"Toto je Trekka, první sériový automobil, který byl navržen a je vyráběn na Novém Zélandu pro Novozélanďany." Tak začíná text prospektu na terénní automobil, který se v roce 1966 začal vyrábět. Tento titul zdobí trekku dodnes. Lehké pracovité auto s českými kořeny je podle všeho opravdu jediné, které bylo navrženo a sériově vyráběno přímo na Novém Zélandu.
Škodovky se léta exportovaly do celého světa a zabloudily i na Nový Zéland, kde se těšily velké oblibě. Do země ptáka kiwi se dostaly už před první světovou válkou vozy značky Laurin&Klement. Novodobá historie škodovek se na novozélandském trhu píše od roku 2002, kdy tam dorazila octavia.
Stavěl ji Čechoslovák
V roce 1965 přijel na Nový Zéland konstruktér karoserií Josef Velebný, aby na místě dohlédl na montáž první zásilky nových vozů Škoda 1000 MB.
Všiml si, že novozélandští farmáři postrádají lehký a levný terénní vůz; napadlo ho tedy využít šasi octavie (té úplně první, která letos slaví padesáté narozeniny).
O takovém autě uvažoval také novozélandský dovozce škodovek Phil Andrews, majitel společnosti Motor Lines, který dovážel na zelený ostrov rozložené vozy a prováděl jejich kompletaci. Dovoz celých aut byl totiž na Novém Zélandu zatížen vysokými celními poplatky. Pokud novozélandský podíl na výrobě auta dosáhl 75 procent, poskytla vláda dovozci a výrobci lepší podmínky.
Ještě než se Velebný vrátil zpět domů, dal si schůzku s majitelem společnosti Motor Industries International v Otahuhu. Pod tímto názvem se skrývala vcelku malá dílna aucklandského podnikatele Noela Turnera. Ten záhy požádal automobilku, aby Velebného znovu vyslala na Nový Zéland.
A tak se na Vánoce 1965 vydal Velebný (tehdy už v důchodu) zpět přes celou zeměkouli k protinožcům. A společně s konstruktérem Georgem Taylorem postavili novozélandskou terénní prababičku yetiho. Trekka se jako auto pro živnostníky vyhnulo daním, kterými byl nákup nového auta zatížen, a stalo se jedním z nejlacinějších aut.
Tři verze trekky
"Ryze novozélandský" vůz zkonstruoval přímo na místě Josef Velebný, základem byl pochopitelně podvozek, nápravy a motor z octavie. Lehký terénní automobil s užitečnou hmotností 500 kg připomínal landrover.
Měl jednoduchou karoserii svařenou z plechových dílů. V nabídce byl pick-up, na který bylo možné přikoupit plátěnou nebo pevnou laminátovou střechu nad ložným prostorem. Další v nabídce byl STW (kombík) se třetími dveřmi v zádi a otevřený kabriolet.
Oproti octavii měla trekka zkrácený rozvor o 224 mm na 2 165 mm, na přání se montovala uzávěrka diferenciálu, posilovač brzd a tažné zařízení. Více než padesát místních výrobců dodávalo dílnám J. N. Turnera různé díly a části.
Karoserie se v dílnách stavěly na šasi s volantem na pravé straně, protože se na Novém Zélandu dodnes jezdí vlevo. Také přípravky, na nichž trekka vznikala, zkonstruoval Josef Velebný.
Cestovatelka
Levný vůz se na Novém Zélandu stal symbolem dovednosti, samostatnosti a soběstačnosti. A nakonec i legendou, ačkoliv se jich vyrobilo jen 2 300.
Premiéru měla za účasti ministra hospodářství 2. prosince 1966. "Mezi zaměstnanci továrny zavládla lehká panika, když se ukázalo, že jednomu z aut, která při slavnostním zahájení výroby sjížděla z pódia, chybí přední nárazník," popisuje Todd Niall v knížce Trekka Dynasty věnované škodovce z opačného konce zeměkoule.
Zájem byl značný, a to nejen na Novém Zélandu. V roce 1968 se nejprve 46 aut dostalo do Austrálie, další kousky pak cestovaly na Fidži a na ostrov Samoa.
Od roku 1971 se dokonce vyvážely v rozloženém stavu do Indonésie, kde se kompletovaly v nově postavených dílnách v Surabaji.
V roce 1979 pak podle serveru trekka.co.nz odcestovalo pět novozélandských škodovek do Vietnamu, kde sloužily v nemocnici společně s týmem novozélandských zdravotníků.
Osudem trekky se stal dovoz levných japonských vozů a malý zájem československého podniku zahraničního obchodu Motokov, který měl export na starosti. Vývoz šasi údajně nebyl tak zajímavý jako vývoz celých vozidel. V roce 1971 Noel Turner náhle umírá a rok nato také končí výroba novozélandské škodovky.
Symbol Nového Zélandu
V roce 2003 dostala trekka dokonce hlavní roli v novozélandské expozici umělce Michaela Stevensona na benátském bienále výtvarného umění. Do dnešních dnů podle neoficiálních odhadů přežila necelá padesátka novozélandských terénních škodovek. Jeden ze dvou předprodukčních ručně vyrobených exemplářů z roku 1965 stojí v aucklandském dopravním muzeu MOTAT.
