Rakouská i německá lyžařská střediska jsou za volného provozu pro Čechy dostupná za pár hodin. Samozřejmě autem. Vzdálenější, zato atraktivnější jsou skiareály v Itálii, Švýcarsku nebo Francii. Každou zimu se desetitisíce českých milovníků hor vypraví s lyžemi do alpských zemí. Ale někteří cestou zažijí nepříjemné problémy. Mnoha potížím se však dá předem vyhnout. Jak? Co nezapomenout při cestě na lyže? 1. Nezapomeňte povinné ručení 2. Předem nastudujte cestu 3. Správně upevněte lyže 4. Dodržujte předpisy 5. Registrujte všechny značky 6. Nezapomínejte na odpočinek 7. Sledujte dopravní informace 8. Co je asistenční služba
Plánujeme cestu
Zatímco naši otcové trávili dlouhé hodiny s tužkou a blokem nad mapami, dnes stačí ke kalkulaci nejvýhodnější trasy a času potřebného na cestu usednout k počítači připojenému k internetu. Na síti je hned několik velmi jednoduchých takzvaných "roadplannerů"; stačí jen zadat místo startu a konečnou destinaci a během několika vteřin je k dispozici podrobný popis trasy včetně kilometráže. Některé programy navíc nabízejí odhad spotřeby a času. "Rámcově poradit trasu umíme samozřejmě i po telefonu nebo za pár desetikorun vám na našich pobočkách vytiskneme mapu, zjistíme ceny benzinu a podáme informace o uzavírkách v zahraničí," nabízí navíc informační služby ÚAMK jeho obchodní ředitel Jiří Wolf.
Kolony čekají všude
Vždy při cestě autem do zahraničí je nezbytné mít s sebou doklad o zaplaceném povinném ručení. Na hranicích se úředníci cizích států i národní dopravní hlídky mohou po "zelené kartě" ptát, a především ji můžete potřebovat při dopravní nehodě.
Správně naplánovat cestu znamená předem se informovat, zda všechny dálnice a hraniční přechody, které hodláme projet na trase, jsou v provozu. Se znalostí přesné délky trasy lze také správně odhadnout hodinu příjezdu a načasovat i osvěžovací zastávky.
Při transportu lyží na střeše auta je třeba dbát na jejich perfektní zabezpečení. Upevňují se špičkami dozadu. Opačně totiž hrozí jejich uvolnění proudem vzduchu nebo nepříjemné vibrace.
Snažte se dodržovat dopravní předpisy státu, jímž projíždíte. V zemích EU jsou dopravní policisté při vyšetřování přestupku hodně komisní a pokuty jsou podstatně vyšší než v tuzemsku.
V Česku dosud není známá značka, která zakazuje vjezd aut bez sněhových řetězů. V Rakousku je v zimních střediscích velmi snadné se s ní potkat. A její nerespektování bývá drahé.
Za volant patří jen odpočatý řidič. Noční odjezd za lyžováním po práci stejně jako návrat domů po celodenním sjíždění kopce na lyžích přinášejí řidiči vysoké riziko mikrospánku z únavy.
I zahraniční éter je plný dopravních informací. Stačí školní základy němčiny a všimnout si značky s frekvencí, na které místní dopravně-informační rádio vysílá. Tím se lze vyhnout například uzavřené dálnici, náledí nebo nehodě. O velkých dopravních problémech v zahraničí dokážou telefonicky informovat i některá dopravní infocentra.
Hledání servisu, odtah, a dokonce i část nebo kompletní zaplacení lze svěřit předplacené asistenční službě. Velmi draze může totiž přijít technická závada na autě tam, kde je pro řidiče obtížné domluvit se s mechanikem.
Na dopravní zácpy jsou už v Rakousku nebo Německu zvyklí. Jenomže zatímco Němec nebo Rakušan si pustí v autě rádio a prostě počká, protože jede jenom z práce, našinec propadá nervozitě, neboť mívá obvykle před sebou ještě pár stovek kilometrů. "Už jsem několikrát zažil, že Češi se snažili předjíždět po krajnici. Často končili s pokutou," vzpomíná řidič zájezdového autobusu Alexandr Krakauer. Ze zkušenosti tvrdí, že kolony v západní a jižní Evropě se chovají jinak než v tuzemsku: "Zácpa třeba v Rakousku nebo v Itálii se pořád sune kupředu. Vidíte, že se doprava rozjíždí."
Do Francie daleko
Zatímco do rakouských středisek se dá zajet třeba jen na sobotu a neděli, do Itálie nebo ještě dál do Francie se obvykle vyráží na delší dobu. Cesta tam totiž může trvat 15 i více hodin. Je třeba počítat s větším obnosem peněz nejen za benzin či naftu, ale také za poplatky u rakouských tunelů nebo za mýtné na italských dálnicích. Nepříjemná je i povinnost koupit dálniční známku pro Švýcarsko. Je k mání totiž jedině roční a prodraží cestu skoro o tisícikorunu. Tuzemským cestám do hor se budeme věnovat na tomto místě počátkem prosince.
Asistence pomůže
Pro případ nehody není od věci si před odjezdem na hory zaplatit silniční asistenční služby. Jsou už běžné v každé evropské zemi. Část služeb dostávají často klienti bank, pojišťoven nebo leasingových společností jako bonus při podpisu smluv či k platebním kartám. Většinou jde jen o omezené krytí počátečních nákladů při řešení následků automobilové nehody nebo vzniku závady například cestou z dovolené. Skutečně komplexní balík služeb prakticky pro všechny značky automobilů lze pořídit až za několik stokorun. "My prodáváme asistenci třeba jen na čtvrtek a platná je v plném rozsahu jak v zahraničí, tak v tuzemsku," nabízí obchodní ředitel ÚAMK Jiří Wolf. Zatímco roční paket asistenčních služeb přijde majitele vozu zhruba na 1900 Kč, tříměsíční asistenční karta je za 850 Kč.
Jak vozit lyže?
Celkem dobře jsou na tom lidé, kteří vyrážejí na lyžařský výlet ve víceúčelovém automobilu, větším offroadu nebo alespoň s vozem kombi. Lyže se většinou bezproblémově vejdou dovnitř. Některé osobní vozy navíc mají uprostřed zadní lavice "tunel", kterým lze také lyže z kufru prostrčit. "Vždy bych doporučil mít lyže v obalu nebo alespoň pod ně podložit deku, aby ostré hrany nepoškodily vnitřní potahy," radí obchodní ředitel ÚAMK Jiří Wolf. Nejpohodlnější pro transport lyží je střešní nosič. "Sjezdové i běžecké lyže lze naložit na běžné střešní hrazdy, ale máme i speciální nosiče, patentní držáky a střešní boxy," vypočítává sortiment společnosti Auto Design Plus Jindřich Sojka. Nabízí dokonce samoupínací nosiče, které dokážou rozlišit mezi carvingovými a běžnými sjezdovkami. Pro ty lepší platí, že je lze zamknout, takže lyže na střeše vozu je možné ponechat i na nehlídaném parkovišti.
Kritická místa na evropské silniční mapě
Rozvadov, Folmava, Dolní Dvořiště, Hatě a Mikulov mohou být na začátku prázdnin, před svátky nebo před delším víkendem přeplněny. Spolehlivé zpravodajství o čekacích dobách přinášejí několikrát denně česká rádia.
Rakouské a německé dálnice - v okolí Vídně, Lince, Salcburku, Innsbrucku a Mnichova je možné dostat se do dálniční kolony. Hrozí vždy v pátek odpoledne a v neděli večer, před rakouskými svátky i německými prázdninami. Varování před nimi poskytne český infoservis a lokální rádia.
Brennerský průsmyk - mezi rakouským Innsbruckem a italským Bolzanem překonává dálnice sedlo ve výšce 1374 metrů. I přes heroické nasazení silničářů se tu občas nedá projet pro přívaly sněhu. Zdržení nebývá delší než několik hodin. Podobné problémy lze zažít i na několika místech v okolí Innsbrucku.
Údolní silnice - přístup do lyžařských středisek je obvykle úzkou údolní silnicí. Střídající se turnusy rekreantů ji dokážou svými vozy i na několik hodin zcela ucpat. Je to specialita především francouzských středisek, i když v Rakousku se s podobným jevem lze také snadno. Zde navíc může policie kontrolovat, jestli řidič dodržel značení přikazující vézt s sebou sněhové řetězy.
| Turistické informace, ale i informace o dopravě a hraničních přechodech naleznete na adrese doprava.idnes.cz |
