Tenisáky do zadních pružin používám dodnes, je to naprosto dokonalé. Vejčitá péra s tlumičem mimo se naplní tenisáky a máte progresivní pneumatické pružení zdarma. Auto je mnohem stabilnější hlavně když je hodně naložené a karoserie nikdy neklesne, kola zůstávají mimo blatník.

Nejvíc mne pobavil dědeček kovář, se svou předělávkou žigulíka na tank

Autorka zapomněla přidávání deci, dvou deci benzínu, nejlépe technického, do motorového oleje, pokud se auto muselo nechávat venku přes noc stát ve velkých mrazech.

No nevim, za socialismu byly silnice leckdy v dobrem stavu. Moc se nejezdilo a zbozi nevozilo. Nemel je kdo znicit.

On tam byl rozdíl. Tehdy byly silnice ničené nejvíc těžkou zemědělskou technikou nebo těžkými náklaďáky z podniků. Takže byly víc zničené místní silnice.

Dnes je asfalt ničený obecně příliš silným provozem, protože při takovém provozu už samoregenerace asfaltu slitím prasklin v létě za horka prostě bestačí, přes zimu ten asfalt popraská a vymlátí se díry několikrát. Takže jsou víc ničené dálnice a frekventované hlavní silnice.

Banán do diferáků byl legendární, akorát sehnat to někdy dalo víc práce než to opravit, podobně známé bylo hořčice nebo vejce do chladiče.

A flikování nepozinkovaných karoserií bylo na román. U nás se podlepovalo plátnem a epoxidem vyrovnalo a zbrousilo, soused regulérně novinama - několik vrstev rudého práva do mokré barvy, zaschnout, přetřít základovkou a prahy jako nový

U jednoho auta to došlo tak daleko že přestala vést k některým světlům kostra a tahala se extra dvoulinka...

Hele, taky jste používal epoxid! Prodávaly se takové pláty na opravu lodiček.

Tou stavební pěnou jsem kdysi na dosluhující Š120 měl vyplněné prahy a zrekonstruovanou spodní třetinu zadního nárazníku (následek známého zlomení zadní poloosy, člověk se pak naučil, že nemá povrzávání zadních kol podceňovat ) Po překytování a nalakování to vypadalo dokonale i po 3 letech, kupující mi to nechtěl věřit, když jsem ho s tím seznamoval.

Na stavební pěnu nedám dopustit, je to úžasný pružný, velmi přilnavý a dobře opracovatelný materiál a k zastavení koroze se mi osvědčila lépe, jak různé profi tmely (když se po vytlačení zamíchá, tak nepění a je z ní normální kvalitní tuhý PU tmel).

Pěna byla tragická v tom že od toho okamžiku se tam držela voda a hnilo to dvakrát rychleji, ale ve své době to bylo zpestření domácích oprav, to bezesporu

MB 1000 - skelný laminát zakryl leccos, když nebyla chuť laminovat, osvědčil se hadr nebo gáza se sádrou. Dalo se to nacpat všude, zvenku to šlo krásně uhladit a kupodivu to dost dlouho vydrželo.

obyčejný ručník byl dobrý

Já prahy a zádní šavle u Š100 zalil Eprosinem. Vydrželo to až do konce auta.

Jsem vyučen autoklepmíř u ČSAO.

Dělal jsem Volhy na konci 70.let na Černokostelecké v Praze.

Prahy, nosníky, výstuhy pro hever, lemy zadních blatníků,... to nebylo dodáváno jako náhradní díl. Ruční práce. Když si člověk blbě stočil a naohýbal prah, pak se nadřel napasovat na auto tak, aby prah lícoval se dveřmi.

Taky jsem bývalý majitel Volhy 24. Tchán mi z Ruska dovezl nějaký olej do diferenciálu... pak byl zticha, jen v zimě to trvalo, než se olej rozehřál.

Já krátce po roce 89 pozoroval Ukrajince, jak si opravovali Olcita. Na výměnu prahů jim stačil dvorek, kladivo, špalek, flexa a svářečka. Jako materiál plechy ze starých praček.

Jojo to byla doba, na vojně při přechodech techniky na zimní a letní provoz, se to muselo dávat do cajku, malé prorezavělé dírky v plechu, se zalepily namočeným chlebem a přetřelo barvou, ono to sice krátkém čase zase vypadlo, ale při kontrole papalášů to svůj účel splnilo, tis poplácali po ramenou, jak jsou připraveni a šli to mohutně zapít