"Léto 1988, výrobní hala AZNP Mladá Boleslav (AZNP – Automobilové závody, národní podnik – ano, tak se tehdy jmenovala boleslavská Škodovka). Čeká mne má první odpolední ve výrobě," vzpomíná blogger iDNES.cz Libor Novotný.
|
Jako čerstvá posila výpočetního střediska si plním svou čestnou povinnost, každý THP (technicko-hospodářský pracovník, tedy i programátor) musí jednou měsíčně do výroby na výpomoc. Minule jsem zkusil hlídat mukly, což je jedna z variant, ale sedět osm hodin na stanovišti připomínajícím tenisový "empajr", nesmět spát, číst ani psát, to je pro aktivního člověka k nevydržení.
Dnes tedy zkusím pracovat rukama. Když mé ruce ale uvidí mistr, pochopí, že tudy cesta nepovede. Asi bych se dříve zranil, než bych se smysluplně mohl zapojit do výrobního procesu. Jsem odvelen na konec linky, kde už sjíždí hotová chlouba našeho závodu, nové škodovky stodvacítky, z linky do kontroly jakosti.
Kupodivu každá má přední sklo popsané odhalenými chybami, které bude třeba ručně napravit. Můj úkol je přečíst první stanoviště a stodvacítku tam převézt. Inkoust na mém řidičáku ještě nestihl oschnout a kličkovat úzkými prostorami haly mezi odstavenými auty čekajícími na závěrečné doladění je opravdová řidičská škola života.
Fyzicky nic namáhavého, ale pekelné soustředění je možná horší než únava z manuální práce. Po pár hodinách toho mám plné zuby. A do toho přichází zrada: sedám do auta a zhrozím se. Někdo ukradl volant! Nebo že by to byla závada k odstranění? Ale jak mám auto bez volantu někam převážet?
další zkušenosti s jízdou na špatné straně silnice...ten volant je na „blbý“ straně - čtěte blog Boženy Klingerové Automobilistou v Pákistánu - čtěte blog Libora Michvocíka |
Asi se netvářím zrovna inteligentně. Montéři kolem se zastavují a mým zděšením se evidentně baví. Teprve teď mně to začíná docházet. Rozhlédnu se, vidím volant před místem spolujezdce a je mi to jasné. Sedím v "praváku", exportu do Anglie. Měl jsem si všimnout vyhřívaného zadního skla (aby Anglány nezábly ruce při tlačení). A není to naše obyčejná líná Š120, ale žihadlo pro cizince, pětirychlostní Š125!
Potupně vylézám za již neskrývaného smíchu okolí a obcházím auto. Sedám si zprava a dávám velký pozor, aby můj údiv nad řadicí pákou ovládanou levou rukou byl co nejmenší. Kličkování mezi vozy je ještě náročnější, musím si zvyknout na jiný odhad šířky. Ale zvykám si rychle. Ke konci směny už suverénně kličkuji praváky stejně jako leváky.
O pár měsíců později s sebou beru nového kolegu. Děláme ve dvojici a já se spolu s ostatními dobře bavím, když si sedá do svého prvního praváka. Jestli jsem tehdy vypadal já taky takto zděšeně, pak dobře rozumím pobavení okolí. Ono za tu osmihodinovou směnu moc příležitostí k zasmání není.
Kdo to nezažil, nepochopí. Při nasedání do auta si volantu vpravo nevšimnete. Dokonce ani po usednutí nenapadne podívat se doprava. Ten chybějící volant je tak šokující, že začnete pochybovat o základních dogmatech. Platí ještě gravitační zákon? Obíhá Země kolem Slunce? Skutečně po socialismu nastoupí komunismus (netuším, že se pravdu dozvím za pár měsíců)? Přichází se stářím moudrost (ano, přichází, někdy však stáří přichází i samo)? Řídí se auto volantem? Tak proč tu sakra žádný není?
