlí, poměrně kvalitní zpracování i vyšší výkon než většina tehdy dostupných vozů. Údajně i proto, že díky zahájení výroby v Sovětském svazu musela mladoboleslavská automobilka ukončit ambiciózní projekt nové typové řady škodovek Š 720 s motorem 1250 až 2000 cm3 a italským designem, který by prý ruským vozům příliš konkuroval.
Do roku 1989 v Československu jezdilo přes 365 000 vozů VAZ (oblíbený byl například VAZ 2106 - Lada 1600 z roku 1977) a prodalo by se i mnohem více, kdyby byly. Ještě v roce 1988 prodejce Mototechna evidoval 120 000 zájemců o koupi vozu Lada, přitom jejich dodávky se pohybovaly kolem 10 000 kusů ročně. Po roce 1989 a otevření trhu Západu zájem opadl takřka k nule.
Nicméně v Rusku a dalších postsovětských zemích byla auta z Togliatti stále populární. Kromě osobních vozů slavila velký úspěch například i terénní Lada Niva (VAZ 2121) úspěšně prezentovaná na slavné dakarské rallye, která se jako jeden z mála sovětských výrobků prosadila i na Západě.
Firma, přejmenovaná na AuvtoVAZ, je nyní stále největší automobilkou v Rusku. Loni vyrobila téměř 300 000 vozů Lada a přes 40 000 souprav součástek pro jejich montáž. Společnost již řadu let spolupracuje s americkou General Motors, má s ní společný podnik produkující některé modely značky Chevrolet. V roce 2007 koupil 25 procent akcií AvtoVAZu francouzský Renault s tím, že podpoří ochabující výrobu vozů Lada a ruská firma začne později vyrábět i vozy značek Renault a Nissan.
vzpomínky na laduAuto nezmar: Žigulík z Togliatti Jo auto nezmar. Prostě bomba. Právě jsem se po návratu z vojenské základní služby rozhodoval, jakým fárem bych zdejší děvčata zaujal. Na trhu v tehdejší době kralovaly škodovky, dacie, žigulíky a v neposlední řadě chryslery a fiaty z Tuzexu. Ostatní vozy byly pod kontrolou státní plánovací komise. Fakt velký výběr s porovnáním dneška... Moc peněz nebylo a tak jsem se rozhodl pro nákup staršího žigulíka a dobře jsme udělal. Odvezl celou rodinu a zavazadlový prostor byl taky k nezaplacení. Měl jsem kombi, což byla v té době bomba. Auto jezdilo tak perfektně, že ani nepotřebovalo nějakou zvláštní údržbu. Ta se tak skládala jen z kontroly oleje a filtru. Jinak bylo dobrým zvykem autíčko krmit speciálem a nebo suprem. Výlety a odvoz materiálu (řádně koupeného!) zvládal žigulík na sto procent a v kopcích na cestě k Miličínu u Votic nechával nejednu škodovku za sebou, jak v létě chladí. Votickou silnici a stoupání, to měl žigulík tuze rád. Tam se prověřila vždy kvalita vozu, žigulík nikdy nezklamal a vždy jsme dojeli vpořádku. Poradil si i s lesním terénem. Měl jsem chalupu u lesa a plně naložen s celou rodinou si zpíval a hladce se sunul k cíli. Tam dostal pravidelnou kontrolu, hezky se osprchoval a byl schopen vždy s námi dojet hlavně bezpečně do místa určení. Auto k nezaplacení: žigulík z Togliatti z roku 1980. Všechna čest! František Staněk, bloger iDNES.cz, |
