Pro našince vcelku neznámý Holden vládne australským silnicím po desítky let. Původní výrobce kočárů z 19. století přešel v roce 1931 pod křídla amerického koncernu GM.
I proto se mnoho modelů značky výrazně inspirovalo u amerických aut koncernu a v posledních dekádách to často byly i překabátěné opely, později se do nabídky dostaly i variace na produkci jihokorejského Daewa. Mnoho modelů se ale Holdenu povedlo a některé si zaslouží místo v dějinách motorismu.
Svůj první koncept, tedy výstavní auto pro předvádění a také pro testování nejnovějších technologií, představil světu Holden v roce 1969.
Holden Hurricane pod kódovým označením RD 001 začali vyvíjet již na začátku šedesátých let, výsledný prototyp tak spatřil světlo světa poměrně pozdě. Ale čekání stálo za to.
Sporťák s motorem uloženým uprostřed, pohonem zadních kol a čistě dvoumístnou kabinou už od pohledu nevypadá tuctově. Přední část připomíná tehdejší (a ostatně trochu i současná) závodní auta kategorie Le Mans nebo americké CanAmy. Zadní blatníky pak překrývají kola a vše dotváří kabina s obřím jednodílným sklem. Karoserie má výrazně aerodynamické tvary, ostatně testována byla ve větrném tunelu.
O pohon se staral osmiválec s objemem 4,2 litru a výkonem téměř 200 kW. Motor se po úpravách dostal později i do sériových modelů Holdenu.
A teď karosářské vychytávky: ač přední světla vypadají jako vyklápěcí, mají jen zaklapávací kryt, samotné reflektory jsou v blatnících zabudované napevno. A že chybí dveře? To je nezbytné řešení kvůli obřímu oknu. Místo nich tak má hurricane hydraulicky vyklápěnou celou kabinu. Ta se při otevření vysune směrem dopředu, navíc se vyklopí sloupek řízení a vysunou sedadla. Karoserii pak dotváří výklopná zadní část, jako to známe ze závodních aut.
To nejzajímavější se ale ukrývá v kabině hurricanu. Spolu s osobitým designem přístrojové desky vypadá interiér jak z fantastického filmu. Některé prvky výbavy totiž předběhly dobu o pěkných pár desítek let.
Auto mělo třeba parkovací kameru, jejíž obraz se promítal na malinký černobílý monitor. Samozřejmě nikoliv displej, ale klasickou CRT obrazovku. Na svou dobu nadstandardní byla i automatická klimatizace a samonavíjecí pásy.
Ve výbavě byla dokonce i jednoduchá navigace Pathfinder. A jelikož v té době žádné komerční navigační satelity nad zeměkoulí nekroužily, musel Holden použít jiný systém. Tím byly magnety umístěné ve vozovce a na křižovatkách, které pomáhaly určovat směr. Do praxe se tento systém nedostal, ale nápad to byl na svou dobu rozhodně revoluční. Za pozornost stojí panel navigace a pak také přehršel mechanických číslicových zobrazovačů a ručičkových ukazatelů.
Historicky první prototyp značky zmizel po krátkém období slávy v depozitáři firmy. Do restaurování se zaměstnanci Holdenu pustili v roce 2006 a protože na něm pracovali převážně ve svém volném čase, trvala důkladná renovace pět let. Ale výsledek stojí za to. Poprvé se restaurovaný hurricane představil veřejnosti v Melbourne. Ve stejném městě, kde zazářil v roce 1969.
