Systém bezpečnostního značení skel jinak vypískování speciálního kódu na všechna okna automobilu - významně zvyšuje naději na vrácení ukradeného vozu pravoplatnému majiteli. »Jestliže policie vloni objasnila šestnáct procent z krádeží motorových vozidel, a v Praze se to podařilo dokonce jen v šesti procentech případů, z kradených aut s pískovaným kódem vypátrala zhruba třicet procent,« konstatuje Martin Pajer, ředitel pražské firm y zaměřené na prověrky původu motorových vozidel a jejich zabezpečení.
Evropa poznala bezpečnostní značení skel již koncem sedmdesátých let a v tomto desetiletí se systém šíří i v tuzemsku. »Vychází z předpokladu, že zloděj se bude snažit co nejrychleji po krádeži vozu změnit jeho identifikační znaky,« pokračuje Martin Pajer. »Velmi jednoduše nahradí státní poznávací značku, pozmění třeba identifikační číslo vozidla (VIN), číslo motoru a případně i další znaky na skrytých místech karoserie. V ůz vybaví novým technickým průkazem. Ale když má automobil pískováním označená skla, přibývá zloději další nelehký úkol. U dražších vozidel jsou skla drahá - například zadní okno Mercedesu či BMW stojí s výměnou třicet tisíc korun i víc. Samotná práce je časově náročná, neboť současná auta mají okna většinou lepená a po jejich výměně má vůz alespoň čtyřiadvacet hodin stát, aby lepidlo dostatečně zatvrdlo.« Odstranění odborně zhotoveného kódu ze skla je přitom prakticky nemožné. Sklo buď praskne nebo na něm zůstane nepřehlédnutelná optická vada. »To všechno jsou důvody, proč zloděj raději nechá auto s označenými skly být a poohlédne se po jiném, bez pískovaných znaků,« konstatuje Michal Roček, který se v Praze zabývá bezpečnostní identifikací motorových vozidel. Pro výběr firm y,jež skla auta označí, radí volit jen takovou, která vypískované údaje ukládá do policejní databanky. »Při kódování by měl motorista požadovat nejen doklad o tom, že služba je schválena, ale také bezprašné kódování a označení značkou CZ. Ta symbolizuje Českou republiku a usnadňuje identifikaci auta i v zahraničí,« říká Michal Roček. »Dobré je kolorování kódu kvůli lepší viditelnosti a spolu s tím i tajné značení UV-barvou v interiéru vozu. K ompletní služba stojí u různých firem od šesti set do patnácti set korun.« Označování vozidel a jeho částí UV-značením (systém Ultra V iolet Security Marking) je dalším ze způsobů, jak si »podepsat« automobil a chránit ho tak proti zlodějům. »Při tomto systému se na karoserii stříká kód pomocí barvy, která je viditelná pouze pod UV-zářením a v podstatě je neodstranitelná. Nepomůže přestříkání ani broušení. Zloděj by musel odstranit více než půl milimetru vrchní části plechu,« vysvětluje Martin Pajer. Dodává, že v případě potřeby lze vozidlo za pomoci speciální kamery okamžitě identifikovat a porovnat například s kódem viditelným pod UV-světlem, se státní poznávací značkou vozidla či s identifikačním číslem auta (VIN). Systém se v Česku zatím nepoužívá. K ochraně podobného ražení patří také pasivní transpondéry - miniaturní čipy o rozměrech 21 x 2 milimetry s unikátními kódy. »Čip je v autě ukrytý,ale kdyby ho zloděj přece jen našel a chtěl odstranit, poničil by interiér vozu. A uta s transpondéry jsou za pomoci speciálního čtecího zařízení - většinou přenosného skeneru - identifikovatelná i po likvidaci standardních znaků,« popisuje systém Martin Pajer. V postkomunistických zemích se čipy dosud významněji nerozšířily, mimo jiné kvůli malému rozšíření čtecích zařízení, s nimiž se při kontrole pracuje uvnitř vozu. Leč Martin Pajer v systém věří a připomíná, že i v tuzemsku již čtecí zařízení využívá nejen policie,ale také firm y,které se zabývají vyhledáváním kradených vozidel. »Západ je ve využití čipů dál. Jsem přesvědčen, že po roce 2002 budou nová západoevropská auta vybavována identifikačními čipy už ve výrobě,« tvrdí Martin Pajer. V současné době stojí v tuzemsku instalace čipu do auta tři tisíce korun. »Dalších způsobů bezpečnostního značení dílů automobilu speciálními kódy je celá řada,« uzavírá Martin Pajer a jako příklady jmenuje frézování, laserové značení, mikrotečky... »Většina z toho však má pouze lokální charakter bez většího celoevropského význam u.«
Evropa poznala bezpečnostní značení skel již koncem sedmdesátých let a v tomto desetiletí se systém šíří i v tuzemsku. »Vychází z předpokladu, že zloděj se bude snažit co nejrychleji po krádeži vozu změnit jeho identifikační znaky,« pokračuje Martin Pajer. »Velmi jednoduše nahradí státní poznávací značku, pozmění třeba identifikační číslo vozidla (VIN), číslo motoru a případně i další znaky na skrytých místech karoserie. V ůz vybaví novým technickým průkazem. Ale když má automobil pískováním označená skla, přibývá zloději další nelehký úkol. U dražších vozidel jsou skla drahá - například zadní okno Mercedesu či BMW stojí s výměnou třicet tisíc korun i víc. Samotná práce je časově náročná, neboť současná auta mají okna většinou lepená a po jejich výměně má vůz alespoň čtyřiadvacet hodin stát, aby lepidlo dostatečně zatvrdlo.« Odstranění odborně zhotoveného kódu ze skla je přitom prakticky nemožné. Sklo buď praskne nebo na něm zůstane nepřehlédnutelná optická vada. »To všechno jsou důvody, proč zloděj raději nechá auto s označenými skly být a poohlédne se po jiném, bez pískovaných znaků,« konstatuje Michal Roček, který se v Praze zabývá bezpečnostní identifikací motorových vozidel. Pro výběr firm y,jež skla auta označí, radí volit jen takovou, která vypískované údaje ukládá do policejní databanky. »Při kódování by měl motorista požadovat nejen doklad o tom, že služba je schválena, ale také bezprašné kódování a označení značkou CZ. Ta symbolizuje Českou republiku a usnadňuje identifikaci auta i v zahraničí,« říká Michal Roček. »Dobré je kolorování kódu kvůli lepší viditelnosti a spolu s tím i tajné značení UV-barvou v interiéru vozu. K ompletní služba stojí u různých firem od šesti set do patnácti set korun.« Označování vozidel a jeho částí UV-značením (systém Ultra V iolet Security Marking) je dalším ze způsobů, jak si »podepsat« automobil a chránit ho tak proti zlodějům. »Při tomto systému se na karoserii stříká kód pomocí barvy, která je viditelná pouze pod UV-zářením a v podstatě je neodstranitelná. Nepomůže přestříkání ani broušení. Zloděj by musel odstranit více než půl milimetru vrchní části plechu,« vysvětluje Martin Pajer. Dodává, že v případě potřeby lze vozidlo za pomoci speciální kamery okamžitě identifikovat a porovnat například s kódem viditelným pod UV-světlem, se státní poznávací značkou vozidla či s identifikačním číslem auta (VIN). Systém se v Česku zatím nepoužívá. K ochraně podobného ražení patří také pasivní transpondéry - miniaturní čipy o rozměrech 21 x 2 milimetry s unikátními kódy. »Čip je v autě ukrytý,ale kdyby ho zloděj přece jen našel a chtěl odstranit, poničil by interiér vozu. A uta s transpondéry jsou za pomoci speciálního čtecího zařízení - většinou přenosného skeneru - identifikovatelná i po likvidaci standardních znaků,« popisuje systém Martin Pajer. V postkomunistických zemích se čipy dosud významněji nerozšířily, mimo jiné kvůli malému rozšíření čtecích zařízení, s nimiž se při kontrole pracuje uvnitř vozu. Leč Martin Pajer v systém věří a připomíná, že i v tuzemsku již čtecí zařízení využívá nejen policie,ale také firm y,které se zabývají vyhledáváním kradených vozidel. »Západ je ve využití čipů dál. Jsem přesvědčen, že po roce 2002 budou nová západoevropská auta vybavována identifikačními čipy už ve výrobě,« tvrdí Martin Pajer. V současné době stojí v tuzemsku instalace čipu do auta tři tisíce korun. »Dalších způsobů bezpečnostního značení dílů automobilu speciálními kódy je celá řada,« uzavírá Martin Pajer a jako příklady jmenuje frézování, laserové značení, mikrotečky... »Většina z toho však má pouze lokální charakter bez většího celoevropského význam u.«
 Značka CZ symbolizuje u upozornění na bezprašné kódování Českou republiku a usnadňuje identifikaci auta v zahraničí. |
