Vzpomínky na Volhu aneb rok s carevnou

Doba komunistických papalášů pominula, čas vymývá ze vzpomínek hořkou příchuť. Relikty temných časů přestaly budit odpor, dlouhá desetiletí jej přeměnila v nostalgii. Jak se jezdilo řidičce už tehdy historickým modelem právě nyní zanikající značky? Plout se dalo nejen na Volze, ale též ve Volze.

Přečtěte si: Ruský mercedes
za 300 tisíc = volha

Vzpomínky na carevnu
Když jsem se dočetla, že výrobou volhy definitivně končila, zavzpomínala jsem sentimentálně na polovinu 80. let. Měla jsem tehdy to potěšení jezdit s carevnou.

Byla to krásná bleděmodrá a chromovaná Volha 21. Vypadala trochu jako plagiát amerického bouráku a už tehdy to byl vlastně letitý veterán.

Přesto byla pro mě jízda s carevnou opravdovým zážitkem. Předesílám, že jsem poněkud vysazená na veterány (mám na mysli ty se čtyřmi koly), takže mě neuráželo prohánět se po silnicích ve starém autě. Ostatně setkávala jsem se vesměs s přátelskými ohlasy.

První prototyp GAZ M-21 Volga byl dokončen v roce 1955. Auto svými tvary i bohatým chromováním připomínalo tehdejší americké automobily.

Prostorný interiér nabídl pětičlenné posádce velký komfort. Součástí standardní výbavy byl radiopřijímač, výkoné topení a ventilace, plyšové koberečky a zapalovač cigaret. Kromě posádky odvezl obří sedan také 0,55 m3 nákladu.

Čtyřválcový motor o objemu 2445 cm3 nabídl maximální výkon přibližně 60 kW. Spotřeba paliva se podle provozních podmínek pohybovala mezi 9 a 13,5 litry benzinu na sto kilometrů. Spotřeba 9 litrů byla naměřena při rovnoměrné jízdě rychlostí 40-50 km/h.

Čtyřdveřový sedan byl vyráběn také v luxusnějším exportním provedení a ve speciálních modifikacích. Vyráběly se verze s dvoubarevnou karoserií, pravostranným řízením a speciální vozy taxislužby. V roce 1962 byla nabídka rozšířena o pětidveřové, o 10 mm vyšší kombi, označené jako GAZ M-22 Universal.

Pohotovostní hmotnost carevny je 1460 kg, celková pak o 375 kg vyšší. Ač se to na první pohled nezdá, má auto pod pět metrů. Míry ruské krasavice jsou: 4830 mm délky, 1800 milimetrů šířky a 1620 mm výšky. Rozvor je 2700 milimetrů. Rozchod předních kol činí 1410 mm, zadní se rozkročily o centimetr více.

Maximální rychlost na třetí (nejvyšší) převodový stupeň je 130 km/h. Zrychlení z nuly na osmdesátikilometrovou rychlost trvá 19,7 s.

Konec carevny nastal v roce 1970, kdy ji nahradil model GAZ M-24.

Více ZDE

Auto kdysi patřilo řediteli jedné fabriky a bylo podle toho pečlivě opečovávané. Bylo patrné, že se o něj papalášký řidič dobře staral.

Poněkud svízelné bylo ale už tehdy shánět náhradní díly. Kola se dala použít z dalšího divu své doby - žuka. Ale pro všechno ostatní se muselo do Brna. Tam se v jednom nenápadném krámku dalo sehnat skoro všechno.

Jezdila jsem tam ráda. Prodavač byl totiž velice vtipný a rád používal slovo totok. Například: "....totok tedy opravdu nemám". Stalo se to ihned oblíbenou součástí našeho rodinného slovníku.

Jezdit s carevnou bylo pravé potěšení. Na silnici jsem byla královna, protože škodovky i tehdejší drahé tuzexové vozy mi šly raději včas z cesty. Mohla jsem jezdit stylem dnešních kamionů: já jsem král a kdo je víc.

Sice mě to ani nenapadlo, ale nestávalo se, že bych na křižovatce jaksi přirozeně nedostala přednost. Podotýkám, že všichni ti řidiči viděli za volentem ženskou. A k těm tehdy - stejně jako dnes - valný respekt neměli.

Bylo třeba si zvyknout na tři rychlosti ovládané "klikou od blázince" pod volantem, poněkud složitou pumpu, startovat se čas od času muselo klikou, světla ovládalo dynamo a podobně.

Také se jezdilo od pumpy k pumpě, protože obří nádrž věčne zela prázdnotou. Řadit s meziplynem jsem tehdy pokládala za lahůdky. Člověk měl pocit, že ovládá autobus.

Něco na tom bylo. Váhu vozu bylo potřeba brát na silnici v potaz. Setrvačnost byla veliká, takže třeba řezat zatáčky byl docela problém.

Lepší bylo zvládat všechno v předstihu a s přehledem. Také zastavit mi trvalo trochu déle něž ostatním, i s tím se muselo počítat.

Ale to pohodlíčko! Spousta místa, nerozdělené sedadlo poskytovalo vpředu komfort i třem cestujícím. Vzadu mohl klidně sedět basketbalista a vešla se mu tam v pohodě kolena. Kufr jako rokle.....

Jezdila jsem s carevnou asi rok. Dodnes na to ráda vzpomínám a vidím-li podobnou na silnici, pokaždé se s potěšením otočím. Jejich majitelé si jich dodnes váží a každá je napucovaná zrovna tak, jako ta moje.

Čtěte také: Na svoji volhu nedá dopustit...

A:Level Volha V12 Coupé Základem vozu je karoserie z Volhy 21, zbytek  pochází z BMW 850 CSI se šestistupňovou manuální převodovkou a dvanáctiválcem o objemu 5,6 litru s nejvyšším výkonem 380 koní (280 kW). Auto zrychlí z nuly na stovku za 6,6 sekundy, maximální rychlost se pohybuje kolem 260 km/h. Celá karoserie byla vyrobena ručně, práce na voze trvaly 17 měsíců. Cena přesahuje 13,6 milionu korun. Fotografie ZDE

Volha GAZ 21 v rallyeovém provedení

Volha GAZ 21 v barvách VEŘEJNÉ BEZPEČNOSTI

Volha GAZ 21 v barvách VEŘEJNÉ BEZPEČNOSTI