Klement před Laurinem
Ve Velvarech, proslavených dodávkou vařených vajec pro zušlechtění malty na stavbu Karlova mostu, se roku 1868 narodil Václav Klement. Po absolvování pěti tříd obecné školy ho macecha (maminka mu umřela, když mu bylo 11 let) poslala pracovat jako vodiče volského potahu k místnímu kováři.
Z této role ho naštěstí zakrátko vysvobodil jeho učitel, který znal chlapcův potenciál, a neperspektivní místo u kováře tak považoval za krok zpět. Vyjednal mu učňovské místo u knihkupce Vokouna ve Slaném. Zde si Klement nejen doplnil vzdělání četbou knih, ale také propadl cyklistice.
Václav Klement
Staré kolo, dá-li se to tak nazvat, ještě vzoru kostitřas, mu za drobný poplatek občas zapůjčil továrník Michl. Ten byl mimo jiné i výrobcem vysokých kol, přesto k zápůjčce poskytl zastaralý a léta nepoužívaný kostitřas vytažený z nejtemnějšího rohu kůlny. Klementovi vyjížďky po čase ukončila nehoda, kdy sjel do příkopu a Michlův „poklad“ zničil.
Ve Slaném si Klement vedle učňovství udělal externě i tři třídy měšťanky. Takto intelektuálně vyzbrojen odešel do jednoho velkého pražského knihkupectví dělat příručího. Zakrátko díky svým schopnostem dostal osmnáctiletý dravec nabídku vést mladoboleslavské knihkupectví Jana Novotného.
Takové významné místo, byť tehdy v podstatě v nepříliš významném městě, se neodmítá. A v Mladé Boleslavi se po splnění povinností v obchodě věnoval ve volných chvílích i společenskému životu. Konkrétně se angažoval v místním cyklistickém klubu, který si ovšem nejprve musel založit. Svou energií pro tento sport získával další občany ospalého posádkového města.
Pan Novotný byl pracovními úspěchy mladého Klementa nadšen do té míry, že mu nabídl k odprodeji svoji knihkupeckou živnost. To Klement přijal a měsíčními splátkami manželům Novotným vyrovnával nabývací vztah k teď už svému obchodu.
Vedlo se mu dobře, ale jeho energická povaha stále myslela na bicykly. Dokonce začal nabízet zájemcům dodávku kol a jejich příslušenství ve svém obchodě. Ale bez povolení, na zapřenou úřadům. Také se říká, že jezdil na kole nabízet knihy do okolních vsí. A přitom si všiml zajímavého úkazu. U venkovanů budilo mnohem větší zájem to kolo než samotné knihy. Sen o novém oboru podnikání se opět zvětšil.
Kostitřas, dle svého vynálezce Michauxe se mu říkalo také mišódka. Na něčem podobné začínal Klement jezdit ve Slaném.
Kolo Germania, výrobek německé firmy Seidel & Naumann. Kolo stejné značky a modelu se Klementovi rozbilo v roce 1894.
Rok 1894 přinesl do jeho života dvě významné události. Nejprve se mu rozbilo nové kolo Germania a poté se oženil s Antonií Jakšovou. Díky nevěstinu věnu splatil zbývající částku za obchod. Řešení problému s poškozeným kolem je potom příběhem všeobecně známým. Reklamační dopis, psaný samozřejmě česky, nevyvolal u ústeckého zastupitele německého výrobce kladnou rezonanci a vrátil se s poznámkou, ať pisatel, pokud něco chce, použije příště srozumitelný jazyk. A to byla poslední kapka k vykrystalizování touhy po vlastním podniku na opravu a prodej bicyklů.
A Laurin před Klementem
Václav Laurin se narodil v Kamení nedaleko Turnova v roce 1865. Rodina Laurinů byla chudá, živila se zemědělskou prvovýrobou. Život v Kamení byl tvrdý. Protože malý Václav vynikal nad ostatní manuální zručností a technickým myšlením, dopřáli mu rodiče ze své strany maximum tím, že ho poslali na vyučení strojním zámečníkem.
Václav Laurin
Jako vyučený zámečník již sám odešel na řemeslnickou školu do Mladé Boleslavi. Poté získával další a další pracovní zkušenosti v roli zaměstnance různých zámečnických dílen v Libereckém kraji a stihl si i udělat zkoušky pro obsluhu parních strojů v Drážďanech, než se ocitl v Turnově. Tam se stal společníkem jakéhosi pana Jana Krause, výrobce velocipedů.
Po nějaké době Krause zavalil příliv bohatství z dědictví a s takovým nečekaným kapitálem za zády získávalo jeho ego ve společném podniku výrazně navrch. Od přírody zdrženlivý Laurin neměl zapotřebí tiše snášet čím dál častější podnikatelské výmysly průbojnějšího kolegy, a tak se rozhodl podnik opustit. Ti dva beztak k sobě nikdy neměli moc blízko a jednou by k tomu asi stejně došlo. A tak bylo lépe, že se to stalo dříve než později. Náladu si Laurin zlepšil sňatkem s Emílií Beranovou z Jiviny.
Laurin chtěl u výroby kol zůstat a založit si na to vlastní firmu. Nevelký Turnov však neměl potenciál absorbovat ve svém katastru dva strojírenské podniky se stejným výrobním programem. Proto Laurin západní bránu Českého ráje opustil a odešel za štěstím do Mladé Boleslavi.
Osudové setkání
A tak na konci první poloviny devadesátých let žili a pracovali v Mladé Boleslavi dva cyklističtí nadšenci s ambicemi založit podnik na opravu, prodej a hlavně výrobu jízdních kol. Jeden o druhém věděli a bylo jim jasné, že založit dva takové podniky na jednom místě by bylo kontraproduktivní. Navíc každému něco chybělo, bouřlivý Václav Klement byl zdatný obchodník, ale po technické stránce jisté nedostatky měl. Naproti tomu tichý až zádumčivý Václav Laurin byl excelentní technik, ale k obchodování mu už z jeho povahy jakékoliv vlohy scházely.
Z popudu Václava Klementa se tedy konala osudová schůzka, kterou zorganizoval jeho přítel Judr. Zimmermann. Zde došlo k dohodě obou Václavů ve věci založení společného podniku. Po získání všech povolení zahájila firma Laurin & Klement přesně před 120 lety, dne 17. prosince 1885, svoji činnost v pronajatých prostorách domu v Benátecké (dnes Pražské) ulici. Kromě obou zakladatelů zde pracovali i dva dělníci a jeden učeň. A starost o Klementovo knihkupectví vzala na svá bedra mladá paní Klementová.
V tomto domě sídlila firma Laurin & Klement v samém počátku své existence.
Začátkem následujícího roku nastoupili další zaměstnanci a později byl pořízen i malý parní stroj o výkonu dvou koní. Do té doby byly totiž firemní stroje, jako soustruh, vrtačka či bruska poháněny šlapáním. Parní stroj pohánějící vybavení dílny pomocí řemenových převodů zvýšil produktivitu i komfort práce.
Výroba rostla utěšeně. Zprvu byl trochu problém s odbytem, jednou se i stalo, že Klement musel nová kola hned po vyrobení udat v zastavárně, aby bylo na výplaty. To se však brzy spravilo a firma se začala rozvíjet.
Kola se prodávala pod názvem Slavia. S tímto vlasteneckým nápadem přišel tichý Václav Laurin. On toho moc nenamluvil, ale když už něco řekl, tak to stálo za to.
A alespoň jedna zajímavost k původní dílně: Té lokalitě na periferii města, kde stála, se říkalo U sedmi zlodějů. Asi se tam, zejména po setmění, nepohybovala vybraná společnost. Ale díky tomu Laurin s Klementem platili za pronájem pouhých 60 zlatek čtvrtletně, což byla přibližně polovina prodejní ceny jednoho kusu levnějšího modelu bicyklu.
Nová továrna a motocykly
Stávající prostory přestaly za pár let vyhovovat. V roce 1898 vyrostla zcela nová fabrika na zakoupeném pozemku, tehdy ještě v polích a sousedícím se silnicí z Boleslavi do Kosmonos. A tehdy to byla opravdu skutečná fabrika, měla komín a 1 100 m² zastavěné plochy.
Zpočátku tam pracovalo 32 dělníků, 6 učňů, 3 úředníci a 32 koní ukrytých v parních strojích. A samozřejmě i oba zakladatelé, kteří tam byli jako doma. Z dnešního pohledu skromná továrnička neustále rostla jak počtem zaměstnanců a objemem výroby, tak i rozlohou.
Továrna Laurin & Klement v roce 1898
V roce 1898 se stala ještě jedna důležitá věc. Václav Klement navštívil Francii a domů si přivezl pro středoevropana nevídanou novinku, motocyklettu Werner. Zkoušení tohoto bicyklu s přidaným benzinovým motorem nad předním kolem v okolí města končívalo fiaskem. Jezdec stroj spíše tlačil, než na něm jezdil.
Laurin s Klementem se rozhodli vyrábět vlastní motorová kola, ale mnohem lépe. V podstatě vymysleli motocykl moderní koncepce, kdy se nesnažili umístit stůj co stůj motor „někam“ na běžné jízdní kolo, ale zkonstruovali speciální rám právě „kolem“ motoru. Ovládací prvky pak soustředili na řidítka, což bylo bezpečnější, než kdyby řidič musel hledat různé ovládací prvky všude kolem sebe. A majstrštykem také bylo elektromagnetické nízkonapěťové zapalování příznivě nízké hmotnosti vlastní konstrukce.
I motocykly se stejně jako bicykly vyráběly pod jménem Slavia. Ve své době se nikde jinde na světě nevyráběly motocykly stejných kvalit. V soutěžních kláních nenašly motocykly L&K konkurenci, závodníci na nich sbírali jednu cenu za druhou i v zahraničí. Často se stávalo, že na medailové pozice nepustili jezdce jiných značek.
První automobil L&K
Deset let po založení firmy byl na konci roku 1905 představen první a hned úspěšný automobil Laurin & Klement, pojmenovaný Voiturette A. Automobily se staly hlavním výrobním programem firmy a později i jediným. Laurinky získaly věhlas na celém světě, k tomu jim dopomohly i úspěchy na poli motoristických soutěží.
V roce 1925 došlo k fúzi s kapitálově silným koncernem Škoda, což mělo za následek nebývalý rozmach boleslavské automobilky. Automobilka Škoda se pak stala s nástupem druhé poloviny třicátých let z hlediska objemu výroby osobních aut nejvýznamnějším podnikem svého oboru v Československu.
Do současnosti automobilka vyrobila přes 18 milionů aut, z toho většinu pod značkou Škoda. Od roku 1991 Škodu vlastní německý koncern Volkswagen a ročně vyrobí více než jeden milion vozů.
Kulatiny Škody slaví muzeum výstavouFOTKY Z VÝSTAVY VE FOTOGALERII Pět vozů připomínajících 120letou historii automobilky Škoda Auto představuje na výstavě, která skončí v neděli 27. března, Národní technické muzeum v Praze. K vidění jsou dva modely Laurin&Klement, dvě Škody a jeden automobil, který nese obě značky.   Na výstavě je k vidění asi nejslavnější sportovní osobní automobil Laurin&Klement pod označením FC z roku 1908. Ten byl vyroben v celkovém počtu 19 kusů. Dalším exponátem je Laurin&Klement model S z roku 1911 a vůz pod smíšeným označením Laurin&Klement - Škoda 110 vyrobený v roce 1928. Značku Škoda pak reprezentuje Rapid (1937) a sportovní automobil Škoda Fabia Super 2000 z loňského roku. Součástí výstavy je i dopis s neuznanou reklamací kola Germania VI firmy Seidel&Neumann, která odstartovala dráhu Václava Klementa jako výrobce bicyklů vlastní konstrukce. |
